Deník mrtvých

Tak i Romero se chtel prizivit na novym trendu natacet film jakoby amaterskou kamerou a totalne to zkurvil. Pribeh neprinasi nic novyho, ale coz o to, to jsem ani necekal, problem je, ze je celej pribeh fakt o hovne. Hodinu a pul se chce parta stredne nesympatickejch studentu a nalitej profesor (jedinej sympatak, protoze nemele, ale jedna) dostat domu a furt jen melou a melou a melou. Film nema absolutne zadnou atmosferu, neni tu ani jedna lekacka, brutalni sceny se vetsinou omezujou na strileni do hlavy a ani toho tu moc neni a celej pribeh jde v podstate od nikud nikam. A kdyz pominu nelogicnosti v pribehu, porad tu jeste zbyde naprosto zmrvena kamera. Jednak to v podstate ani jako amaterskej zaznam nevypada, jakmile Romero potrebuje, aby nekdo neco rek nebo zabral, najednou se vzdy zazracne objevi nekdo, kdo to muze natocit a proste tomu clovek neveri, ze to vse nataci jen nakej student, ani na chvily to nepusobi autenticky a zatimco v jinejch filmech podobna kamera dokaze dobre navodit atmosferu, tady clovek akorat krouti hlavou, jesli to skutecne Romero myslel vazne, o cemz jsem navic misty docela silne pochyboval, protoze film se mistama, nejspis neumyslne, zvrhava v parodii. Navic je do filmu namontovana hudba s dost trapnym vysvetlenim. Ale i tu kameru bych prekous, ale proste hodinu a pul poslouchat trapny, nezajimavy, pripadne nudny kecy pronaseny topornejma hercema fakt neslo vydrzet. (02.05.2008)

"No co? Jsem z Texasu!" řekne slečinka v korzetu poté, co probodne mumifikovaného kamaráda. Za zvuků country hudby pak míří do hlubin temného lesa, abychom se o ní už nic víc nedozvěděli. To už jsem opravdu nestíhal. Mumie- klaďas přěžije a nyní se chystá hodit řeč se zbývajícím ansáblem kamarádů, jejichž IQ se při důkladném přepočítání shoduje s číslem bot hluchoněmého starce, který se o několik hodin dříve, mimojiné, seznamoval s kosou. Mumie- klaďas si cestou stačí rozrazit hlavu o dvěře a vysekat v předsíni s nádherným točitým schodištěm, které upoutá pozornost každého zainteresovaného člověka z oboru dřevořezba pro náročné. Konečně je na místě. Vřítí se do koupelny, kde si jeho bývalý kamarád dává sprchu, protože to je jediná věc po které touží. Spolu s ním pak spadne do vany, která je plná horké vody, a jelikož je mumie- klaďas všeumělec, shodí tam i vysoušeč vlasů, který je, světe drž se, v zásuvce. Hromy, blesky, RWE má radost. Jak později řekne přeživší kamarád: "Zemřeli v objetí". A já? Já se směju na celé kolo, aby mi následně zmrzl úsměv na rtech z důvodu uvědomění si, že ten film se považoval za horor....70% (06.08.2009)

Veterán G.A.Romero si nedá so zombíkmi pokoj a skúša to na všetky možné spôsoby. Dal som si povedať, pretože kvalitný horor ma vždy poteší, ale tomuto sa to nepodarilo. Natočiť to z pohľadu ručnej kamery nebol zlý nápad, ale chce to viac talentu. K postavám som necítil absolútne nič, bolo mi úplne fuk, kto odíde na onen svet ako prvý. O atmosfére nemôže byť ani reči, o nejakých zvratoch v príbehu môžte iba snívať. To, že sa tomuto hororíku nepodarilo ani raz ma vyľakať, alebo aspoň navodiť nejaký nepríjemný pocit, to hovorí samo za seba. Množstvo prestrelených hláv je priamo úmerné nude, ktorá vás neminie. Určite sa nájde skupinka, ktorá to bude vychvaľovať, ale tých prestrelených zombíkov, sme už videli stovky. Kto hľadá horor, ktorý naháňa strach a má atmosféru, nech sa tomuto vyhne. Film max.50%. (02.02.2009)

„Stojíme za spásu? Povedzte mi.“ Odložme nabok obdiv k majstrovi Romerovi za to, že niekoľko desaťročí nakrúca jeden príbeh vždy inak a skonštatujme, že jeho za dvadsať dní nakrútený DENNÍK MŔTVYCH je hororové veľdielo s presahom, ktoré ponúka filozofické a pritom hlboko ľudské, mrazivo triezve a dôstojne zrelé videnie sveta a nás v ňom. Romero v plnej sile šokuje drastickými nápadmi a tesá do skaly hororovej kinematografie jednu ťažkú scénu za druhou. „Zatvorte dvere.“ Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/185175/Dennik-mrtvych-100.html (29.11.2008)

Zombie film od Romera točený ruční kamerou alá Blair Witch?? Kurva, to musí bejt nářez, pomyslíte si. A nemusí... nemusí! Tenhle deník jsem otevřel a po hodině a půl zavřel bez jediného leknutí, záchvěvu, mrazení v zádech. Rovněž mě mrzí absence emočních aspektů, prostě jsem se k postavám vůbec nedostal, nic k nim necítil, žádná lítost, žádné deprese. I když je ale pravdou, že film určité poselství nese, a to rozhodně růžové není. Zombíci se klátí, jakoby právě skončili celodenní exkurzi v lihovaru, ještěže jsou masakrováni v mnoha přímých záběrech. V těchto scénách film posbíral nějaká ta bonusová procenta, zejména pak pasáže: luk a šípy, rozleptaná hlava, kosou do palice nebo půlení hlavy brokárnou. Ruční kamera měla dodat na působivosti, tíživost situace, která na mně ulpěla např. při sledování Cloverfieldu, se zde bohužel nedostavila. Až zase někdy Romero napíše něco do deníku, rád se na to podívám, ale nic extra už neočekávám. (04.05.2008)