Dealer II

mne osobne sa viac páčila jednotka, bola drsnejšia, surovejšia, mala hustejšiu atmosféru, mala naozaj dusno a stupňujúce napätie. dvojka má na rozdiel od jednotky hrdinu, s ktorým sa viac a ľahšie stotožníte, pretože ho ľutujete a držíte mu palce a má tiež pekné smerovanie, speje to k radikálnemu koncu - záver bol na tomto filme veľmi vydarený a silný, ale oproti jednotke som nemal pocit bezprostredného nebezpečenstva, ohrozenia hlavného hrdinu (aj keď je pravda, že tematicky tu oň ani nešlo, téma tu bola oproti jednotka iná, oidipovskejšia). aj tak však veľmi vydarená severská drsná škola. (19.11.2011)

Druhý Pusher vyniká větší pasivitou – Mikkelsenův Tonny byl už v jedničce ve vleku událostí i "vzorů". To se mu stává v příběhu prodchnutém jistým zvrhlým feťáckým "oidipovstvím" osudné. Mads je úchvatný, zavřený do sebe a směřující k závěrečnému tragickému gestu čistoty uprostřed svinstva. Tragickému proto, že je to gesto nevedoucí nikam – únik neexistuje. V tomto smyslu radikálnější a uzavřenější než jednička, která jakoby před beznadějí přeci jen trochu uhýbala. (26.10.2010)

Je to už opravdu hodně dlouho, co jsem viděl první díl Dealera a tak jsem si říkal, že by bylo záhodno se pustit i do dalších dílů, aby se trilogie mohla postupně uzavřít. No a druhý díl si vzal na paškál poměrně debilní postavu, kterou tu ztvárnil Mads Mikkelsen. A jelikož už všichni víme, že Mads je velkým hercem, tak vězte, že tady se vysloveně vyřádil. Celý film na něm stojí a díky němu je tak geniální. Není třeba více slov. Na to se prostě podívejte a posuďte sami. Dlouho jsem se nesetkal s filmem, který stál a padal na jedné postavě, jako v tomto případě. (07.04.2017)

„Ti 2 vzadu byli hned mrtvý. Ale ti zbylí 2...na ty nikdy nezapomenu. Jak křičeli. Křičeli bolestí jako prasata. A pak…pak prostě zemřeli. A to byli takový tvrďáci, že sem se jich bál. Ale v ten moment sem přišel na to, že nebyli vůbec jiný než já. Ani náhodou. Jen překonali svůj strach, stejně jako sem ho tehdy překonal já. A právě, protože sem to udělal, tak sem vyslal signál. Vyslal sem signál, že když si se mnou bude někdo zahrávat, tak si s ním taky zahraju. A vidím, že tys tuhle zprávu ještě nevyslal. Protože tys prostě ještě nepřekonal svůj strach.“ Byl jsem na to volné pokračování zvědavý. Mads to neměl bez Kima jednoduché, přesto toho svého zkratovitého vyhula znovu vystřihl se ctí, navíc dostal opravdu hodně prostoru. Ačkoliv s mými sympatiemi k němu to bylo snad ještě komplikovanější než v jedničce, protože každý další jeho krok, který byl průserem, vyvolával palčivou otázku, jak se mohl takový jedinec vůbec dožít dospělosti. Přesto u Tonnyho dojde k jistému polidštění. Zvláště k závěru, opět velmi otevřenému. Dám ještě slabší 4*. (05.01.2024)

Udělat aspoň něco, pokusit se o něco jiného. I tak má jednání drobného dealera drog Tonnyho tragičtější rozměry, než by si přál. Vytetovaný nápis na zátylku oholené hlavy, ne moc velká inteligence a um připlést se do nějaké šlamastyky. Ve špinavém kodaňském podsvětí (a vlastně i kdekoliv jinde – zoufalé a neustále nasrané matky tu šňupou za přítomnosti svých dětí) sledujeme jeho návrat z vězení, zjištění, že je otcem a potvrzení, že jeho otec je bezpáteřní krysa. Ostře řezaná tvář a hluboce posazené oči Madse Mikkelsena podporují jeho „zbytečnost“, je tu za pitomce a podržtašku, který to nikdy nebude mít snadné. Příběhově to není žádná hitparáda, nicméně depresivní a reálná atmosféra výsledek ke čtyřem hvězdám vytáhne!! (06.09.2014)