Stříbrný a Ryšavec

Bohužel pohádka postrádá hlavní dějovou linku. Mísí se v ní celá řada témat, takže se z dílka pro děti stal spíše mišmaš. Taková motanice. Mladá Barbora Seidlová je krásná a je jeden z hlavních důvodů, který si zaslouží hvězdu. Tím druhým je hlavně prostředí, kdy představa, že by filmaři skončili ve studiu, doslova děsí. To bych musel jít ještě o hvězdu méně. (04.08.2020)

"Ale pane kníže, otec je lazar ještě z poslední vojny !! Sotva chodí !!" - "Však my utíkat nebudem !! Jen se neboj, panenko !!" ;) Žánru a tuzemské filmové tvorby znalý divák velmi snadno odhalí, že Stříbrný a Ryšavec ve svém scénáři jasně ukazuje na práci Karla Šiktance, který takřka vždy zůstane někde v půli cesty, když žánr sice ozvláštňuje poměrně civilními nepohádkovými motivy, čímž se vlastně dostává spíš k báchorkám, kterým navíc dopřává výborné dialogy plné skvostné a neoposlouchané češtiny, nicméně jim většinou nepropůjčí dostatečně zajímavou a silnou zápletku, natož dostatečně nosný příběh.. Což lehce napovídá o jeho (ne)schopnostech a (ne)znalostech výstavby příběhu samotného.. A tak projekty založené na jeho skriptech působí jako dějové slepence, kterým mnohdy ve finále dochází dech.. V tomto ohledu si však mohou spolu s režisérem Vladimírem Drhou jen podat ruce, ten totiž sice převážně slušně nabrnkává na komediální strunu, často však své herce nechává sklouzávat k nemístné a otravné přepjatosti, a zvláště v těch dramatických a vážně míněných pasážích jeho televizky prostě DRHnou.. O redudantním užití hudební složky, často s motivy (ne)funkčně groteskními, raději ani nemluvím.. Jako vždy výtečný Vladimír Dlouhý se v téhle jalové šmíře ocitl nejspíš omylem, jen pro pár stříbrných.. (07.11.2015)

Taková netypická pohádka, která mě jako mladší hodně oslovila. Scénárista se nebál být jiný a dopadlo to výborně. Na druhé shlédnutí mě sice zklamala Barbora Seidlová, ale ověřila jsem si, že mě pohádka právem zaujala pěknými kostýmy a exteriéry a hlavně psychologickou propracovaností: postavy tu nejsou jen pohádkové postavy, ale jsou to lidé z masa a kostí. Přišlo mně, že tenhle film vznikl jako studie toho, jak lidé reagují na silnou a vlivnou osobnost. Rozuměj knížete (Vladimír Dlouhý). Jeho pobočník by k němu měl pár výhrad, ale celkově ho obdivuje a poslouchá, protože u něj má dobré místo; vysloužilý voják ho nenávidí, protože mu zničil život; Bětka se jím nechá oslnit a Ryšavec na něj žárlí, protože má všechno, co on ne, včetně Bětčiny pozornosti. Jediný, kdo zůstane neutrální, je Stříbrňák. Kníže si myslí, že je v tomhle příběhu hlavní postavou, ale ve skutečnosti jsou jimi všichni kolem něj, kterým nějak změnil život. Utkvěly mně některé hlášky: "Poplačte si, milí poddaní, pahejly si pofoukejte..." "A vlastně už se nestydím!" "Ta není zdejší! Bůhví odkud!" Scénárista dobře znal lidi. Mimochodem, velice se mně tu líbili Pavel Pípal coby zahořklý vysloužilec a Jiří Hána coby komediant Ryšavec, který tak trochu bojuje s komplexem méněcennosti. Ale nakonec se jím nenechá pohltit, zvítězí sám nad sebou a dokáže, že má právo stát se hlavní postavou - na tom bylo vidět, že Jiří Hána Ryšavce výborně pochopil a dokázal se s ním ztotožnit. (30.01.2012)

Pohádku jsem si pustila poprvé a celkem nadšeně, že se mi podařilo objevit něco, co neznám, s Vladimírem Dlouhým. První ťafku přes uši jsem dostala ještě při titulcích - Barbora Seidlová zpívá moc nepříjemně falešně. Druhá byla scénář. Rozvleklý, přelétavý, až vtíravě protiválečně moralizující, navíc není dost dlouho jasné, kdo se té primitivně venkovské, až přehraně naivní Bětušce vlastně líbí. Třetí levné provedení. Možná je lépe natočit pohádku ve stokrát otřepaném studiovém interiéru, než sledovat prázdnotu venkovní, kde když nic není, ani smrt nebere. Hvězdičky dávám za ostatní herecké výkony i za smutnou postavu Vladimíra Dlouhého, který ať hrál, co hrál, vždy to bylo s bravurou. Škoda, že neměl štěstí a čas na víc zajímavějších rolí. (29.03.2013)

Co s lidmi dělá námel, i na existenci jabkového dubu uvěří. Bětka natolik, že když se na ni vrhne kníže s pobočníkem, schována za strom si připadá v dokonalém bezpečí. Divný rostlinný mutant pak knížeti i pobočníkovi přivodí okamžik sociálního a humánního hnutí, a i když už mají nakročeno, Bětku neznásilní. Zato kníže v chvilkovem hnutí mysli zahájí válku. Jak vypadá všeobecná branná povinnost v zemi, kde je asi tak pět a půl osob v příslušném věku, je zřejmé. Bětka se rychle otrkává, a ač dosud mluvila převážně s ovcemi, jejichž bečení znělo tak autenticky, že z dabingu podezírám Jiřinu Bohdalovou, dokáže do svých záležitostí zatáhnout další lidi, a to takové, že je problém skutečně vyřešen. Kníže dojde k uvědomění, pokání a Bětka, jabkový dub, ovce a snad i Ryšavec svého štěstí. (11.01.2015)