The Picture of Dorian Gray

Neporozumivá hororová adaptace úžasného Wildeova románu, pomíjející jeho stylové bohatství a mnohotvárnost a akcentující jen některé – magické, tajemné, hrůzostrašné – prvky na úkor těch ostatních – především esteticistních a dandyovských, jež mylně převádí na dobová, dobově příznaková klišé. S takovýmto naivním přístupem, tvrzeným mdlou mizanscénou a nevěrohodným herectvím, by selhala filmová ztvárnění i „strašidelnějších“ Machenových próz či antikvářských hororů Montagua R. Jamese, natožpak tohoto kanonického moderního díla. Zapomenutelný digest hodný prudšího seškrtání. (18.08.2014)

,,KAŽDÝ Z NÁS NESIE V SEBE ČASŤ NEBA A PEKLA.“ __ Prvá polhodina má pre vrzgajúce kolečká trocha pomalší rozbeh, avšak akonáhle začne Dorian zisťovať, že z jeho podobizňou nie je niečo v poriadku a kamera (vytvárajúca veľmi symbolické obrazy) začne všetko zaberať z pohľadu za obrazom, atmosféra príjemne hustne, postupne naberá na gradácii idúc pritom v zabehaných koľajách obdobných filmov nakrútených v najlepšej tradícii 40. rokov, v období pre ktoré boli takéto adaptácie rôznych mysterióznych príbehov ako stvorené. V tomto zmysle sa prirodzene očakáva, že najpôsobivejšou scénou bude odkrytie obrazu. Skutočným majsterštikom je však vražda Basila, ktorá vďaka kompozícii nasnímania a nasvietenia len rozkymácanou lampou vytvára fascinujúce husárske kúsky, akých je schopná len čiernobiela kamera. Hudba má miestami herrmannovské razenie, cynický George Sanders všetko vyzdobuje svojimi bonmótmi. (55. hodnotenie, 6. komentár k filmu) (22.08.2013)

Príbeh o večne mladom zhýralcovi. Jeho životné a morálne poklesky neodráža jeho tvár a telo, lež namaľovaný portrét. . Americká adaptácia všeobecne známej predlohy bola nakrútená krátko po konci druhej svetovej vojne. Pútavý príbeh, plný zaujímavých myšlienok je najmä tom, či prechcať starnutie je naozaj to najcoolovejšie riešenie (dnes úlohu maliarov portrétov prevzali stále populárnejšie plastické chirurgie). Pridaná hodnota filmu je, okrem dobre spracovanej predlohy literárneho rebela Oscara Wildea, najmä nadpriemerná výtvarná stránka a omračujúco riešený vzhľad prostredí, v ktorých sa dej odohráva. Zďaleka sa to netýka len meniacej sa podoby portrétu a jeho farebnosti (v ostrom kontraste k čiernobielemu okoliu). Aj keď, samozrejme - portrét dominuje. No interiér veľkoryso poňatého Grayovho príbytku je jednoducho úchvatný. Preplnený soškami Budhu, rôznorodých vyobrazení hrdinov antických bájí a povestí, staroanglickej mytológie rytierov od okrúhleho stola, či staroegytských záhadných božstiev, oscilujúcich medzi životom, smrťou a večným bdením. Nečakaná filmová lahôdka, odporúčaná všetkým milovníkom literatúry, klasickej hudby a predovšetkým výtvarného i užitého umenia. (13.10.2020)

Šílený nefilm. Líná adaptace, kde lidé přeříkávají věty z knihy a vypravěč předčítá, co nedokáže režisér ukázat. A pokud k nějaké změně došlo, nejspíš kvůli ušetření času, jde o výrazné rozmělnění smyslu Wildea. Učebnicová ukázka tragicky špatného uchopení literární předlohy, které není dost odvážné, aby se vydalo vlastní cestou, tak u něj vadí jak věrnost, tak i odklony. Jediný zajímavý nápad je zahrnout v černobílém filmu pár úderných barevnách záběrů, ale to je velmi málo. (13.05.2017)

Wildeovu předlohu jsem nečetl, ale asi si jí přečtu. Obraz Doriana Graye je poměrně zdařilý hororvý snímek, ale mám k němu několik velkých výhrad - 1. délka - o půl hodiny míň a bylo by to naprosto super. Celý to na mě působilo strašně roztahaně a místy nekonečně. 2. Představitel Doriana byl naprosto neslanej nemastnej a hlavně nesympatickej floutek a představitelka Sybil, Angela Lansbury jakbysmet. Vůbec není hezká (ale je to možná tím, že v ní vidím tu strašnou Jessicu Flatcherovou). Nejlepší výkon celýho filmu předvádí George Sanders coby cynický Lord Henry. Ten mě bavil opravdu hodně, hlavně jeho typicky Wildeovské hlody. 3,5 Opravil bych Exkvizitora Hurd Hatfield hrál Doriana, nikoliv Lorda Wottona. (23.11.2009)