5 centimetrů za sekundu

Už dávno mnou nelomcovali polovicu filmu zimomriavky, zatiaľ čo druhú polovicu som mal chuť plakať, smiať sa, alebo oboje zároveň. Neskutočne podmanivá atmosféra a teraz nehovorím len o dokonalej animácii, ale aj o dokonalom ohudobnení, si ma získala hneď v úvode, odkazy pre pozorných Shinkaiových divákov, ako bol Chobi a Mimi, predstavovali len akúsi čerešničku na torte. No napriek neuveriteľne veľkom emočnom náboji, ktorý tento film bezpochyby mal, začínam byť z Shinkaiovho rýchleho klipovitého strihu a poviedkového rozprávania trošku frustrovaný. Chce to zvoľniť tempo, nechať tú krásu pomaly prenikať do žíl, pri takejto koncentrácii to obyčajný emocionálny človek ako ja, nedokáže spracovať. Chcem dvojhodinový epicko-lyrický elaborát o láske. :) A ešte niečo. Nepripomínal vám vonkajší pohľad na vlak, vláčik z Miyazakiho Spirited away (najkrajšej filmovej scény vôbec)? Ale možno už len hľadám jablko medzi hruškami. :) (16.06.2008)

Až teprve na druhé shlédnutí jsem plně docenil kvalitu tohohle majstrštyku, protože napoprvé mi nedošli uplně všechny dějové souvislosti.Animace je takřka dokonalá, ikdyž trochu statická...3 příběhy (vlastně spíš dva, protože poslední souvisí z prvním) mě moc bavili.Narozdíl od ostatních mě nijak zvlášť neuchvátila závěrečná píseň před titulky, ale právě až ta klavírní, která hrála u závěrečných titulků.96% (29.12.2010)

Z intimity a blízkosti všech tří kapitol se vzpamatovávám doteď. 5 centimetrů za sekundu přináší sto emocí za hodinu a ať už se hlavní hrdinové roztomile sbližují nebo oddaně stalkují nedosažitelného idola, dokonale přitom vystihují charakteristické vztahové počínání jednotlivých období. Je úsměvné i smutné sledovat bezelstnost prvních kontaktů, absolutnost teenagerovského zamilování i povědomý pocit samoty, když ve věku po dvacítce není všechno tak, jak cítíme, že být má. Kdyby některé momenty zůstaly o něco kratší nebo méně uplakané, šlo by o dílko takřka bezchybné, ale takhle zůstává Shinkaiova zpověď o to osobnější. A osobní romantiky jsou přece ty nejsilnější. (26.10.2012)

Jak může někdo do hodinového příběhu (který vlastně ani moc nemá děj a je rozkouskován na tři mikropříběhy) nalít tolik emocí? Smutek, melancholie, bezradnost, nemožnost jít cestou, kterou chceme jít, nemožnost mít toho, koho chceme. A zároveň usmíření, klid, smíření se s osudem. Pohlazení po duši, které asi jen tak z hlavinky nevymizí. Působivé jak po obsahové, tak po formální stránce, animace je možná nenápadná a na první pohled neoriginální, ale v podstatě opravdu kouzelná, díky pozadím, postavám, celkovým kompozicím obrazu... Závěrečná píseň musí dostat každého. Nádherné! (26.12.2007)

Sladkobolné otálení nad mladickými láskami, sice pěkné, ale ničím nenakrmilo žádný z mých hladů. Sled nostalgicky laděných obrazů podbarvený hudbou a pomalým vyprávěním. Za zmínku však rozhodně stojí výtvarná stránka — krásná a neuvěřitelně realistická grafika, která se nedotkne jenom srdce z kamene. To ale stejně na čtvrtou hvězdičku nestačilo. (15.08.2011)