Listy z Iwo Jimy

Od začiatku tohto zaujímavého a ojedinelého dvojprojektu som vedel, že bližší mi bude pohľad z japonskej strany. Nie preto, že im fandím, ale preto že je zaujímavejší. Prerozprávať príbeh vojakov, ktorí vedia, že sa domov nevrátia a stoja proti mnohonásobnej presile bez akejkoľvek podpory svojej toho času už rozprášenej armády je samo o sebe silná téma. Dopisy z Iwo Jimy majú všetko čo "Vlajkám" chýba. Silné a dojemné scény, charizmatických hereckých predstaviteľov s ktorými cítite a veríte im každé slovo a výbornú hudbu v ktorej má prsty Eastwoodov syn Kyle. Film obsahuje mnoho scén, ktoré vo vás zostanú dlho, možno navždy. Či už masová samovražda granátmi, posledný rozhovor Kuribajašiho a Saiga alebo aj obyčajné čítanie dopisu mŕtveho amerického zajatca. Eastwood urobil dobre, že oproti "Vlajkám", kde hralo množstvo hercov, ale dokopy vlastne nikdo, sa sústredil na dve hlavné postavy. Ken Watanabe ako generálporučík Kuribajaši so sympatiami k američanom a ľudským prístupom k vojakom, a pekár Saigo, ktorý by nerád padol v tejto nezmyselnej vojne o smradľavý ostrov. No, titulkami na DVD sa nenechajte odradiť, pretože podobne ako aj pri "kórejskom Ryanovi" - Pouta války, prichádzajú všetci tí, ktorí kašlú na všetko čo nemá dabing o skutočné lahôdky. Vlajkám som dal s prižmúrenými očami 70% a aj to iba z dôvodu, že ide o súvisiaci dvojprojekt(inak max.60%), takže v prípade Iwo Jimy čistých 100%. Odporúčam! (07.02.2009)

Clint Eastwood se pustil do projektu, ve kterém ukazuje válku očima japonských vojáků. Jsou zde tací, kteří tak jak to známe z učebnic, dokáží spáchat pro císaře sebevraždu. Jsou zde však i lidé. Lidé, kteří mají stejně jako každý jiný člověk světa strach. A lidé, kteří mají rádi svůj život. Za nejsilnější scénu považuji hromadnou sebevraždu. Eastwood je sice Pan Režisér, ale co musím vytknout je stopáž. Těžce, ba přímo krutě přepálená. (11.05.2009)

Dopisy z Iwo Jimy jsou rozhodně kvalitním snímkem. Clint nám opět dokazuje, že drama je jeho silnou stránkou. Pohled na bitvu o ostrov Iwo Jima z "té druhé strany barikády" se mi líbil mnohem víc, než Vlajky našich otců. Přesto plné hodnocení nemůžu dát, protože ze začátku je to trochu nuda a konec je malinko natahovaný. Nicméně uprostřed snímku, během válečné vřavy, se najde pár silných momentů, pro které si tento film rád zopakuju a možná po druhém zhlédnutí, kdy budu připraven na delší stopáž, půjdu na maximum. (09.07.2010)

První půlka zajímavá, taková klasická rozjížďka a těšení se na to, co uvidíme dále. No a od půlky totální zlom, a to i co se týče kinematografického podání - jako by došly peníze či co. Ale zejména zlom v samotném vyprávění a zabřednutí do těžkého patosu a prazvláštních scén. Prostě rozčarování a smíšené pocity až na půdu. Tohle se Clintovi moc nepovedlo... (17.03.2022)

Clint Eastwood je zkušený a vysoce profesionální řemeslník amerických filmových studií a ještě se myslím nestalo, že by mě nějakým filmem vyloženě zklamal, ale ještě se taky nestalo, že by mě nějakým snímkem přivedl do varu. Představuje obvykle sázku na jistotu, je ukázněný, ale většinou i předvídatelný. Neříkám, že Dopisy z Iwo Jimy jsou špatný válečný kousek, jen mám pocit, že z uvedené látky se dalo vytěžit víc. Na tomhle ostrůvku se odehrávaly nejúpornější boje na tichomořském válčišti, kdy síla drtila sílu a urputnost se střetávala s urputností, a na to, jak intenzivní ta bitva byla, jsem toho skutečně vzrušujícího ve filmu příliš neviděl. Překvapivá a filmově chutná byla snad jen scéna popravy dvou japonských zajatců, jinak mě po emocionální stránce Eastwoodův výlet do historie 2. světové války nechal spíš chladným. Celkový dojem: 60 %. (26.10.2008)