Příběhy ze Zeměmoří

Goro se výrazně potatil po svém úspěšném otci, protože mi to místy hodně připomínalo některé snímky od Miyazakiho staršího. Opět jde o film plný fantazie, ve kterém vystupují roztodivné postavy (hlavně Cob, který mi připomínal čarodějnici ze Zámku v oblacích). Ve středu stojí opět zamilovaný pár (tady by se dalo technicky říct dva), který se snaží ustát všechny nástrahy kouzelného světa. Zkrátka sice ne tak dobré jako jiné snímky od Miyazakiho staršího, ale i tak jde o nadprůměr. (24.09.2012)

Příběhy ze zámoří.... čekal jsem od toho fantasy, ale první hodinu jsem dostal jen příliš velkou dávku farmaření, trochu cestování, problémy s otrokáři a malý náznak magie. Není divu, že jsem celou tu dobu znuděně otáčel hlavou, chvílemi jsem dokonce jen poslouchal a přitom dělal jinou činnost. Nesnáším, když se sledování filmu táhne jako nudle. Dál už jsem to nevydržel a jen jsem se postupně proklikal na konec. Tenhle animák mě pravdu nebavil. (12.08.2014)

Ursulu K. LeGuin, podle jejichž knih o Zeměmoří to je natočený, mám moc rád, i když je pravda, že s jejími fantasy příběhy moc zkušeností nemám (četl jsem zatím jen Vydědence, vynikající Levou ruku tmy, Smrtonosné sny a pár básní a povídek), ale tenhle příběh je docela fajn. Japonské animaci se zřejmě nedá nic vytknout a i příběh, ač nijak oslnivý, zaujme hlavně svým odkazem a takovým tím dobrým a uspokojivým pocitem, co po zkouknutí zůstane. Současná filmová fantasy je až na „bombastickou“ vizuální stránku často dost plochá a vyprázdněná, u Gedo Senki sice jsou draci, kouzla, čarodějové a čarodějnice, i ten boj s vnitřním zlem, děj je sice dost pozvolný, ale ten OBSAH, to něco, co mě polechtá a zahřeje uvnitř hrudi, tam dost cítím. A možná proto, že se mě to nesnažilo opít tím vizuálním rohlíkem, se mi to dost líbilo, a rád se k tomu zase někdy vrátím. (21.04.2009)

Bez znalosti knižní předlohy se divák konfrontuje jen se zlomky mytologie, v níž se orientuje jen s velkými obtížemi. Ještě pracněji si tvoří vztah k hrdinům, zvláště ústřední chlapecká postava se svou temnou minulostí až do samého závěru působí mimolidsky a její psychologie je přes její výklady (a rozdvojení) neuchopitelná. Androgynní zlý čaroděj mate ovšem ještě víc a čitelný není ani vztah Krahujce a ženy. Také ostražitost dívky polevuje jako na zavolanou. Vše se zamotává i odhaluje ráz naráz, a celek proto působí schematicky – jako stručné převyprávění z čtenářského deníku. (04.02.2024)

Goro akoby pocas tohto filmu hladal sam seba.Svoju formu, styl, obsah, myslienku.....to vsetko zo zaciatku viazne. Postradal som tu japonsku fantaziu, bizardnost, muziku, film sa podobal viac ako na anime ktoremukolvek zapadnemu fantasy (to, ze knizna predloha je zo zapadu v pripade anime nic neznamena). Avsak zaver, to uz je ine kaficko. Ten je taaak prenadherny, ze mi dal takmer zabudnut, ze sa mi na filme nieco nepacilo. Gorova fantazia rozkvitla do krasnych rozmerov, myslienka nadobudla ostre kontury a do toho hrala nadherna, japonsky spievana piesen. Toto si necham pacit. Groro, drzim palce, a tesim sa na tvoj dalsi film. (8/10) (17.09.2007)