Shark

Žralok není žádnou právnickou alternativou dr. House, jak napovídala první epizoda, nýbrž pouze drobet cyničtějším advokátem (resp. státním prokurátorem). Ve slušném, nikoliv přímo ohromujícím podání Jamese Woodse jde o zajímavou postavu, která především pod vlivem vlastní dcery prochází jakous takous psychologickou proměnou. Zdravé jádro však stále tvoří samotné případy a jejich řešení dle nejklasičtějších (chápejte nejnudnějších) zákonitostí kriminálních seriálů. Kadence „hustých“ hlášek z pilotního dílu v režii Spikea Leeho (koho jiného) byla bohužel pouze návnadou na diváky, které podobný typ seriálů jinak nechává lhostejnými. Ač mám vcelku rád soudní dramata, dlouhá a nijak objevná vata (což je asi příliš silný výraz) předcházející soudním přelíčením v každé epizodě mě od dalšího sledování odradila již po čtyřech kouscích. 70% (30.01.2008)

Shark = kriminální Dr. House II. Proč? Protože si utahuje z podřízených i nadřízených, protože ho víc zajímá práce než lidé, protože je sarkastický a protože se to rychle omrzí. Navíc scénáře jednotlivých dílů nejsou nic moc. Režie je mdlá. A stírání ostatních není vůbec tak zábavné. Dr. House by první. Shark je druhý. (31.10.2008)

Tak po množstve seriálov zo súdnej siene, kde v hlavnej úlohe bol obhajca nevinných je tu niečo iné - prokurátor, respektíve žalobca tých zlých a vinných. Seriál v mnohých evokuje to, že sa má jednať o prenesenie Dr. Housa z ordinácie priamo do súdnej siene. No nie je tomu tak - možno v prvých dieloch, ale postupne v ďalších dieloch zisťujeme, že Shark je oveľa ľudskejší a citlivejší človek. Pre mňa je tento seriál síce dobrým a zábavným na nudné večery, ale bohužiaľ priemerným. (02.06.2009)

Dr.House mezi paragrafy. Po první epizodě... Ani se mi tomu nechce věřit, ale vypadá to, že by se konečně mohl najít seriál z právnického prostředí, který bych si mohl oblíbit (samozřejmě nepočítám rozpustile úchylnou Ally). Aby se člověk v tom bezbřehém legálním svinstvu neutopil, potřebuje zkrátka dobrého lodivoda. Někoho, kdo Vám s úsměvem vrazí Sbírku zákonů do zadku a Vy mu za to ještě poděkujete. Rámeček s fotkou drsného a ultracharismatického Jamese Woodse by mohl zdobit noční stolek nejednoho mladého juristy. A když to drobátko přeženu, tak můžu s klidným svědomím říct, že by "Dobrodružství neohroženého Sebastiana Starka" mohla představovat spolu s plakáty Glorie Allred a knihovnou plnou románů Johna Grishama velmi snadnou cestu za poznáním angloamerického právního systému :-) Na neprobádanou půdu nových amerických seriálů vstupuji jen zřídka. Ale už kvůli tomu, že mi žralokovy postoje a metody připomněly ledacos z vlastního života, rozhodl jsem se dát tomuhle seriálu šanci. Uvidíme dál... (08.01.2008)

"Pravidlo jedna: Proces je válka a vy musíte přežít. Pravidlo dvě: Pravda je relativní. Vyberte tu, která se hodí. Pravidlo tři: V běžném soudním případu je jen dvanáct názorů, které jsou důležité, a váš není jeden z nich." Nemám ráda televizní pořady a seriál s tak idiotským názvem jako "Žralok" mě odrazoval už zdaleka. Teda jenom do tý chvíle, kdy jsem si všimla nazrzavo obarvenýho Woodse a rozhodla se, že tohle sakra musím vidět. Během asi desetidenního maratonu jsem tak viděla všechny dosud natočené díly (tedy až do 12 dílu druhé série), pravda značně zredukované o části, kde James není... Metaforicky založení čtenáří tohoto komentáře si jistě už odvodili jednu mnou naznačenou skutečnost; a to že celý seriál stojí a padá s geniálním Jamesem Woodsem. Jeho pohledy, hlášky, mimika, rozhazování rukama, chůze, arogantní vystupování, charisma... Prostě si ho nejde nezamilovat. Tak to bylo a je, scénář hraje jen takovou vedlejší roli. O to víc si vážím, že v posledním - mnou viděném - díle přišli scénáristi s jistým Starkovým hříchem z minulosti, díky kterému by se snad seriál mohl vydat trochu temnější cestou. Bylo by to fajn. Ta prohnilá póza totiž Jamesi Woodsovi mimořádně sluší. (30.01.2008)