Stříbrný a Ryšavec

"Ale pane kníže, otec je lazar ještě z poslední vojny !! Sotva chodí !!" - "Však my utíkat nebudem !! Jen se neboj, panenko !!" ;) Žánru a tuzemské filmové tvorby znalý divák velmi snadno odhalí, že Stříbrný a Ryšavec ve svém scénáři jasně ukazuje na práci Karla Šiktance, který takřka vždy zůstane někde v půli cesty, když žánr sice ozvláštňuje poměrně civilními nepohádkovými motivy, čímž se vlastně dostává spíš k báchorkám, kterým navíc dopřává výborné dialogy plné skvostné a neoposlouchané češtiny, nicméně jim většinou nepropůjčí dostatečně zajímavou a silnou zápletku, natož dostatečně nosný příběh.. Což lehce napovídá o jeho (ne)schopnostech a (ne)znalostech výstavby příběhu samotného.. A tak projekty založené na jeho skriptech působí jako dějové slepence, kterým mnohdy ve finále dochází dech.. V tomto ohledu si však mohou spolu s režisérem Vladimírem Drhou jen podat ruce, ten totiž sice převážně slušně nabrnkává na komediální strunu, často však své herce nechává sklouzávat k nemístné a otravné přepjatosti, a zvláště v těch dramatických a vážně míněných pasážích jeho televizky prostě DRHnou.. O redudantním užití hudební složky, často s motivy (ne)funkčně groteskními, raději ani nemluvím.. Jako vždy výtečný Vladimír Dlouhý se v téhle jalové šmíře ocitl nejspíš omylem, jen pro pár stříbrných.. (07.11.2015)

S pohádkou to má pramálo společného. Jedině tak ta z mrtvých vstaná matka na stromě, která radí Barboře Seidlové. Ta mimo jiné je tu ještě strašně mladá a škaredá, stejně jako jsou škaredé její starodávné venkovské šaty. Více méně jsou ovšem kostýmy povedené, především u vojáků, díky kterým je poznat, že se jedná o film z doby Marie Terezie či Josefa II. Tím to dobré ovšem končí. Má to takový protiválečný patos. Příběh není nijak poutavý. Možná v roce 1998 se jednalo o příjemnou změnu proti těm kulisovým pohádkám, které se tehdy točily, jenže dneska je to už pouze lehce podprůměrný pohádkový příběh. [323. hodnocení, 19. komentář, 48%] (26.07.2020)

Lepší než většina pohádek co nyní běží pravidelně v sobotních a nedělních odpoledních na ČT1, velké plus? Není to kulisová, stylizovaná pohádka s ohraným tématem, ale samostatný příběh z doby Josefa II. (dle kostýmů) a vojenské prostředí, kterému vévodí nabubřelý Vladimír Dlouhý dělá z pohádky příběh o lásce ze skoro skutečného života, kde nesmyslné válčení pro pár metrů hranic a ničeho ukáže dětem víc, než jen dát si pozor na trny u růží, nebo poznat zlaté vlasy od stříbrných. Pan Macháček otrlý lapka dodá v poslední části pohádky příběhu na dynamičnosti a přidá špetku legrace s jeho groteskními pohyby a lácemi. Koukněte se..... (14.08.2016)

Co s lidmi dělá námel, i na existenci jabkového dubu uvěří. Bětka natolik, že když se na ni vrhne kníže s pobočníkem, schována za strom si připadá v dokonalém bezpečí. Divný rostlinný mutant pak knížeti i pobočníkovi přivodí okamžik sociálního a humánního hnutí, a i když už mají nakročeno, Bětku neznásilní. Zato kníže v chvilkovem hnutí mysli zahájí válku. Jak vypadá všeobecná branná povinnost v zemi, kde je asi tak pět a půl osob v příslušném věku, je zřejmé. Bětka se rychle otrkává, a ač dosud mluvila převážně s ovcemi, jejichž bečení znělo tak autenticky, že z dabingu podezírám Jiřinu Bohdalovou, dokáže do svých záležitostí zatáhnout další lidi, a to takové, že je problém skutečně vyřešen. Kníže dojde k uvědomění, pokání a Bětka, jabkový dub, ovce a snad i Ryšavec svého štěstí. (11.01.2015)

Pohádka zasazená do přírodních lokalit, přesto však diváka příliš neuspokojí. Nemá totiž pořádný pohádkový příběh. A dá se říci, že vlastně příběh je zcela o ničem - pouze o vztahu mladé dívky ke knížeti, jeho kamarádovi a dvěma komediantům, kteří se tak trochu (více) připletou do dění kolem. Zdlouhavá, nudná a spíše podprůměrná pohádka se zcela nezajímavými bytostmi. Hudba: Josef Spitzer (13.11.2011)