Réžia:
Vladimír DrhaScenár:
Karel ŠiktancKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Josef SpitzerHrajú:
Barbora Seidlová, Jiří Hána, Ilja Racek, Vladimír Dlouhý, Pavel Pípal, Kateřina Burianová, Filip Rajmont, Jiří Macháček, Václav Vydra nejml., Vlastimil Zavřel, Otakar Brousek ml., Ondřej Brousek (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Uprostřed pastviny stojí starý dub prorostlý pláňkou. Jablkový dub, tak mu říká Bětka (B. Seidlová), co pase ovce. Je to její nejmilejší místo. Jako by se na ni z koruny stromu dívala její maminka, která tolik chybí tátovi i jí. A právě tady se Bětka potká s mladým knížetem (V. Dlouhý), pro něhož je válečná sláva nejdůležitější věcí na světě. Ačkoliv se mu pastýřka líbí, pošle jejího otce (P. Pípal) pro reptání a nechuť k nesmyslným vojenským výbojům do vězení. A prý jej pustí, až jeho, knížete, dokáže někdo porazit. Zoufalá Bětka hledá útěchu u jablkového dubu. Tam se jí dostane nejen zázračného pohlazení, ale i rady. Pomůže jí ten, kdo má hlavu ohnivou jako podzimkový strom, napůl zlatou a napůl šarlatovou… (Česká televize)
(viac)Recenzie (22)
Co s lidmi dělá námel, i na existenci jabkového dubu uvěří. Bětka natolik, že když se na ni vrhne kníže s pobočníkem, schována za strom si připadá v dokonalém bezpečí. Divný rostlinný mutant pak knížeti i pobočníkovi přivodí okamžik sociálního a humánního hnutí, a i když už mají nakročeno, Bětku neznásilní. Zato kníže v chvilkovem hnutí mysli zahájí válku. Jak vypadá všeobecná branná povinnost v zemi, kde je asi tak pět a půl osob v příslušném věku, je zřejmé. Bětka se rychle otrkává, a ač dosud mluvila převážně s ovcemi, jejichž bečení znělo tak autenticky, že z dabingu podezírám Jiřinu Bohdalovou, dokáže do svých záležitostí zatáhnout další lidi, a to takové, že je problém skutečně vyřešen. Kníže dojde k uvědomění, pokání a Bětka, jabkový dub, ovce a snad i Ryšavec svého štěstí. ()
Teda jestli tohle si udrží pozornost aspoň jednoho dítěte.....:-( Tahle pohádka by měla být předepisována místo prášků na spaní. Jediný vtipný moment je skákání svázaného Otakara Brouska ml. (škoda, že se v tom balastu úplně ztratil) a jediné plus: v roce 1998 ještě nebyla oblíbená retardace a pitvoření. ()
Pohádku jsem si pustila poprvé a celkem nadšeně, že se mi podařilo objevit něco, co neznám, s Vladimírem Dlouhým. První ťafku přes uši jsem dostala ještě při titulcích - Barbora Seidlová zpívá moc nepříjemně falešně. Druhá byla scénář. Rozvleklý, přelétavý, až vtíravě protiválečně moralizující, navíc není dost dlouho jasné, kdo se té primitivně venkovské, až přehraně naivní Bětušce vlastně líbí. Třetí levné provedení. Možná je lépe natočit pohádku ve stokrát otřepaném studiovém interiéru, než sledovat prázdnotu venkovní, kde když nic není, ani smrt nebere. Hvězdičky dávám za ostatní herecké výkony i za smutnou postavu Vladimíra Dlouhého, který ať hrál, co hrál, vždy to bylo s bravurou. Škoda, že neměl štěstí a čas na víc zajímavějších rolí. ()
Lepší než většina pohádek co nyní běží pravidelně v sobotních a nedělních odpoledních na ČT1, velké plus? Není to kulisová, stylizovaná pohádka s ohraným tématem, ale samostatný příběh z doby Josefa II. (dle kostýmů) a vojenské prostředí, kterému vévodí nabubřelý Vladimír Dlouhý dělá z pohádky příběh o lásce ze skoro skutečného života, kde nesmyslné válčení pro pár metrů hranic a ničeho ukáže dětem víc, než jen dát si pozor na trny u růží, nebo poznat zlaté vlasy od stříbrných. Pan Macháček otrlý lapka dodá v poslední části pohádky příběhu na dynamičnosti a přidá špetku legrace s jeho groteskními pohyby a lácemi. Koukněte se..... ()
Pohádka zasazená do přírodních lokalit, přesto však diváka příliš neuspokojí. Nemá totiž pořádný pohádkový příběh. A dá se říci, že vlastně příběh je zcela o ničem - pouze o vztahu mladé dívky ke knížeti, jeho kamarádovi a dvěma komediantům, kteří se tak trochu (více) připletou do dění kolem. Zdlouhavá, nudná a spíše podprůměrná pohádka se zcela nezajímavými bytostmi. Hudba: Josef Spitzer ()
Reklama