Štyri slnká

Typický český film bez Troškovských a Vieweghovských kýčů ve své nejlepší formě. Jeden odporuje: „Poetické nic!“, druhý navrhne: „Až příliš reálné hledání sebe sama ve světě s vytrácejícími se cíli i hodnotami!“ A nad tou všudypřítomnou poetičností punkové subkultůry proti proudu i proti sobě, i její slunečnou alternativou září čtyři geniálně napsané i zahrané slunce. Čekal jsem hodně, dostal jsem víc, ale nikdy by mě ani nenapadlo že během půl roku se dostanou do kin dva perfektní české filmy. Stalo se. Ahoj, Karle. (25.04.2012)

I když Sláma tlačí místy na pilu až moc, pořád v českém režisérském oddíle spolehlivě kope za silnější tým. Jeho příběh s ním divák přesto prožívá méně intenzivněji, než byl u minulých setkání zvyklý. Opět předkládá totální outsidery, každého tak trochu jinak. Jednotlivé linie jsou i tady obtěžkané sociálními tématy, ve kterých dominuje beznaděj, přesto tu a tam nějaká jiskřička přeci jenom na plátno zamíří. Členy téhle depresivní partičky je moc zajímavé sledovat, a to nejen proto, že je hrají výborní čeští herci. Jen pak to diváka kopne. Nestabilní děj začne ztrácet na působivosti s přibývajícími minutami věnovanými esotericky založenému Rodenovi. Radši bych sledoval rozviklanou rodinku (i když ani tady není nějaký silný hnací motor), než onu podivnou spirituální linii muže, který se vlivem scénáře stává jen komickou figurkou. Škoda. Jinak výborná Geislerová a Mádl a fenomenální kamera Diviše Marka.. (05.11.2012)

Slámovi se opět povedlo takové štěstí, že jsem se hned zkraje projekce chtěla zabít asi tak stejně intenzivně jako u Mužů v říji. Naštěstí po té přišla Aňa a navzdory všemu uhrála zbytek filmu. Nic víc se nestalo. Nač tedy plýtvat rozbory, že je to jen další Divoká včela s Venkovským učitelem. Konečně závěrečné moudro "Jdu se vychcat." mluví samo za sebe. A trojice ze Zázraků života - Melíšková, Chmela, Plodková - taky neudělala žádný zázrak. Závěrem snad lze podotknout, že debata na téma poučený a nepoučený divák by byla zajímavá, jinak nikoli. (22.03.2012)

"Někdy je to tak, bolí to někam doprostřed. Jsem tu kvůli tobě a ty seš tady kvůli mně. Jedu na kole a ty mě držíš na laně, je to šňůra pupeční, co se brzy přetrhne úplně... TADY TĚ MILUJU!! Nejsme sami, je tu malý bůh. Má tetování- nalepovací- na rukávu. Tančí jako primabalerína a nese dobrou zprávu..." (Ty vole, celej film na tu písničku čekám a ono... nic :-). Ramirez nebýt fanouškem českých filmů, podle jeho (ne)skromného názoru by se ty dobré po Velvet Revolución daly spočítat na prstech jedný ruky (a ještě bych si mohl klidně dva tři prsty uříznout), ale Čtyři slunce, jó, to je iné kafe. Deprese vršící depresi, během toho filmu se pousmějete možná jen u držky Jirky Mádla (páč to je fakt maska), jinak koutky dole... Kromě dobrého námětu tu jsou herci, co hrát.. wait for it... fakt uměj, radost se na to dívat. No a samozřejmě hudba, ten hlavní důvod, proč jsem si Ćtyři slunce vůbec pustil (protože Tohle z hlavy jen tak nevyženete). (10.10.2014)

Bohdan Sláma rozhodně nepatří k těm tvůrcům, které bych nějak zásadně vyhledával. Jeho postavy jsou si velmi často celkem podobné, ale dobře, prostě se zaměřuje na určitou skupinu lidí a táhne ho to na venkov nebo malé město. "Venkovský učitel" se mi ale třeba líbil, kdežto "Čtyři slunce" jsou hodně vyprázdněnou výpovědí o tom, že někteří mají ten život celkem na hovno, ale stejně v něm budou pokračovat, protože to ani jinak neumí. (14.01.2015)