Chi bi

Zrychlete 30-krát Mizogučiho, 20-krát Ozua, 10-krát Kurosawu a dostanete Krvavé pobřeží. ____ Proč jen 3 hvězdy? Za 1, Red Cliff doslova zkopíroval model filmu Battle of Wits a podobně jako on vyloučil veškerou subverzitu. Čínsky nacionalismus tudíž není problematický ideologicky, ale tím, jak utěsňuje žánr a převádí film do hodokvasu bez koulí, do takřka kostýmní hollywoodské podívané z 40.-60. let bez jakékoliv nápaditosti. 2, Woo sice konzervativní hodnoty a boj za pravdu zušlechťuje typickým hard-boiled-stylem, jenže k čemu to, když film vypadá tak nepatřičně a cheezy. A ke všemu je cítit midcultem, neboť v něm řada diváků spatří mylně umění. 3, Celá kinematografie vychází z individualismu, z vyvolených jedinců, které si vybere ke zkoumání oko kamery. Potud v pořádku. Ovšem jak naložit s malými kung-fu pranicemi umístěnými do epických bitev? S pranicemi, které se ani zdaleka nedotýkají vizuálního obžerství 300 a strádají i choreograficky? 4, Woovi jde o obraz, nikoliv však o rytmus a puls – Krvavé pobřeží je filmem gest, ale bez souvislosti a nějaké rafinované montáže a spojité logiky akčních scén. V normotvorném Alexandru Velikém (2004) je kolem 50. minuty abnormálně gradovaná a vymyšlená bitva. Zde nic takového není. (17.08.2008)

Podobné pocity jsem naposledy zažíval snad u nepřekonatelné Bondarčukově ´Vojny a mír´. Takový historický spektákl tady totiž dlouho chyběl. 5* za nákladnou výpravu, gigantické bitevní výjevy a zejména promakanou bojovou choreografii, ať šlo o jednotlivé generály, kteří by spráskali jako psa snad i nasraného Hulka, či celkovou bitevní strategii (zejména formace „želva“ a zneškodnění jezdeckých jednotek Cchaa Cchaa v závěru filmu byly pastvou pro oči). Ale nejenom bitvami živ je divák, i jednotlivé charaktery hlavních protagonistů, kde se mísí inteligence s prudkostí, něhou i rozvahou, byly poutavé, takže maximální spokojenost. A samozřejmě, nezbytný filmový fetiš Johna Woo – holubice – taky nechybí :o) (13.04.2009)

John Woo is back! Návrat k Číně, zvonícím mečům i k vytříbené režisérské formě, která během Johnova působení v hollywoodských osidlech pomalu uvadala - tohle je Red Cliff. Film lpí na vzývaní čínských tradic a především čínských hodnot a působí (i) proto velmi klidně a vyrovnaně. Rozpohybovaná kamera si libuje s plynulých nájezdech/odjezdech a svým způsobem tak zdůražnuje důležitost jedince v davu, či naopak jeho nicotnost; zato nespoutané švenkování a ryanovské vynechávání políček je jí cizí. Film nesklouzává k divokosti a zuřivosti i navzdory faktu, že podstatnou část stopáže vyplňují bitvy - narozdíl od západní produkce nesázejí všechno na velkolepost, zaměřují se především na válečnou taktiku a působí nesmírně vynalézavě jak při mohutných střetech obřích digitálních armád, tak při typických wooovských prezentacích síly jednotlivce, kdy jeden hrdina stojí proti nekonečným zástupům nepřátel. Našinec ovšem bude mít možná problém s druhou třetinou, ve které se vyjednává spojenectví mezi královstvími Xu a Wu a hlavní postavy musí řešit jak politické, tak (především) vnitřní rozpory a ujasnit si své cíle. Děje se tak samozřejmě přes rozvláčné dilaogy a meditativně - symbolické pasáže, které jsem osobně nedovedl příliš u/po/chopit a tím pádem mi film v těchto místech nepřipadal tak zajímavý, jako v samotných bitvách. Přesto nemůžu nad kvalitami a chytlavostí Red Cliffu nejásat; čekání na (pravděpodobně velkolepý) druhý díl začíná být nesnesitelné už teď ... 80% (24.08.2008)

John Woo je zpátky, ale úplně v jiným kabátě, tentokrát se pustil do historický řežby a udělal hodně dobře, sice prostřední část mi přišla mírně nudící, jelikož se toho moc neděje a je to dlouhý, ale to co tam John Woo předváděl v bitvách to byly prostě absolutní vizuální krvavý orgie a to zejména ta první bitva úplně na začátku, která mi fakt vyrazila dech počtem neskutečně působivých záběrů při boji. Škoda jen trošku moc velkýho počtu hlavních a vedlejších důležitých postav, ve kterých se dá celkem hravě ztratit, kór když jsou si občas až nechutně podobný a některý zajímavý charaktery dostávaj zbytečně málo prostoru, i když by si zasloužili daleko víc, ale přesto první část velice vydařená, sem zvědavej, co Woo přichystá v tý druhý (20.09.2008)

Je to vynikajúci historický film, ktorý patrí v rámci žánru medzi absolútnu špičku. Má výborný príbeh, ktorý je ešte aj perfektne spracovaný a tak aj napriek tomu, že trvá až 150 minút ani na okamih nenudí a ešte je aj ľúto, že skončil tak skoro. Bojových scén je pomerne dosť, ale rozhodujúci je v prvom rade fakt, že sú úžasné. Veľké bojové scény sú perfetne natočené, majú mnoho skvelých nápadov a ešte sa vyznačujú aj dokonalou taktikou. Hlavne taktika v štýle korytnačky, ktorá je použitá na nepriateľských jazdcov je rozhodne najprepracovanejšia a najzaujímavejšia bojová taktika, akú som kedy vo filme videl. A menšie bojové scény, pri ktorých väčšinou stojí jeden z hlavných hrdinov proti väčšej skupine vojakov sú samozrejme tiež skvelo natočené, ale hlavne majú výbornú choreografiu a dostatočnú drsnosť. Páči sa mi hlavne akcia pri ochrane ženy s dieťaťom na začiatku filmu, kde jeden z hlavných hrdinov pomocou kopije perfektne zneškodní skupinu vojakov. Ale určite veľkou výhodou tohto filmu je tá veľkoleposť, jednoducho veľký rozpočet vidno na každom zábere. Ale nie je to len príbeh, bojové scény a veľký rozpočet, čo z tohto filmu robia úchvatné dielo, tento film je skvelý po všetkých stránkach. Obsahuje mnoho pekných momentov, hlavne scéna s darovaním vola sa mi veľmi páči. Niečo také by som v americkom filme hľadal len márne. Veľkú zásluhu na vysokej kvalite tohto filmu má amozrejme režisér John Woo, ktorý mi aj týmto filmom potvrdil, že právom patrí na prvé miesto mojich obľúbených režisérov. Je tu mnoho veľmi pekných pohľadov na prírodu, ale ten najlepší pohľad si John Woo nechal na koniec filmu, konkrétne úchvatný let holubice. Pochváliť musím aj hudbu, ktorá dobre dopĺńa tento už tak veľmi kvalitný film. A samozrejme nemôžem nespomenúť ani výborné herecké obsadenie. Zaujal ma hlavne Tony Leung, Shido Nakamura a Takeshi Kaneshiro a aj všetky herečky. Škoda, že tu nie je Chow-Yun Fat, ktorý by určite potešil všetkých fanúšikov a hodil by sa sem aj Andy Lau, ale to sú už len také detaily. John Woo sa vrátil do vlasti a síce nenatočil film ako Killer a Hard Boiled, ale určite natočil lepší film ako všetko čo natočil v USA. Rozhodol sa natočiť historický film a výsledok dopadol najlepšie ako mohol. Ja som nikdy moc nebol na historické filmy, pretože tie americké sú skoro vždy slabé, ale ako som začal sledovať ázijské, tak som zmenil názor, pretože skoro všetky sú dobré a tento je najlepší. Ked´ si porovnám tie typické americké filmy ako Kráľovstvo nebeské alebo Kráľ Artuš, tak tie Krvavé pobrežie bez akýchkoľvek problémov prekonáva po všetkých stránkach a podľa mńa sa ani Statočné srdce tomuto filmu nevyrovná, ale to je len môj názor. Teraz už len ostáva čakať na dvojku, ktorej verím, že nebude o nič horšia ako táto úžasná jednotka. 89% (07.02.2009)