Dech
Soom
Obsahy(1)
„Někdy se v životě dostaneme do obtížného bodu, v němž jako bychom se ani nedokázali nadechnout,“ říká jihokorejský režisér Kim Ki-duk, jehož snímky se Karlových Varů účastní téměř každoročně. V jeho čtrnáctém filmu se v takovém životním okamžiku ocitají dva lidé, kteří by se jinak neměli šanci setkat. Výtvarnice Yeon žije zaopatřený, ale prázdný život v luxusním domě po boku nevěrného a lhostejného manžela. Trojnásobný vrah Jin obývá celu s dalšími třemi odsouzenci a čeká na smrt. Televizní zprávy o jeho pokusech o sebevraždu vyburcují Yeon z apatie. Vypraví se za Jinem do vězení a naváže s ním podivný, nesymetrický vztah. Žárlivý manžel se jej pokusí ukončit, ale i on se jeho prostřednictvím začne měnit. Dech je dalším z Kim Ki-dukových komorních dramat o životních vyděděncích, vyprávěných nezaměnitelně strohým, ale přitom zvláštně poetickým stylem, který se většinou obejde beze slov. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (74)
NIe je to dobré. Hoci je to lepšie ako Time. Celé mi to príde ako keby Kim prišiel na námet a potom si povedal poďme to točiť. Lenže vždy keď sa ho štáb a herci spýtali.. čo budeme točiť teraz? Kim povedal... Hmmmm skús mu spievať a dáme do cely tapety... a bolo to. Je to fajn, lebo rozpráva viacej obrazom a nekazí do dialógmi, ale je to v zásade o dvoch deštruktívnych ľuďoch, čo ja moc nemusím. Miera poetiky je už naozaj vyprázdnená a na tých pár symbolov ( anjel, sneh atď.:) nemám vôbec náladu. Jediný kto tam stále hrá dobre a to bolo aj v prípade filmu Time je Jeong-woo Ha. ()
Když čtu tu zdrcující kritiku, připadám si trochu hloupě. Jenže mně se Dech líbil. Možná jsem potřebovala, aby mi šel Kim naproti, možná se mi jen trefil do nálady. Obvykle mívám ze všech těch jeho „samaritánek“ osypky, jenže tentokrát mám pocit, že ona se vůbec nesnaží zachránit jeho, ale zachraňuje sebe. A to se mi líbí. ()
Pokud potřebujete doma vyměnit tapety, pozvěte si Ji-a Park, nepochybně vám ráda pomůže. Pokud ovšem máte i karaoke, nepouštějte ji k němu :)... Příběh filmu je velice dobrý, sám o sobě přímo vybízí ke zpracování. Stejně tak je to ale příběh (již podle tématu) o emocích a to považuji za zásadní kámen úrazu, neboť Dech působil nesmírně chladně a odtažitě, jakoby se režisér bál nechat diváky ponořit se do mizérie hlavních hrdinů. Tehdy by si s nimi mohl začít pohrávat, což by celkový dojem nepochybně zvedlo. Nemluvě pak o veskrze plochých postavách (charakterově plochých, jistě) a neúprosné umělosti určitých situací - věčná škoda promarněného potenciálu. Ale i tak to stálo za zhlédnutí. ()
Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 19 - Jižní Korea. Ne a ne a ne. Kim Ki Duk se už vážně opakuje, němý mužský hrdina, násilí jako výrazový prostředek, nějaký ten sex a střídání ročních období. Jednou, dvakrát to může působit jako závaz svěžího větru a to u mě nastalo v případě 3-iron nebo Ostrova, ale když se na totéž v jiném hávu dívám počtvrté, popáté, nudí mě to a otravuje. Jižní Korea se čestně posouvá na dno mého žebříčku v Tour. ()
Kim Ki-Duk se po Čase, který byl pro jeho tvorbu dost netypický, se opět vrátil ke svým málomluvným dramatům. Nejsem si ale jist, zda je to dobře. Dá se říct, že znalce Kim Ki-Dukova díla film ničím nepřekvapí, s výjimkou několika bizarních pěveckých čísel hlavní hrdinky, která jsou úmyslně směšná (aspoň doufám, že úmyslně). Pokud jsem v komentáři k Luku napsal, že onen sivý lučištník by měl podstoupit ústavní léčbu, zde totéž platí o obou hlavních postavách. ()
Galéria (18)
Fotka © Cineclick Asia
Reklama