5 centimetrů za sekundu

Chápu, že se to někomu líbí, chápu, že toho někoho dokáže oslovit a že si ten film dokáže naprosto zamilovat. Chápu to a těm lidem to přeju. Ale pokud patříte do jedné z těch skupin, radši můj komentář dál nečtěte, nechci vás naštvat. Všichni tu jsou uchvácení animací, avšak mě přišlo, že je jenom dobrá. Vadilo mi, jak je to místy strašně přebarvičkované a i když ji zde někteří uživatelé vynášejí do nebes, ani v tomhle mi nepřišlo, že by byla bůhvíjak propracovaná. Některé detaily ano, ale třeba to, že postavám někdy chybí nosy nebo že jenom trošku zdálky vypadají jak šablony, to mi nepřijde jako vypiplaná animace detailů... Dále příběh. Ten je zajímavý jenom v první kapitole, kde má o čem vyprávět a když pominu citové vydírání, je sám o sobě silný. Chybí mu jen to, že o hlavních postavách nám řekne jen to, že jsou do sebe zamilované. Nic víc. To je ale právě špatně, protože jestli mě to má dojmout, tak prostě chci o nich něco vědět, ne jen to, že existují. Tenhle nedostatek se to trapně snaží vynahradit skrze poetiku a dojemnou hudbu, ale evidentně to režisérovi zabralo, když to tu má 81%... Druhá část se zabývá jenom příběhem Akari, která se - bůhvíproč, co by mi to ten film vysvětloval, že? - vykašlala na Takakiho a už si spolu ani nepíšou, zato ona se zamilovala do někoho jiného. A ta část se jmenuje Kosmonaut, bezdůvodně. Třetí a závěrečná část je už jenom vata, zbytečná výplň, kdybych chtěl být fakt hodný, řeknu, že je to pokus o závěr. Dokonce zde i hraje písnička, žánrem úplně jiná než to, co zde zatím hrálo a je u ní lyrcis, abychom si taky mohli zazpívat. Proč to tam je jsem taky nepochopil, prostě Japonci, asi si u svých dojáků rádi zazpívají. Tak jako tak tomu chybí nějaká síla, chybí tomu (i když to má být hlavně pocitový film) aspoň drobná charakteristika postav, chybí tomu něco, co by z toho udělalo víc, než jen doják pro holky. Já holt holka nejsem, rozhodně nejsem fanda anime a tak to nedocením. Pardon. Chtěl jsem to vidět kvůli tomu, že jsem si nedokázal představit poetický animovaný film - no tak jsem to viděl. Aspoň že to mělo jen hodinu, po první kapitole už mě to stejně začalo nudit. 2* (23.09.2020)

Doufal-li někdo, že Makoto Šinkai změní hřiště, doufal marně. Tímto dílem o třech kapitolách si režisér nové příznivce nejspíše nezíská, naopak ty, kdož se jeho obvyklých propriet dosud nepřejedli, věřím, potěší. Hlavním motivem příběhu je opět odloučení, opět zde hojně jezdí vlaky, opět se na předváděných krásných obrazech od lecčehos odrážejí sluneční i jiné paprsky a já jsem opět odzbrojen a pln emocí. Nalézám jediný nedostatek: Velmi rád bych se více dozvěděl o začátku vztahu Takakiho a Akari. Tak jako tak jde o nejlepší Šinkaiův film a velmi žhavého kandidáta na nejlepší film roku. 9/10 (31.07.2007)

Někdo má možná vlakovou turistiku rád, ale mě doslova vytáčely ty zprávy z rozhlasu o tom, kterej vlak bude mít kolik zpoždění. Jenom kvůli tomu, že je to manga, to nebudu nadhodnococat. Neříkám, že graficky to nebylo krásný, to jo. Ale i hrané filmy můžou být pěkně natočené a přitom hrozná blbost. Což se u tohohle filmu téměř povedlo. Fakt jsem se nudil, ale neberu ostatním, že se jim to líbilo, jejich věc. (10.01.2009)

Jako romantickej film je to fajn, to ne že ne, ale pro mě, skeptickýho cynika, v tom nikde žádnej větší zázrak teda neni (že něco nekončí hepáčem, neznamená samo o sobě ještě vůbec nic). Animace i hudba jsou ale celkem sympatický, i když pro mě už lehce na hraně kýče (ale to je asi holt ta východní kultura) - z mýho naprosto laickýho a japonskym filmem vlastně nepolíbenýho pohledu mně ale jednoznačně víc sedne nenavoněnej styl animací Mijazakiho Mononoke, Zámku v oblacích atd. První "povídka" byla podle mě nejzajímavější a nejhezčí, z toho zpoždění a Takakiho zoufalství jsem měl krásně beznadějnej pocit, druhý dvě už mě ale teda tolik netáhly. Celkově je to ale příjemnej kraťas, jen teda pro mě žádná top záležitost. WTF moments: Možná to zase souvisí s tim divnojaponskem, ale co to jako mělo bejt to na konci tý první povídky, kde se teda Tataki po asi čtyřhodinovym zpoždění konečně za Akari do tý čekárny dostane, aby tam k ní po tý nervydrásající cestě (kdy jsem spíš čekal, že jako správnej Japonec každou chvíli radši spáchá seppuku) skoro až nezúčastněně a s rukama v kapsách přišel a ona(!), která tam na něj celou dobu věrně čekala, se mu tam skoro na kolenou rozbrečela? (12.11.2018)

Úžasné pokoukání (zejména v dámské společnosti) na téma "life's a bitch...in a way", po kterém vám zůstane pocit "ale tak je to v pořádku a život jde dál". Ano, je to romanťárna až za roh, a ano, Shinkai si opět ulítává na vizuální stránce svého díla. Byosoku je po stránce animace luxusní záležitost, byť hvězdná obloha v prostřední epizodě je na WTF a výbuch smíchu...tedy byla by, kdyby to tak prostě nemělo být. Oč ale jde konkrétně - máme tu anime pokrývající milostná soužení dvou - i když hlavně jedné - sympatických mladičkých duší během řádky let (kdy už tedy nejsou tak mladičké, ale staré jako vy...pokud vy jste já, ehm...), a vracíme se zpátky na začátek komentáře. Shinkaiovi se nějak daří vylíčit ty pravé hluboké emoce bez červenoknihovnového patosu a melodramatických přehnaných gest. Aby toho nebylo málo, přidává - byť hlavně skrz symbolické momentky - i běžný život a určitou všednost, díky které vidíte, že stejně jako ve skutečnosti nejenom srdečními záležitostmi živ je člověk, a i "to ostatní" dokáže samo o sobě dost komplikovat život. Ze všeho dohromady si tu ale nikdo nepodřezává žíly, a když k oné celkové sympatičnosti připočtete i zručné "mrk na diváka" hrátky s dějem, a vydařenou hudbu korunovanou bezkonkurenční závěrečnou písní, tvořící díky svému perfektně nastříhanému "klipu" soběstačnou profi AMV záležitost, zastavíte se na 90%. Pokud vy jste já;) PS: To vítězství v AMV soutěži na Animefestu 2010 pořád nechápu... (08.05.2011)