Čierna krv

Nadčasový příběh nenávistného naftaře a jeho ziskuchtivosti na úkor všech dobrých vlastností a hodnot, často označovaný za jeden z nejlepších amerických filmů nového milénia, ne-li všech dob, na který jsem v době jeho uvedení nebyl ready a nyní si konečně dopřál druhou (ani omylem poslední) projekci. Ať už jsou to perfektní lokace v kombinaci s temným ražením a kamerou, post-westernové zasazení děje, brutálně převtělený Day-Lewis, nemoralizující studie zla, několik nezapomenutelných zásadních momentů (němý úvod, oheň, hádka v závěru), brilantní orchestrální soundtrack, anebo prostě fakt, že to působí jako podíváná z alternativního vesmíru, TWBB je moc a od teď mám gól vidět to někdy v kině. (13.10.2016)

Být to méně zdlouhavé, bylo by to geniální. Musím uznat, že co se filmařiny týče, blíží se There Will Be Blood dokonalosti, ale já mám radši trochu lidštější (ne tak suché) snímky. Oskar sem, Oskar tam, ale já jsem se prostě nudil, od čehož mě nezachránil ani výkon Daniela Day-Lewise, od něhož bych někde jinde asi nedokázal oči odtrhnout. Pro mě za 3*, ale za zhlédnutí stojí rozhodně. (03.10.2008)

Život ohlodaný na samou existenciální dřeň...symbolika extrémně prožívaného individualismu západní civilizace v mistrné metafoře kapitalismu, Max Weberem popisované křesťanské etiky protestanství a asexuálně vnímaného fenoménu fungování západní ekonomiky. Jeden z nejsilnějších filmů poslední doby... (02.05.2010)

Hudba. Od počátku v roli odtažitého pozorovatele, který není součástí filmu a jen ho komentuje. Veškeré emoce (a cynizmus) jsou od prvních tónů jakoby předprogramovány, bez ohledu na to, jaký vývoj proběhne na plátně - lidé jsou takoví jací jsou, dvakrát tučně podtrženo. Jen u málo filmů jsem cítil od začátku do konce stále to samé. (30.07.2008)

Mistrovské řemeslo bez uměleckých kompromisů. Dokonalá studie jedné ambiciózní egocentrické duše, v jejímž nositeli - naftaři Plainviewovi – má filmový svět jednu z nejšťavnatějších postav své historie. Strhující první půle, kdy se děj více točí kolem budování ropného impéria, je téměř vizuálně hypnotizující (scéna požáru těžařské věže za doprovodu rytmické perkusní hudby má až jakýsi hororově-apokalyptický nádech), druhá půle se line spíše v komorní rovině, kde se příběh se více zaměřuje na naftařův problematický vztah k synovi a úlisnému náboženskému fanatikovi Alimu (z Plainviewova „vyznání se“ při křtu mi běhal mráz po zádech). Plainviewa zřejmě nikdo nehrál, tohoto lehce shrbeného muže s výrazným knírem přivedl Anderson strojem času z doby před sto lety a snímaje ho skrytou kamerou ho nechal odžít svůj příběh….Ne, vážně. Daniel Day Lewis…… tady neexistují slova, která by dokázala opsat mojí fascinaci jeho výkonem. Ta mimika, ta naprostá změna hlasu (která ale vůbec nepůsobí manýristicky), ten lehce shrbený postoj, ten impozantní zjev. To už není herectví, to je převtělení, kterého je schopen snad jen Day-Lewis za pomocí jeho pověstné ´Stanislavského metody´. Tleskám, Danieli a Paule.___Když Day-Lewis letos přebíral svého druhého Oscara, vypadal se svým aristokratickým vzezřením a masivní naušnicí v každém uchu jako bytost z jiného světa. Stejně tak v dnešní době působí tenhle film….. (09.03.2008)