Biyeolhan geori

Je to hezký, když ve filmu všechno funguje tak, jak má. Když je dobře napsaný, zahraný, režisér odvede fantasticky svoji práci. Potom už záleží jenom na tom, jak to přijme divák. Scénář má potřebnou hloubku, nikam nespěchá, s každým odhalením čeká na vhodnou chvíli. A je to tak dobře. Příběh se pomalu zamotává a budí v divákovi opravdový zájem o to, jak to celé dopadne. In Seong Jo patří k hrstce herců, co gangstera zahrají tak, jakoby v tomhle prostředí vyrůstali. Od stylu chůze, přes mluvu, až po bitky. Stejně přesvědčiví byli ale i ostatní herci. Na tomhle filmu se zkrátka povedlo téměř všechno. A kdybych byla milovníkem žánru, šla bych s hodnocením určitě ještě výš. Hodně silné 4*. (05.08.2015)

Autoři snímku, v tomto případě režisér Ha Yoo přetavil své divácké zkušenosti z kultovních snímků Scorseseho, De Palmy a dalších do jedné z nejčistších gangsterek, co jsem z korejské produkce viděl. Nejedná se o žánrový mix, ani zde nehraje hnací motor pomsta (jako například v neo-noirově laděné A Bittersweet). Film funguje i jako mnohovrstevnatý epos o gangsterovi, který zažije svůj postup mezi elity a následující pád, tak jako nepřímá kritika kapitalismu a jeho důsledků v chudších částech Koreje (kritika ale zdaleka není tak výrazná jako v pozdních filmech jiného korejského režiséra Kim ki-duka). Příběh stojí a padá na napsaných postavách. Zatímco ústřední dvojice kamarádů ze školy, jejichž cesty se ale radikálně rozdělily, skvěle splnuje žánrové požadavky a očekávání, milostná linie hlavního hrdiny mi přišla velmi slabá. Trochu prostříhat první polovinu a ubrat na zbytečné romanci a s plným hodnocením bych neváhal ani vteřinu! (25.02.2013)

Je to jako když stojíte v zoo před klecí plné roztomilých opiček. Něco hezkého si o nich předem přečtete, na základě toho si jednu z nich oblíbíte a se zájmem ji začínáte pozorovat. Potom však nějaký debil bouchne před klecí petardu a opičky se během okamžiku s vřeštěním mezi sebou promísí, začnou se chovat jako idioti a vy v tom maglajzu marně přemýšlíte, která to vlastně měla byla ta vaše oblíbená. "Drsné" války jihokorejských gangů o moč, kdy nejbrutálnější z brutálních hledí jen na to, aby náhodou, proboha!, někoho nezabili a pauzy mezi bitkami si vyplňují ryze "chlapskými" jízdami v podobě karaoke párty ve slipech, to je opravdu skoro to nejsyrovější, co jsem v životě viděl. Tedy hned po dokumentu o pářících rituálech kočkodanů na National Geographic. A srovnávat tuto ťamanskou sračku se Scorsesem zní jako prohlášení nezletilého gaye, že Hery Potrat je úplně skoro jako Barbar Conan. (29.06.2011)

A Dirty Carnival se snaží působit realisticky a na "bojové úrovni" se mu to z mého pohledu daří, nevidíme tu žádné choreograficky načančané bitky, ale prostě bezmyšlenkovité kruté mlaty. Hůř už jsem pobral vlastně všechno ostatní. Motivy rozpolceného gangstera mi nebyly tak zcela jasné, z jednoho pohledu cíťa , z druhého vypočítavý hajzlík ..klasika u antihrdinů, ano, nicméně celá tahle obehraná písnička na mě tady působila strašně ploše..asi je to spíš mnou, hledám ve všem emoce, tady jsem je nenašel. Nevím nic o gangsterech a o korejských ještě míň:), ale že by po sobě vůbec nestříleli ? Nu, asi raději zpívají karaoke. Z hlediska formálního podání je A Dirty Carnival velmi podobný klasickým ( a tady musím říct i lepším) mafiánským filmům západní polokoule, ale to co mohl Východ přidat - silnější emoce, nepřidal. (28.11.2011)

Korejci si hráli na Itálii respektive Malou Itálii, ale na rozdíl od Divokého západu jim to vůbec nevyšlo. Problém je hlavně v tom, že ačkoliv se snažili udělat gangsterku se vším všudy, neodpustili si některé věci, které jsou pro jejich filmy tohoto žánru tolik typické. Jinak si neumím vysvětlit, proč snad ve všech snímcím z té hrstky, kterou jsem měl možnost vidět, mají mafiáni potřebu vyřizovat si účty ručně, baseballovými pálkami nebo v nejlepším případě noži (tady jako bonus kropáčem pomrkali na Husity). Tvůrci zde tohle absurdno navíc umocňují lokacemi, kdy se jedna z těchto (davových!) bitek odehrává někde pod mostem, takže rádoby drsné mafiánské praktiky daleko spíš připomínají potyčky mezi znesvářenými hooligans. Zatímco v Americe se hraje poker a všichni zúčastnění při něm celou dobu vypadají opravdu nebezpečně, Asiati pojídají koláčky na čas a svou sounáležitost s Rodinou vyjadřují večerní dávkou karaoke. Na chvilku bych se rád zastavil u hudby - u přistěhovaleckých Siciliánů totiž působí svižné motivy jejich rodné zěmě přirozeně, Korejcům to ovšem bylo málo a k Itálii přibalili i Balkán, což občas vytváří dojem špatně vykradeného Bregoviče. A nakonec, mladý In-seong Jo rozhodně není ani Pacino, ani De Niro, a překvapivě ani Pesci. (12.11.2011)