Samsara
Samsara
Samsara
Samsara
Obsahy(1)
Připravte se na zážitek a zkušenost smyslů, které nemají obdobu. SAMSARA opět spojuje režiséra Rona Frickeho s producentem Markem Magidsonem, jejíchž filmařské a hudební umění bylo potvrzeno již mnohokrát oceněnými filmy BARAKA a CHRONOS. SAMSARA ve starodávném sanskrtu znamená "věčně se otáčející kolo života“ a tvůrci se v něm snaží zachytit prchavé okamžiky, které utvářejí náš život. Film, který vznikal přes pět let ve dvaceti pěti zemích nás zavádí na posvátná místa, do postižených oblastí, průmyslových zón a míst přírodních zázraků. SAMSARA, která se vzdává dialogů a popisných textů, úplně rozvrací naše očekávání tradičního dokumentu. Namísto toho podněcuje naše niterné interpretace obrazem a hudbou, které do starého chápaní přináší nové prvky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (170)
Mocný. Už kvůli Panavision 70mm kamerám použitým při natáčení by to měl vidět každý fotograf. A ty time-lapse! Doporučuju. ()
Podobně jako Baraka - svět beze slov jen s dokonalou hudbou, která bohužel v tomto díle občas vázla. Silný film, který ti otevře oči a donutí tě zastydět se, jak marnotratně žiješ. Jaké štěstí máš a naopak jakou smůlu, že ses narodil v téhle době, kdy vidíš, co lidstvo dokáže. ()
Samsara je dechberoucí, šokující, bizarní, nekompromisní, absurdní i fascinující průřez rozdílnými kulturami, místy a divy naší planety. ()
Uvězněni ve stále se opakujícím a nekonečném kruhu převtělování, smrti a znovuzrození... Filozofická obrazová báseň. ()
Za mě Baraka (1992) lepší... ()
Ron vyzrál. Samsara je mnohem ucelenějším a výpovědnějším dílem než éterická Baraka, která "pouze" oslavovala vše živé a také pro ně plakala. Mystičnost a éteričnost se v Samsaře proměňuje ve vyspělost a nadhled. Po mírně rozpačitém začátku se rozehrává kompozičně zvládnuté dílo s jednoznačnou výpovědí, střízlivou, oprávněnou a soucitnou obžalobou civilizace ze zločinu proti vlastní duši. Přílivy a odlivy kontrastů krás a bolestí, radostí a pokrytectví, bohatství a chudoby ze všech koutů světa mají jedno společné - marnost neustálé proměny a nevyhnutelného zániku "dobrého" i "zlého". Nad tím vším stojí šibalský úsměv Buddhy a moudrost mnichů, kteří symbolicky staví z písku krásnou mandalu jen proto, aby ji posléze záměrně zničili. Ani tisíc rukou boddhisattvy soucitu Avalokitešvary nic nezmůže s výhní samsary . Samsara je vše - dobré i zlé, ale nakonec vždy marnost...... Jinak nevím, co mají všichni proti hudbě, není vůbec slabá, pouze se taktéž jedná o vyzrálejší kompozici, která tentokrát nikam neunáší, spíše uzemňuje. Proto se snímkem ladí stejně skvěle jako původní hudba s Barakou. Jasných 5*. ()
Trošec jiný dokument, ale o to výjmečný. V tomhle dokumentu není potřeba žádného mluveného slova,žádné titulky,nic. Jsou zde zobrazeny okamžiky, chvíle života, nádherné, ale i ty špatné momenty. Dokument je složen z krásných dlouhých záběrů, kde jde vidět, různá města a život v nich, náboženství, chrámy i krásy přírody,ale i to jak se v číně chovají zvířata nebo jak vznikne hamburger. Hodně otázek jsem si položil po shlédnutí. Asi ne pro každého,jelikož u tohodle jde bohužel rychle usnout,ale v Blu Ray paráda! 9/10 ()
další z obrázkových onanií ()
Na úvod je třeba říci, že jsou to téměř dvě hodiny překrásných záběrů. To je ale "bohužel" vše. Celkově je to celkem dost zklamání. Proti Baraka nemá tu dynamičnost, díky které byste na to vydrželi celou dobu strnule koukat. Baraka bylo fakt něco, na co se dalo vkuse upřeně hledět. Tohle je spíše si to tak pustit mimochodem a s někým si povídat u skleničky. Chvili si povídat a poslouchat podkreslující hudbu, když něco zaujme, tak zase chvili dávat pozor. Je to taková "pouze" kulisa dechberoucích wallpaperů. ()
Krásné, zajímavé ale i děsivé a v lesčem nedokonalé. Nevím nemůžu si pomoct, ale šla jsem na to protože jsem byla natěšená a namlsaná a strašně uchvácená barakou. Bohužel hudba v samsaře není tak kvalitní a nešlape tak jako v barace. Přesto vás film donutí o ledasčem přemýšlet... pasáž o masu a jeho koloběhu - byla dost silná. Ale očekávala jsem víc... 80% ()
Tyhle dokumenty jako Baraka, Home, Naqoyqatsi, Powaqqatsi mám rád, jsou nesmírně působivé a přitom se nejedná o fikci, ale o pouhou vizuální sbírku života okolo nás. Při pohledu na přírodu člověk obdivuje její sílu a krásu, při pohledu na architekturu a města si pochvaluje tvořivost a historii lidsta a při pohledu na továrny na jídlo, továrny na zbraně, pochod armád a záběry na domorodce afrických kmenů člověk přemýšlí o tom, jestli by to neměl zabalit a začít radši znova a lépe! ()
Jako první film tohoto typu jsem kdysi viděl Koyaanisqatsi, čímž je moje perecepce Frickeho filmů dost poznamenána; nemohu se prostě ubránit srovnání. A i tentokrát musím konstatovat, že Reggiův opus je pro mne dále. Za prvé díky hudbě: je jasné, že dosáhnout kvalit Glassova soundtracku a jeho úchvatně těsného sepětí s obrazem prostě skoro není možné, ale pro mne to zkrátka znamená hvězdu dolů, jelikož hudba je zde vzhledem k povaze snímku naprosto klíčová. V Samsaře mi bohužel příliš zajímavá nepřišla. Kromě toho stavím Koyaanisqatsi výš i v celkové kompozici díla; Samsara mi místy přišla jako sled (nádherných) obrazů více či méně náhodně zřetězených a i když se v ní daly určitá návaznost a logika ve střihu místy odpozorovat, neměl jsem dojem tak propracovaného frázování do tematických celků či kapitol, jako u Reggia. Ty navíc skvěle fungovaly - samozřejmě i díky famóznímu Glassovi - jako prostředek pro změny rytmu, které napomáhaly lepšímu udržení pozornosti. Skutečný hnidopich jako já by pak mohl ještě poukázat na menší repetetivnost v tématech, která už se předtím vyskytla u Reggia i v Barace. ALE! Nechápejte mě prosím špatně. Tohle brblání nevychází z toho, že by Samsara byla špatná. Naopak, je to opět nádherný (audio)-vizuální zážitek a některé momenty (pouť) jsou naprosto strující. Jde spíš o to, že už to tu bylo a lépe a že ve srovnání s tím působí Samsara snad trošku nedotaženě. Kdyby stála sama o sobě, nebudu vůbec váhat s plným hodnocením. I takhle visí pátá hvězdička ve vzduchu a nedávám jí hlavně kvůli imho slabší hudební složce. Takže i když většinu komentáře zabírají hnidopišské řeči, považuju Samsaru za skvělý počin, který rozhodně stojí za vidění. ()
Asi jsem moc velkej ignorant na to, aby se mi to líbilo. Nebo abych se aspoň nemodlila, aby už byl konečně konec. ()
Nemám slov,dech beroucí zážitek ()
Nutno říci, že Baraka je asi o chlup lepší. Samsara ale ten nedostatek dohání aktuálností. je zde více otázek náboženství, chudoby i konzumnosti. Ron Flicke stvořil další výborný dokument. ()
Samsara vás šokuje, pokud jste nikdy neviděli krásné obrázky přírody v prezentacích, které mi přeposílá e-mailem moje maminka, nevíte o existenci asijských továren, kde se lidská práce v nelidských podmínkách nezastaví, nebyli jste na žádné cestovatelské přednášce, obloukem se vyhýbáte fast foodům, takže netušíte, že tam jí i obézní lidé, a také vás minuly dokumenty o zpracování masa ve velkovýrobnách a o problému odpadního hospodářství. Přiznávám se bez mučení, čekala jsem víc. Film je bezesporu zajímavým vizuálním zážitkem, ale ideově nepřináší nic nového. Sází na kontrasty, hru světla a tmy, zpomalenou a zrychlenou kameru a pohled do smutných lidských očí. 100 minut sice profesionálních, ale monotónních záběrů beze slova mě i přes mou snahu o opak začalo nudit, a nic neříkající pseudo-spirituální hudba tomu jen napomáhala. Při sledování filmu jsem se nemohla zbavit pocitu, že něco chybí, že snímek nevyužívá celý svůj potenciál. Chtít od dokumentu děj je možná přehnané, ale aby na sebe alespoň trochu navazovaly scény snad ne. Samsaře se to nedaří. Skutečně jediným kladem (který však film neudělá) tak zůstává krásná a věrná kamera, ve které je i šedá neobyčejně zajímavá barva. PS: Baraku jsem bohužel ještě neviděla, až to napravím, srovnám :) ()
Pořád hezké, ale střídají se super momenty s těma ne moc super:)..Audio složka taky moc nic, Baraka určitě lepší, hlavně při přírodních scénériích jsem měl pocit "že už jsem to někde viděl", začátek na uložení se ke spánku, pak se to trošku rozjede, zajímavé kontrasty.. ()
Samsara = Baraka 2.0 Silná výpoveď o dnešnom svete bez slov. Must see. ()
Nemusím si zabalit ani zubní kartáček a vydávám se na nádherná či zajímavá místa do všech koutů krásné planety Země. S lidmi je to už horší a Ron Fricke nám naservíruje na zlatém podnose protiklady, které se nám zde urodily. Navíc lidi šílí pořád víc, že psychiatrické léčebny praskají ve švech. Buď si makající mravenec a žiješ s ruky do huby, nebo se umíš narodit a nemusíš hnout ani prstem, nevíš co s prachama, tak vymýšlíš sjezdovky v poušti, či umělé ostrovy. Nádherné záběry berou dech a soundtrack slzy do očí či úsměv na rtech. Po ukončení cesty si ve své realitě snažíš zbavit chuti na patře vydat se na jedno z ukázaných uchvacujících míst. Hořké či sladké nalepené chuti se těžko zbavuje. ()
Pastva pro oči. Krásný zážitek barev a teměř neuvěřitelná příroda, záběry co berou dech. ()