Obsahy(1)
Rodinná idylka je rozetnuta ostřím sekery, po masakru zůstanou dvě osiřelé dívky. Sestry se společně vydávají do Paříže, kde najdou práci i byt. A první velká láska na sebe také nedá dlouho čekat. Jenže svého milého si najde pouze jedna ze sester, druhá tuto lásku jej trpně snáší. A tak vztahy mezi sestrami ochabují. (Snorlax)
Recenzie (22)
V prvom rade - remeslo sa tu previedlo takmer do geniality. V tom druhom rade - príbeh, rovnako žiadúci a viac doplňujúci samotné dielo, ako dielo doplňujúce príbeh - mohlo mať celovečernú minutáž. Zrejme by sme sa tu potom bavili o majstrovskom snímku kinematografie. V tom rade treťom - slečna Nadia je rozhodne jedným z tých herečiek, ktoré robia filmom dobré meno. ()
Tak tohle je opravdu paráda. Při sledování jsem jenom nechápavě kroutil hlavou, že tento téměř neznámý kousek není stejně slavný jako třeba Muž s kinoaparátem nebo Křižník Potěmkin. Už jenom úvodní scéna vraždy je na rok 26 naprosto neskutečná - třeba to rychlé přiblížení tváře v kritické chvíli se používá dodnes. ()
Kdyby se mě někdo zeptal, jaká filmová scéna je z hlediska přirozenosti hereckýho zjevu a procítěnosti role nejsilnější, pak bych asi musel zvolit sekvenci z laviček se starcem a matkou(Nadiou Sibirskaïa-což byla mimochodem první Kirsanoffova žena).(samozřejmě s hudbou od Mercera)která zároveň brilantním způsobem shrnuje předešlý děj do několika málo osudových vteřin. Je příkladem toho, jak snadno se dá s použitím několika typických výrazových prostředků (montáž,expozice,detaily)vyprávět bez mezititulků. Filmový esperanto impresionismu. ()
Dejovo je to na avantgardu príliš tradičné, čo sa ale nakoniec ukazuje práve v kombinácii s avantgardným výrazom ako najväčší klad filmu. Čiže sa jedná o úsilie vyvolať v divákovi búrlivé emócie a súcit s postavou opačným spôsobom, ako boli zvyknutí z klasických melodrám. Pripadá mi, že dĺžka je dramaturgicky vyrátaná presne na desiatky sekúnd, nie je to klasický krátkometrážny film, po jeho konci budete mať pocit, že ste sledovali plnohodnotný filmový príbeh. Pozerať sa však na tento impresionistický film povedzme hodinu a pol by vzhľadom na avantgardné prvky bolo príliš. ()
Je zvláštní, že si už nepamatuju, jak jsem se vlastně dostal k tomuhle zapomenutýmu experimentu francouzské avantgardy. Pamatuju si jen, jak jsem z toho byl unešenej, doporučoval jsem to všude a všem, kdo se mnou tenkrát studoval film a je to asi jedinej snímek, kterej na můj popud viděl i můj tehdejší učitel - uživatel Douglas. Viděl jsem více verzí hudebního doprovodu, ale doporučuji určitě ten od Paula Mercera (funkční link na YouTube zde hodil v jeho komentáři Rimsy). Fakt, že film vypráví bez mezititulků a vše je víceméně jasné, už o něčem vypovídá. Střihy na svou dobu neskutečný, snad až přelomový. A scéna na lavičce s pánem je snad dojemnější, než cokoli od Charlieho Chaplina. Němý úžas❤️ ()
Galéria (1)
Fotka © Sélections Maurice Roumier
Reklama