Austrália

Velkolepě natažené určitě, aneb až příliš prázdná a neepická podívaná, kterou ani výborné herecké duo flirtující v krásné australské krajině prohnané kamerovými filtry nemůže zachránit. Austrálie svou velikost zkrátka jen předstírá. Dále v ní zahlédneme přehrávající scény a to dokonce několikrát, stádo CGI kraviček tomu zrovna nepřidává a zbytečně dlouhá stopáž je jen dalším neoddiskutovatelným faktem. Asi nebudu sám, když řeknu, že na mě film nepůsobil nijak výjimečně, ba naopak často až moc obyčejně a to by neměl. Celé by se to dalo rozdělit na dvě oddělené části, které jsou nepříliš dobře pospojované filmovým lepidlem - láska + krávy a válka + ukradená generace. Austrálie ale není úplným zklamáním, párkrát se i zasmějete, romantické duše budou náležitě spokojené a nakonec zažijete i jeden neslavný příběh z historie této země. (6/10) (16.03.2009)

AUSTRÁLIE je film o příbězích, snech a dalekých končinách... a především o vyprávění. Baz Luhrman zakončil svou trilogii "červené opony" a započal "epickou trilogii", v jejímž prvním díle - AUSTRÁLII - nehledá svébytný jazyk (tanec, Shakespearovy verše, zpěv) k postmodernímu uchopení, nýbrž důsledně a okázale vzdává poctu filmům a žánrům (!) klasického Hollywoodu. Stylistické postupy let 40. a 70. se zde překvapivě netřou a nepůsobí rušivě, protože je "spojuje" zesílená kontinuita a vyprávění je uzpůsobeno optice mladého domorodého chlapce a s jehož několika zakončeními a žánrovými přechody budou mít problém ti, kteří potřebují za klasickým Hollywoodem krasosmutnit ve vzpomínkách jako Rose v TITANICU, ale už ne ti, kteří screwballově-westernově-melodramaticko-válečné příběhy chtějí prožít a dále o nich a jejich postavách vyprávět. Problematicky přijimají poslední půlhodinu lidé, kteří si neuvědomují, že pojednává o oslabení vyprávění, protože jednotlivé přípěhy a sny postav jsou spřetrhány a epická pastiš se zasazuje do historicky zlomového období, protože teď se vypráví především o Austrálii. Film roku a 165-minutový orgasmus, o kterém platí to stejné co o INDIANA JONESOVI A KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY: nelze nemilovat film, který miluje jiné filmy a vyprávění. Jedná se totiž přesně o ten typ podívané, kvůli které jsem si zamiloval pohyblivé obrázky, které si zaslouží velké plátno a kvůli kterým chodím do kina. 10/10. (25.12.2008)

Božské, fenomenální, úchvatné... a krásné. Austrálie není film, ale FILM, a to proto, že se vzdaluje lietatuře a divadlu a vypráví zásadně obrazem. Je to ryzí kinematografie, co nám tu Baz Luhrmann předvádí - médium definitivně osvobozené z přidružených umění, jejichž syntézou na počátku dvacátého století vzniklo. Austrálie by knižně vůbec nefungovala. Začtete-li se do scénáře, nespatříte ani zlomek z výsledného díla. A o tom to celé je. ____ Jak poznamenal Luhrmann v Reflexu, „Inteligentní divák ví, že s ním hraji hru“. Naznačuje tím, že celá Austrálie podobně jako avantgardní Speed Racer nebo sebereflexivní Indy 4 patří jak na filmovědní semináře, tak do multiplexů, protože film neuchopuje ani jako umění, ani jako zábavu, ale jako obojí; jako médium poddajné otázkám rigorózních analytiků (neoformalisticko-kognitivní náhled - co dělá divák s filmem) i přecitlivěle silnému pohnutí srdíčkářů (poststrukturalisticko-psychoanalytický náhled - co dělá film s divákem). Byl to ostatně Hitchcock, kdo světu ukázal, že lze točit komplexní a sofistikované filmy v rámci americké populární tradice. A že skončila Austrálie propadákem? Nezapomínejme, že většina se většinou mýlí: všechny velké pravdy - ve vědě, umění i náboženství - vždycky nejprve narážely na většinové mínění. (23.02.2009)

Vizuálna nádhera na čele s roztriešteným obsahovým gýčom. Film, v ktorom zavítate do divej Austrálskej púšte, domáceho hniezdočka Nicole Kidman vybaveného na anglický štýl, rozplyniete sa pri milostných scénach divokého Jackmana a princeznovskej Nicole, ktorých spočiatku sprevádzalo iba :,,Drž hubu, blbá krávo," a nakoniec vás k sebe pritiahnú fantasy scénky o fúzatom šamanovi, ktorého premúdrelý výraz starého inteligenta vás prinúti rozmýšľať nad zmyslom života. Prvá tretina a hlavne časť, kedy je šialený Hugh omotaný Nicolinou sexi bielizňou, je úchvatná, ostatné dve tretiny sú už iba vypovedaním o osudovej láske, ktorú nezmaril čas a už vonkoncom ľudská márnomyseľnosť. Pretože hoci by hlavným hrdinom nad hlavami tanky padali, love is just love. (07.05.2009)

Zatímco v první půli Luhrmann vypráví svůj příběh se zaujetím, vášnivě a naplno tu uplatňuje svůj smysl pro až jakýsi groteskní humor (který mám na něm tak rád a kterým byl předchozí ´Moulin Rouge´ doslova prošpikován), s příchodem do Darwinu v polovině stopáže jako když mávne kouzelným proutkem a z vyprávění plného života a magické atmosféry australské divočiny se stává zahrávání si s trpělivostí diváka, kde jakoby tvůrci zkoušeli, co za klišé a scenáristické oslí můstky jim ještě projde. Tu kýčařinu na konci by nenapsala snad ani přebornice růžových knihoven Danielle Steel. Přesto ale z celého díla cítím upřímnou Luhrmannovu snahu vzdát hold své milované rodné Austrálii a tak to nemohu úplně zatratit. (08.03.2009)