O 28 týždňov

Úvodná sekvencia naladi, ovsem o to "tazsie" sa prijima zbytok. V duchu pravidiel pokracovania je prijemne, ze sa nepridalo iba na pedal akcie a vyrazne rychlejsieho "drajvu", ale ze je snaha aj scenaristicky sa posunut dalej. Ovsem iba snaha, pretoze druha polovica aj napriek rychlonohym zombies coskoro upadne do stereotypneho survival runnig modu, ktory okrem jednej vynimky (vrtulnik ako sekacka) gradaciu neprinasa (aj vdaka videoklipovemu strihu). (25.06.2007)

Klimbající ultrarychlí magoři znovu v akci. První Boyleův výlet si pamatuji jen hodně matně. Vím, že to bylo docela dobré (tři hvězdy), ale i tu mírnou hořkou pachuť si vybavuju. Vyprázdněné ulice Londýna se vrátily, dlouho jsem tenhle kousek přehlížel a teď jsem vlastně i rád, že je tu nějaký Španěl Juan Carlos Fresnadillo. Jeho dítko ukazuje Británii částečně vyčištěnou od infikovaných krvežíznivců a do Londýna se pomalu vrací „normální“ život. První minuty jsou výborné. Atmosféra vylidněného (a přesto „vzkvétajícího“) Londýna je velmi působivá, rodinná linie neruší. Jenže pak se přitvrdí. Naneštěstí v době, kdy bylo asi už dávno po půlnoci a scénáristé měli raději vypnout počítače a jít spát. Nákaza se totiž začne dál šířit (promakaný vojensko-vědecký systém, kdy všechno má svá přísná pravidla, naruší několik hodně nesmyslných momentů) a divák si přeje návrat úvodního komorního ladění. Sice jsme v permanentním pohybu, ale ty nesmyslné lapsy (uvidíte sami) prostě nejdou jen tak přejít. Naštěstí je tu režisér, který má nápady, akce je intenzivní, drsná a docela nápaditá, i když šílené trhání kamerou je zřejmě jeho oblíbený postup. Technicky toho ale jinak vytknout moc nejde, herecky zrovna tak. Poznáme Roberta Carlyla, Imogen Poots, Rose Byrne nebo Jeremy Rennera, některé z nich ještě v hereckých plenkách. I tak potěšili. Na slušné tři hvězdy.. (29.07.2014)

Krvežíznivé rychlonožky se opět přemnožily v pokračování působivého Boyleho "zombies" opusu. Jistě, Fresnadillo to vzal za akčnější konec, ale jelikož znatelně přitvrdil (více gore, jeden nechutný způsob zabití dobře známý z "jedničky" neváhá několikrát pěkně v detailu zopakovat), tak 28 týdnů poté obsahuje všechny potřebné žánrové ingredience, aby mohl zaujmout horrorové fandy a diváky, kterým se líbil Boyleho film a kupříkladu remake Dawn of the Dead od Snydera. Na ten Fresnadillovo dílko nestačí, ale i tak skýtá pár hodně slušných a dobře zapamatovatelných sekvencí. Vybydlená zóna v Londýně, chaos při přílivu nakažených, tradičně hrdinská oběť či skvělý masakr "vzteklounů" pomocí vrtulníku. Kinetické útoky nakažených jsou krapet nepřehledné, ale čiší z nich nekompromisnost a brutalita, díky které mají u mě krvelačné "stíhačky" navrch nad Romerem, jehož zombíci mi připomínají slet důchodců neústupně pajdající za zlevněnou šunkou. 28 týdnů poté není žádné veledílo s nadstavbou, nepočítáme-li slušný výkon Roberta Carlylea. Mé horrorové choutky však bez problémů ukojilo. 7/10 (22.06.2007)

Tu vyváženost, kterou mělo 28 dní poté, to rozhodně nemá. To byl prostě film, kde jsem si ani v jedné chvíli neřekla: "Jezukriste, toto je teda kapitulární krávovina a scenárista by si měl dát kolečko kolem Velkých kanadských jezer, aby se naučil vážit si lidského času." A tady jsem si to řekla. A ne jednou, bohužel. A neustálé vykrádání hudebních motivů z prvního filmu naznačuje absolutní nepochopení pojmů dramaturgie nebo dávkování. Naopak se vzývá pojem bezduchá recyklace. Možná film obsahuje pár solidních motivů, do kterých když se snažím vcítit, tak mi začne srdce krvácet, ale není tu žádný čas na rozvoj postav, na ponor do atmosféry, na vznik smyslu. I intimní rozhovory jsou paralelně prostříhané s něčím dalším, je to jen další z mechanických složek produktu na zadání. (10.04.2010)

Agresívne, drsné, sebapožierajúce vlastnou nehumánnosťou. A ďaleko viac akčné, než hororové. Fresnadillo sa natoľko vyžíva v streľbe, dyme, plameňoch a výbuchoch, že bližšie než k hororovo-existenciálnemu originálu Dannyho Boylea má jeho dielo k vizuálno-atmosferickej videohernej adaptácii (Silent Hill a Resident Evil dokopy). Aj kvalitné herecké obsadenie vychádza v režisérovych rukách nazmar – postavy nemajú potrebnú hĺbku a slúžia iba ako sprievodcovia po dramatických stretoch so zombíkmi, či všetko živé likvidujúcimi vojakmi. (29.10.2010)