Shark

Předpokládám, a koukám, že tak činí i ostatní, že cílem seriálu je v divákovi evokovat, že hlavním hrdinou je jakýsi právnický Gregory House. Narozdíl od House tomu něco chybí. Pokud tvůrcům prominu záměr svézt se na vlně sarkastického úspěchu, jedná se o poměrně povedený pokus natočit nový právnický seriál. (13.01.2008)

"Nikdo není dokonalý, kromě mě a Boha." Mezi arogantními parchanty se necítím dobře a jejich řitnímu otvoru obvykle nepřeju nic příjemného, ale na obrazovce jsou mi vesměs sympatičtí. I prokurátor Shark si našel cestu k mým sympatiím, protože ještě před úvodními titulky přesedlal mezi ty "hodné" a honí ty, kteří dobře platí. Jak říkám, je to sympaťák, ale potkat ho u soudu, tak bych mu ukázal, jak se pletou preclíky z páteře. (13.12.2016)

Žralok není žádnou právnickou alternativou dr. House, jak napovídala první epizoda, nýbrž pouze drobet cyničtějším advokátem (resp. státním prokurátorem). Ve slušném, nikoliv přímo ohromujícím podání Jamese Woodse jde o zajímavou postavu, která především pod vlivem vlastní dcery prochází jakous takous psychologickou proměnou. Zdravé jádro však stále tvoří samotné případy a jejich řešení dle nejklasičtějších (chápejte nejnudnějších) zákonitostí kriminálních seriálů. Kadence „hustých“ hlášek z pilotního dílu v režii Spikea Leeho (koho jiného) byla bohužel pouze návnadou na diváky, které podobný typ seriálů jinak nechává lhostejnými. Ač mám vcelku rád soudní dramata, dlouhá a nijak objevná vata (což je asi příliš silný výraz) předcházející soudním přelíčením v každé epizodě mě od dalšího sledování odradila již po čtyřech kouscích. 70% (30.01.2008)

"Pravidlo jedna: Proces je válka a vy musíte přežít. Pravidlo dvě: Pravda je relativní. Vyberte tu, která se hodí. Pravidlo tři: V běžném soudním případu je jen dvanáct názorů, které jsou důležité, a váš není jeden z nich." Nemám ráda televizní pořady a seriál s tak idiotským názvem jako "Žralok" mě odrazoval už zdaleka. Teda jenom do tý chvíle, kdy jsem si všimla nazrzavo obarvenýho Woodse a rozhodla se, že tohle sakra musím vidět. Během asi desetidenního maratonu jsem tak viděla všechny dosud natočené díly (tedy až do 12 dílu druhé série), pravda značně zredukované o části, kde James není... Metaforicky založení čtenáří tohoto komentáře si jistě už odvodili jednu mnou naznačenou skutečnost; a to že celý seriál stojí a padá s geniálním Jamesem Woodsem. Jeho pohledy, hlášky, mimika, rozhazování rukama, chůze, arogantní vystupování, charisma... Prostě si ho nejde nezamilovat. Tak to bylo a je, scénář hraje jen takovou vedlejší roli. O to víc si vážím, že v posledním - mnou viděném - díle přišli scénáristi s jistým Starkovým hříchem z minulosti, díky kterému by se snad seriál mohl vydat trochu temnější cestou. Bylo by to fajn. Ta prohnilá póza totiž Jamesi Woodsovi mimořádně sluší. (30.01.2008)

Dr.House mezi paragrafy. Po první epizodě... Ani se mi tomu nechce věřit, ale vypadá to, že by se konečně mohl najít seriál z právnického prostředí, který bych si mohl oblíbit (samozřejmě nepočítám rozpustile úchylnou Ally). Aby se člověk v tom bezbřehém legálním svinstvu neutopil, potřebuje zkrátka dobrého lodivoda. Někoho, kdo Vám s úsměvem vrazí Sbírku zákonů do zadku a Vy mu za to ještě poděkujete. Rámeček s fotkou drsného a ultracharismatického Jamese Woodse by mohl zdobit noční stolek nejednoho mladého juristy. A když to drobátko přeženu, tak můžu s klidným svědomím říct, že by "Dobrodružství neohroženého Sebastiana Starka" mohla představovat spolu s plakáty Glorie Allred a knihovnou plnou románů Johna Grishama velmi snadnou cestu za poznáním angloamerického právního systému :-) Na neprobádanou půdu nových amerických seriálů vstupuji jen zřídka. Ale už kvůli tomu, že mi žralokovy postoje a metody připomněly ledacos z vlastního života, rozhodl jsem se dát tomuhle seriálu šanci. Uvidíme dál... (08.01.2008)