Réžia:
Linda Kallistová JablonskáScenár:
Linda Kallistová JablonskáKamera:
David CysařVOD (1)
Obsahy(1)
Jsou mladí, zapálení pro ideály, politiku... a jednou nám možná budou vládnout. Oceňovaný dokument režisérky Lindy Jablonské o členech levicového Komunistického svazu mládeže a pravicových Mladých konzervativců.
Kdo jsou mladí lidé, kteří nám mohou za pár let vládnout? Režisérka Linda Jablonská sleduje činnost mladých konzervativců a komunistů v období před parlamentními volbami v roce 2006. Co najdete v knihovničce mladé levice a co u mladé pravice? Dovedli by si jedni představit, že by chodili s člověkem, který kope za druhou stranu? Jaké mají rodinné zázemí, co je k politice přivedlo? A hlavně – co se stane, když se sejdou všichni dohromady, třeba na 1. máje?
David z Komunistického svazu mládeže by po vyhraných volbách nejradši odjel s traktorem budovat kolchoz, s Veronikou se seznámili na zájezdu po stopách Slovenského národního povstání. Jirka by bral post ministra vnitra, Honza se klaní památce sestřeleného sovětského letce, Marek obětuje veškerý volný čas kandidatuře na předsedu Mladých konzervativců a druhý Honza dal mamince k Vánocům plakát Václava Klause. Ve filmu se tak obrazně potkávají Stalin, Che Guevara a Miroslav Grebeníček s Georgem Bushem a Václavem Klausem, panelákové 1+1 stojí proti luxusnímu darovanému bytu a revolta proti rodičům kontrastuje s pokračováním v otcovské tradici. Ať už se šestice hrdinů dokumentu Kupředu levá, kupředu pravá dívá nalevo nebo napravo, všichni si k problémům, které věk kolem dvacítky obnáší, přibrali navíc starost o věci veřejné.
Mohla by to celé být jen zábavná hra na politiku, kdyby někteří z hrdinů filmu už teď skutečně nefigurovali na kandidátkách parlamentních stran. Pokud chcete vědět, jakým způsobem hodlají ovlivňovat věci, které se týkají nás všech, Kupředu levá, kupředu pravá vás s nimi seznámí. Za deset let by totiž mohlo být pozdě.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (132)
Tragicky směšné, směšně tragické. Pokud někdo doufá, že příští generace politiků bude lepší než ta dnešní, tak ho tento dokument moc nepotěší. Jak říká klasik, politika vyžaduje ty nejlepší lidi, ale není na ní nic, co by ty nejlepší lidi lákalo. No a pak to takhle dopadá. Ambiciózní pitomci zprava, uplakaní pomatenci zleva. ()
Nalevo i napravo samý vypatlaný mozek-dnešní politická reprezentace nestojí za nic, ovšem pokud by ji měli nahradit tihle zakomplexovaní zoufalci, to si raději najít jiný stát, případně jinou planetu. Nejvýmluvnější okamžiky: partička mladých komunistů se pokouší rozhicovat demonstraci kdesi v Německu, načež i se svými hesly a rudými fanglemi beznadějně zabloudí mezi paneláky...mladý konzervativec žvatlá cosi o pětileté dekádě a u portrétu "pana profesora" nutí matku vyprávět na kameru, jak agituje pro ODS...o tom magorovi v solárku ani nemluvě. ()
Mladí komunisté mají jako vyzvánění hymnu SSSR, mladí konzervativci zase předvolební telefonickou agitaci Václava Klause... Autorce se celkem dobře daří zachovat neutrální stanovisko, nikomu nenadržovat, ukázat hlavně co dělají, jejich názory a jejich angažovanost. Z názorů mladých komunistů jde opravdu hrůza ("Mně by se líbilo žít si za minulýho režimu hezky v paneláku, chodit do práce a milovat Sovětskej svaz" "To myslíš vážně?" "Jasně"), ale na druhou stranu onen konzervativec, který sní o politické kariéře odmala a chodí kvůli tomu do solárka... ()
Neuvěřitelná sranda, ze které trochu - trochu hodně - mrazí v zádech. Jestli se tihle rudí a modří jednou dostanou k moci Bůh nás všechny chraň! Sociologicky je dost zajímavý, jak tihle lidé přišli k svjem názorům. Na jedné straně zanícená komunistka, která bydlí s maminkou v jednopokojovém býtě. Na druhé straně bohdatý studentík- mladý konzervativec, kterému rodiče koupili byt v praze s televizi větší než výkladní skříň, který se každý den opaluje ve fitku aby dobře vypadal. Jeho životní sen, být politikem...začínám se bát, aby se mu to nesplnilo... ()
Dokument o názorech některých mladých lidí dneška. O názorech, které jsou úsměvné jenom do okamžiku, než si uvědomíte, s jakou vážností je jejich původci vyslovují. Na jednu stranu je obdivuji, protože málokdo si jde tak odhodlaně za svými ideály a nebojí se nahlas vyjadřovat vlastní názory. Na druhou stranu mě děsí možnost, že právě oni budou jednou rozhodovat o budoucnosti českého státu. Nastavit si (nikoliv z recese) coby vyzvánění mobilu „Dobrý den, u telefonu je Václav Klaus“, mi přijde trochu zvrhlé… . Mladá a nadějná dokumentaristka Linda Jablonská si vybrala dvě skupiny nejen s protichůdným politickým smýšlením, ale rovněž odlišným životním stylem. Skromně a v ústraní žijící komunisté doufají v sebemenší úspěch, zatímco mladí konzervativci se oproti tomu sebevědomě derou do popředí, snad za jedinou poznanou vůní, za sladkou vůní úspěchu. Ani jedna strana není protěžována, ostatně – o politiku tady jde až v druhé řadě. 70% Zajímavé komentáře: pshimi, Radko, Laurent, ]V[()Rt, eLVe ()
Galéria (3)
Fotka © Aerofilms
Reklama