Chléb náš vezdejší
Unser täglich Brot
Unser täglich Brot
Obsahy(2)
Jaký je náš „denní chléb"? Režisér Nikolaus Geyrhalter ve svém dokumentu přináší téměř lyrickou, zároveň však děsivě chladnou impresi obrazů a informací ze současného zemědělského průmyslu. Bezchybné kompozice souvisejí s dokonale mechanizovaným a hygienickým způsobem práce, kde člověk zastává už jen minimální úkoly. Na rozdíl od stroje nedokáže lidská síla pracovat bez zastavení. Stroj pracuje nepřetržitě, jeho úkony jsou neměnné a synchronizované s ostatními činnostmi, takže i produkty jsou potom zcela symetrické a na první pohled identické. Přes výkonnost strojů jako by dokument pátral po posledních představitelích jedinečného, byť omylného lidského faktoru. Režisér střídá sekvence záběrů práce strojů s obrazy přestávek dělníků, odehrávajících se téměř výlučně o samotě a beze slov, která by stejně zanikla v nepřestávajícím šumění strojů. Výmluvné záběry na vozíky bez řidičů ošetřující v obřích sklenících zeleninu, na oplodnění krav připravované v laboratoři nebo na porážku dobytka „humánními" stroji se totiž obejdou zcela bez komentáře. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (60)
Drsná realita z velkochovů a pěstíren, mučivá a mrazivá jako němá výčitka... Ony ty věcné, výtvarně dokonalé záběry bez komentáře možná poví víc, než výkřiky bojovníků za práva zvířat. Ani nejde neklást si otázky typu: "Co se to s námi lidmi vlastně stalo??" Jsme opravdu tak civilizovaní, jak si o sobě myslíme? Že by všechna ta technická vyspělost byla jenom skořápka zakrývající scvrklá a nemocná srdce? Kam až jsme ochotni v honbě za plnými bříšky a peněženkami vlastně jít? ()
Dokumentární film, který na ploše 90 minut pomocí živých obrazů vykresluje snad všechny myslitelné odvětví potravinářského průmyslu se zaměřením na jeden jeho současný aspekt - mechanizaci a odlidštění. Z této šílené cesty, kterou lidstvo nastoupilo teprve nedávno, má zisk pouze hrstka lidí, kteří tento průmysl řídí, všichni a všechno ostatní trpí. Tenhle film zaznamenává takové věci, že se až stydím, že jsem člověk. A představuju si, že kdyby nás navštívila nějaká vyspělejší rasa mimozemšťanů a viděla, co děláme, tak by si pomysleli, že jsme se všichni zbláznili, když to tolerujeme. __ Dokument samozřejmě je svou povahou problematický, protože skeptické diváky pouze utvrdí v názoru, který už mají, zatímco obyčejné obecenstvo možná překvapí některými vybranými scénami, ale už i podle zdejších komentářů je jisté, že v nich žádnou trvalejší stopu nezanechá (Djkoma, Flipper, kwoky...). ()
LFŠ 2009 NÁŠ DENNÍ CHLÉB (na "filmovce" pod názvem CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ) je další z řady dokumentů-esejů, které odstartoval Michael Glawogger, bývalý spolupracovník Ulricha Seidla, svými obrazy přelidněnosti metropolí a chudoby MEGACITIES a které v pečlivě komponovaných záběrech-scénách beze slov poukazují na předem daný problém, většinou odlidštěnost institucí (nemocnic - NA SVĚT, NÁŠ DENNÍ CHLÉB - potravinářský průmysl). Problém s tímto "módním trendem", kdy dokumenty takto natočené jsou kritikou dobře hodnoceny a na festivalech oceňovány je v tom, že je ve výsledku jedno, jaká je výsledná délka filmu & že pozitivní odezva přichází od liberálně smýšlejících jedinců, které není nutné přesvědčovat ani je na danou problematiku upozorňovat. 6/10 ()
Tak. Netreba čítať sci-fi, stačí zájsť do veľkochovu. Technoodcudzenosť v priamom prenose. Kravy vyzerajúce ako krížence hrochov s kulturistami. Tisíce žltučkých kuriatok na ozrutných kovových rýchloprepravníkoch, dávkovanie potravín dobytku pripomínajúce skôr násilné sprchy na psychiatrách. Pôrody kráv cez vyrezanú dieru v boku. Otupelosť zvierat, mechanické pohyby robotníkov, zvuky strojov zabezpečujúcich našu výživu. Zelenina a ovocie sterilne pestované a chemicky ošetrené. Skvostný nápad sa stretol s rovnako skvelou myšlienkou spracovať obrazy presne tým spôsobom ako pracujú mechanizmy v nich obsiahnuté: normovane, presne, bezcitne, s občasným hukotom a minimálnym ľudským zásahom. Vnútorne môžeme odvracať zraky pred tým, ako sa pripravuje to, čo veľkovýroba servíruje na pulty predajní, ale to je asi tak všetko. Požiadavka vydržať tu čo najdlhšie je silnejšia (toľko návodov na zdravie a dlhý život ako je v súčasnosti v lifestylových magazínoch hádam v histórii nebolo). Priemyselná výroba potravín má v tomto zmysle stále navrch, pretože v krajinách, kde dosahuje svoj vrchol, priemerná dĺžka ľudského života patrí k najdlhším a neustále sa zvyšuje. Otázne ostáva, či potraviny, ktoré sú produktom vo filme zobrazených mechanizačných postupov majú nejaký negatívny vplyv na osobnostnú štruktúru a myslenie, vyplývajúci práve z procesu ich prípravy (množstvo hnojív, špeciálnych krmív, absencia citových väzieb pri ich príprave a pod.). ()
Jakožto správne otrlý študent chemickej a potravinárskej technológie som si tento dokument pustila k obedu...Chyba:). V podstate ma nemal čím ohúriť, pretože už v treťom ročníku po absolvovaní predmetu o základoch potravinárskej technológie, som isté typy výrobkov prestala konzumovať, nehovoriac o tom, že pri učení na zápočtovku sa mi dvíhal žalúdok. Čiernobiele nekvalitné obrázky zo starých skrípt, teoretická príprava, ale ani farbisté rozprávanie spolužiaka brigádujúceho na slepačej farme v Škótsku ma však nepripravili na niečo tekéto...Niet nad holú realitu! Áno, TOTO je DOKUMENT, bez hudby, bez slov. Žiadne kvázi ohurujúce "mýtobúračské" pseudobláboly typu Zeitgeist...Nič, len čistá, stroho podaná skutočnosť. ()
Galéria (12)
Fotka © Alamode Film
Reklama