The Picture of Dorian Gray

Šílený nefilm. Líná adaptace, kde lidé přeříkávají věty z knihy a vypravěč předčítá, co nedokáže režisér ukázat. A pokud k nějaké změně došlo, nejspíš kvůli ušetření času, jde o výrazné rozmělnění smyslu Wildea. Učebnicová ukázka tragicky špatného uchopení literární předlohy, které není dost odvážné, aby se vydalo vlastní cestou, tak u něj vadí jak věrnost, tak i odklony. Jediný zajímavý nápad je zahrnout v černobílém filmu pár úderných barevnách záběrů, ale to je velmi málo. (13.05.2017)

Príbeh o večne mladom zhýralcovi. Jeho životné a morálne poklesky neodráža jeho tvár a telo, lež namaľovaný portrét. . Americká adaptácia všeobecne známej predlohy bola nakrútená krátko po konci druhej svetovej vojne. Pútavý príbeh, plný zaujímavých myšlienok je najmä tom, či prechcať starnutie je naozaj to najcoolovejšie riešenie (dnes úlohu maliarov portrétov prevzali stále populárnejšie plastické chirurgie). Pridaná hodnota filmu je, okrem dobre spracovanej predlohy literárneho rebela Oscara Wildea, najmä nadpriemerná výtvarná stránka a omračujúco riešený vzhľad prostredí, v ktorých sa dej odohráva. Zďaleka sa to netýka len meniacej sa podoby portrétu a jeho farebnosti (v ostrom kontraste k čiernobielemu okoliu). Aj keď, samozrejme - portrét dominuje. No interiér veľkoryso poňatého Grayovho príbytku je jednoducho úchvatný. Preplnený soškami Budhu, rôznorodých vyobrazení hrdinov antických bájí a povestí, staroanglickej mytológie rytierov od okrúhleho stola, či staroegytských záhadných božstiev, oscilujúcich medzi životom, smrťou a večným bdením. Nečakaná filmová lahôdka, odporúčaná všetkým milovníkom literatúry, klasickej hudby a predovšetkým výtvarného i užitého umenia. (13.10.2020)

Neporozumivá hororová adaptace úžasného Wildeova románu, pomíjející jeho stylové bohatství a mnohotvárnost a akcentující jen některé – magické, tajemné, hrůzostrašné – prvky na úkor těch ostatních – především esteticistních a dandyovských, jež mylně převádí na dobová, dobově příznaková klišé. S takovýmto naivním přístupem, tvrzeným mdlou mizanscénou a nevěrohodným herectvím, by selhala filmová ztvárnění i „strašidelnějších“ Machenových próz či antikvářských hororů Montagua R. Jamese, natožpak tohoto kanonického moderního díla. Zapomenutelný digest hodný prudšího seškrtání. (18.08.2014)

Je tak těžké natočit film podle jednoho z nejlepších románů vůbec? Zdá se, že asi jo. Tento film mi připomínal český pokus o jinou perlu irského génia Wildea Jak je důležité míti Filipa - skvělé dialogy, brilantní jednotlivé repliky, ale dohromady strašně bez života, jako by to herce ani nebavilo. Totéž zde: bonmoty skvělé, ale tak nějak utahané, neživotné (s výjimkou lorda Wottona, ten jediný působil jako živá postava, i když to nebyl ten cynický požitkář, jak ho Wilde napsal). Už vůbec nemluvím o "krásné Sibyl Vaneové", když je Lansburyová tak srostlá s Jessikou Fletcherovou, těžko ji vnímat vážně. Na druhou stranu: filmařské postupy se začínají blížit těm moderním, dovedu pochopit, proč je tu v kolonce i "horor" - první záběr na znetvořený odporný obraz Doriana Graye ve vyšším stupni rozkladu mě parádně vytrhl z letargie, je udělaný přesně podle moderních metod, jak diváka donutit se leknout. (18.02.2014)

Geniálne dielo prepisoval Oscar Wilde viackrát, ale konečná verzia je dokonalá. Film je vernou kópiou a to je veľmi pozitívne. Zobrazuje pokrivený obraz duše krásneho mladíka, dekadentnú spoločnosť s dôležitosťou pozlátka pred charakterom. Snímok má silné prvky psychologickej drámy a hororu. Oceňujem impozantnú kameru, hudbu a ponechanie starosvetských dialógov, presne v duchu brilantného majstra slova Oscara Wildeho. 4+ (24.05.2020)