Příběhy ze Zeměmoří

Přijde mi, pokud beru studio Ghibli jako celek, že Howlem jen nabírali dech na to, co bych já nazval veledílem. Jsem pořád pod vlivy prvních dojmů, ale myslím, že jsem našel nový, pro mě nejlepší snímek z jejich produkce. Nejsem znalec předlohy, a netuším, jestli je to tak lepší nebo horší, ale celý svět mi učaroval. To je koneckonců jeden z atributů, který mě dostal nejvíc: zcela nádherně vykreslený svět. To, co se v Mononoke a Spirited Away povětšinou omezuje na několik prázdných statických maleb na pozadí a několik různorodých interiérů, zde exploduje v cosi, co by v hrané podobě vyžadovalo opravdu neobvyklé kulisy - které by ovšem bez zainvestovaných miliónů dolarů nikdy nepůsobily tak, jako zde. Přijde mi skoro, jako by Ursula svět napsala tak, aby se dal zfilmovat jako animovaný. Uznávám, že Zeměmoří na mě působilo o to víc, že jsem odjakživa fanoušek fantasy, takže moje tvrzení o tom, že příběh byl dokonalý, je podbarvené neobjektivností. Ale co nadělám. Z hlediska myšlenky mu myslím také nejde nic vytknout, a z hlediska atmosféry je určitě dílo mnohem temnější, než jsme u Ghibli zvyklí; a to mám taky radši. Od začátku do konce, 2 hodiny, jsem jen hltal svět, nasával příběh a obdivoval film. (08.07.2007)

Jsme rád, že Goro je trochu jiný v přístupu k příběhu a světům než jeho otec, ale po výtvarné stránce se drží vysokých standardů Ghibli studia, které naopak otec postrádá ve svém Ponyo. Adaptace světa od Ursuly K. Le Guinové je fantastická, vybírá si důležité momenty, které rozvíjí spíše v pozvolném tempu v prostředí, které se drží realistických měřítek a upomíná tak hlavně na nejlepší Miyazakiho film Princeznu Mononoke. Na konec ale překvapí svou hlavní myšlenkou, která se ve filmech zase tolik neobjevuje, ale je to skutečnost, která se nás dotýká a těžko se o ní mluví, přestože ji pociťujeme každým nadechnutím a která mě osobně velmi sedla - duše pohlcená temnotou poté, co chlapec nevidí v životě, který dřív nebo později skončí, smysl. A co víc, na konci máte takovou chuť žít jako nikdy. V tom je Godo Senki naprosto úchvatný. (06.03.2011)

Synekdocha, v ktorej malé časti zastupujú celok, drobné konflikty a udalosti globálne dianie, lyrika epiku. To sa týka najmä prvej polovice, ale zreteľný žltozelený nádych a hra jemných odtieňov, detailov a javov prestupuje celým príbehom. Gedo senki nie je filmom prostým vád - práve rozpoltené tempo, ktoré strieda nádherné pomalé scény, panorámy prírody, vidieku, polorozpadnutých miest i pýchy kráľovstva s rýchlym sledom udalostí a dlhým stupňujúcim dramatickým vyvrcholením v závere môže privodiť zmiešané pocity. Goró však má v rukáve jedno veľké eso, ktorým je nečakane realistické vykreslenie sveta, ktorý je spolu s postavami nesmierne živý a každý detail v ňom má svoje miesto. V tomto duchu oplýva špičkovou animáciou a hudobnou kulisou, ktorá podporuje pomalé plynutie a prechádzanie medzi jednotlivými dejovými vrstvami. Dychberúca osudovosť je niečo, čo by ste tu hľadali márne - prebieha len v náznakoch. Temnota, ktorá obchádza hrdinov kníh Le Guinovej tu však je prítomná a film samotný akoby nás nabádal prečítať si ich. Sám sa priznám, že som tento konkrétny diel nečítal; so Zememorím však už skúsenosti z iných jej kníh a rovnomennej televíznej adaptácie mám. Aj vďaka tomu je mi jasné, nakoľko sa Goró Mijazaki od jej štýlu odchýlil, keď stvoril v podstate úplne nový, vlastný príbeh. A preto tvrdím, že je Gedo senki veľmi dobrým, i keď nie dokonalým, ale neklasickým a pozoruhodným dielkom z dielní japonských animačných štúdií. Možno niekto od Ghibli alebo mena režiséra očakával viac; to však nie je vinou filmu, ktorý je jednoducho sám sebou. A robí tak najlepšie, ako dokáže. 80% (06.11.2014)

Anglický dabing byl naprosto perfektní, protože z hlasu Cob jsem měl nahnáno už hned od začátku. Již zmiňovaná záporná postava jménem Cob, o kterém nevíme zda je žena, či muž, i přesto mě podezřele přitahoval(a), je naprosto dokonale napsaná. Přesně takhle jsem si vždy představoval zápornou postavu, nekompromisní, krutou a ještě si pojistím vlastní výhru. Inu příběh je pohodový, zaujal, ještě k tomu s naprosto dokonalou hudbu a myšlenkou života a smrti. (Opravdu moc bych chtěl sehnat tento kousek v originále. A knihy jsem nečetl.) (17.03.2014)

Pěkně namalované, hezká hudba, ale scénář to zabil. Postavy jsou ploché, jejich motivace nejasná a celé to působí jako shluk několika motivů, o kterých si autoři řekli, že se budou líbit, ale už je nedokázali poslepovat do funkčního celku. Arren se chová jak zombie, my netušíme proč a je nám to vlastně docela jedno. S ostantma postavama je taky hodně těžký cokoliv cítit, protože jsou ještě plošší a už úplně bez backgroundu a motivací. Příběh je pásmem wtf scén o ničem, které bez hlubšího významu hodinu dávají těmto prázdným postavám kde trávit čas, jen aby mohlo přijít pseudonapínavé ještě víc wtf finále. Takhle jsem si anime od Ghibli nepředstavoval. (01.02.2020)