Kráľovná Alžbeta: Zlatý vek

Když přeskočíme, že učebnicemi dějepisu se Shekhar Kapur příliš nezatěžuje, tak se nám rozkládá efektní podívaná, ve které se nad protestantskou Anglií neodvratitelně stahují katolická mračna. Cate Blanchett se po devíti letech vrací k roli, která jí vedle oscarové nominace nadobro přinesla i zájem producentů a věhlasných režisérů. Tentokráte ji zastihneme v dobách, kdy se ocitá v krizi středního věku. Vnímáme silnější nároky jejího srdce, sžírá jí nervozita z přibývajících vrásek i z neschopnosti najít si manžela a porodit Anglii následníka trůnu. O to víc ji raní, když charismatický dobrodruh Walter Raleigh, který se nebojí říkat pravdu, dá přednost jiné. Aby toho nebylo málo, rojí se intrikáni, kteří chtějí vidět královninu krev. Cate Blanchett mění okázalé kostýmy, paruky i šperky jako na běžícím páse, bez paruky či vrstvy pudru pak ale v útrobách její komnaty vidíme zranitelnou ženu. Právě její veřejná role versus osobní pochyby mohly být nejsilnějším článkem komorního dramatu. Ale nejsou. Vedle famózní Australanky zaujme i Clive Owen, na malém prostoru i hysterická Samantha Morton, vždy spolehlivý Geoffrey Rush nebo mladičká Abbie Cornish. Kamera je snímá z neobvyklých úhlů, hudba je impozantní, ale scénář bohužel neustále skáče z jedné polohy do druhé, neví, zda-li chce být romancí, psychologickým dramatem nebo jen další hollywoodskou podívanou. Přičemž žádná z linií nedostává prostor se náležitě rozvinout (zbytečná finální námořní bitva už jen ilustruje režisérovo tápání). Několik situací navíc zbytečně utíká kupředu, nedovolí hercům rozvést nějakou zásadní dialogovou scénu, vše zajímavé je efektně sestříháno, uspěcháno, nepřátelští katolíci jen nenávistně něco pronesou a v tu ránu jsme zase někde jinde. Jakoby šli tvůrci vědomě proti divákovi, který ani v silných momentech nemá možnost prohloubit svůj vztah k dění na plátně. Navíc příliš nechápu název, snímek nám předkládá jen krajíček z královnina života a o onom „zlatém věku“ se nám dostane jen několik dějepisných faktů – a to překvapivě až před závěrečnými titulky. 60%. (12.12.2007)

Neslaná nemastná popkornovka, která se s mnohem minimalističtějším a mnohem méně na masového diváka konstruovaným imidžem jedničky dá jen těžko srovnávat. Na drama málo dramatu a "realisticky" podané historie, na typický popkorňák zase málo akční příběh a příliš málo akce jako takové. Postavy pronášejí provařené dialogy, vztahy mezi nimi jsou černobílé a tak nám zbydou oči jen pro výtečnou Cate Blanchett a několik velice intimních scén (polibek). O strhující lodní bitvě nemůže být vůbec řeč, takže všechny kterým snad přijde kvalitní a zajímavá s chutí nasměruji na provedením strhující Master and Commander. Z Královny Alžběty máte ve finále pocit, jako byste viděli průměrný a naprosto ničím neohromující tuctový film. A ona je to vlastně pravda. (02.12.2007)

Jsem alergický na manýristické hloupé kýče, které jsou otravně tezovité a didaktické a které se, spadají-li do kolonky historické podívané, mohou pyšnit akorát povedenou výpravou, kostýmy a charizmatickými hereckými představiteli táhnoucími celou tuhle teatrální křeč. Na rozdíl od Kletby zlatého květu mě pokračování Královny Alžběty neiritovalo, protože s tímhle režisérem a s tím scénářem snad ani nic lepšiho udělat nedalo, ale že bude velkofilm trpět na střih, naprosto nepochopitelné záběrování a že se bude jednat o skoro nefilmovou podívanou založenou nikoliv na obrazech a jejich výpovědi, ale na blábolení a neschopnosti vystavět minimálně jednu dramatickou scénu bez efektu vyvolání smíchu u diváka všimajícícho si stylistických postupů, jsem si nemyslel a Shekhara Kapura si řadím stejně jako Rona Howarda po Šifře mistra Leonarda do kolonky "nešahat, fyzicky bolí". (21.12.2007)

Těžko se rozhodnout, jestli je Zlatý věk lepší než "jednička". Rozhodně má vygradovanější závěr, ale film na mě chvíli působyl značně kýčovitě. Některé scény byly navíc čistě efektivní a zbytečné. Cate Blanchett a námořní bitva ale zaručují, že filmu nejde dát malé hodnocení. Přestože je to film, který už nemám chuť vdět znovu, tak rozhodně nelituju, že jsem mu čas věnoval. (12.12.2009)

Královna Alžběta: Zlatý věk mě zaujala mnohem více, než úvodní díl. Cate Blanchett mi v roli legendární panovnice nepřišla již tolik chladná, jako v prvním filmu. Film zde také konečně ve velké míře odhaluje emoční stránku její povahy, takže se dočkáme několika silných emotivních scén, kde se Alžběta ocitá v sevření svých vlastních pocitů a výčitek. Silným tahem je rozhodně také obsazení Clivea Owena, jehož chemie s Cate Blanchett mi vynahradila absenci v prvním díle mezi ní a Josephem Fiennesem. Snímku také vévodí působivá hudba, jejíž jedna melodie mi připomínala tu z epizody Sherlocka, Reichenbach Fall. A stejně jako v Sherlockovi, i zde mě při ní mrazilo. Závěrečná velkolepá bitva je více než důstojným zakončením. (22.09.2013)