Hodvábna cesta

Na začátku filmu padne otázka: "Proč vám tenhle příběh vůbec vypravovat?"? Po jeho skončení si divák položí jinou: "No dobře, ale proč zrovna takhle?!" Tedy nevzrušivě, odtažitě, unyle. Obrázky jsou to sice pěkné, A. Molina předvede několik mistrovských kulečníkových šťouchů, ale jinak vám tahle cesta tam a zase zpátky (to celé natřikrát) rychle vypadne z hlavy (srdce se totiž nedotkne). (12.09.2008)

Tak toto opravdu nevyšlo. Ani slibné ústřední obsazení v podání Keiry Knightley a Michaela Pitta nedokázalo tento snímek zachránit. Typově mi sem sice Michael příliš neseděl, ale jeho zajímavý vzhled i jisté charisma dokázalo zapracovat i zde. Hlavní slabinou Hedvábné cesty je rozvleklost a plytkost děje, která v kombinaci s téměř minimální schopností navodit vůbec nějaké (silné) emoce či zájem o příběh, postavy, vývoj děje způsobila, že z námětu, který mohl být prvotřídní romantikou, vytvořil jen zdlouhavý a nezáživný snímek. Nejvíce mě zaujala kamera a její smysl pro detail, který se nejvýrazněji projevil ve scéně setkání Michaela s japonskou gejšou. Moment, kdy kamera zblízka zabírala oči gejši, jak si šálek čaje přikládá k ústům, napije se a také Michaelovy oči, které jí byly fascinovány, považuju emočně asi za nejsilnější. I když "nejsilnější" asi není to správné slovo. Nejspíš to byla jediná scéna, které ve mně nějaké emoce vůbec vyvolala. Stejně jako jsem jí na pár minut věnovala tu nejvyšší pozornost. Zhruba po hodině mě rozvláčnost děje a dlouhé záběry začaly uspávat. Procitla jsem opět až ke konci, který mě také nijak neuzemnil. Škoda, Hedvábná cesta měla mnohem na víc. (14.03.2013)

Tohle se mi do rukou dostalo čistě náhodou, když sem místo toho chtěl získat horor se stejným názvem, ale tak sem to skouknul už jen kvůli zatim vysokýmu hodnocení a dobrýmu hereckýmu zastoupení. Nicméně se u mě rozhodně nedostavily nějaký krásný pocity nebo okouzlení z přírodních scenérií, jak sem se tady moh dočíst, pro mě to bylo naprosto tuctový, přírody sem si prakticky skoro nevšim, herci nic moc a příběh mdlej, solidní byla akorát pěkná hudba a kostýmy. Na to aby to mělo na diváka nějak emocionální dopad, na což asi film hrál, tak by se muselo daleko víc přitlačit na pilu a ne jen tak pořád chodit kolem horký kaše. (03.03.2008)

Keira teda v roce 2007 moc štastnou ruku při volbě rolí neměla. Tenhle film je jasnej už od začátku, takže od něj člověk nemůže čekat nic moc víc než poetickou podívanou s pěknejma japonskejma krajinkama. Bohužel Michael Pitt je hnusnej, slizkej a odpudivej a jeho hypersmutnej pohled by se nejlépe hodil pro prokletého básníka než pro zlomeného chlapíka, jehož ženuška natáhla brka. A je fakt těžko uvěřitelný, že zrovna tenhle "sekáč" napřed zbouchne Keiru a pak nějakou sexy japonku. Nicméně po tý, co jsem už téměř usínala, se ve filmu objevila alespon jedna super hláška, kdy japonec sledující ptáky se následně oblíkne před Pittem a prohlásí "tak už jste je viděl taky". Ale to se musí vidět. No holt podobná slátanina jako Pokání. (02.11.2008)

Film s mnoha krásnými herečkami, překrásnou krajinou a okouzlující hudbou, ale casting si u mě připsal velké mínus za výběr hlavního herce, jelikož Michael Pitt tento film pohřbil už z důvodu, že je absolutně nesympatický a do této role se vůbec nehodil, místo filmu plného emocí zůstala prázdnota. Bohužel, tak hodnotím 3 hvězdičky... (14.09.2008)