Příběhy ze Zeměmoří

Napadá mě jediné - zcela nevyužitý potenciál, jaký tahle úžasná předloha nabízela. Celý příběh se strašně vleče, není tam pořádně vysvětlen motiv jednání Arrena a jeho význam, ani význam Theru, oblečení postav mi přišlo jak vystřižené z Mrazíka, emoce to vzbudilo slaboučké a člověk jen celou dobu myslí na to, co by s takovou předlohou udělal starý pan Miyazaki. Takže za příběh chválím, za zpracování nemůžu, to je opravdu průměrné. (08.08.2007)

Na první pohled se "Příběhy ze Zeměmoří" jeví jako nejslabší titul vzešlý od renomovaného Studia Ghibli, což ovšem spíše dokládá vysoké nároky, které diváci vůči snímkům uvozeným modrým logem Totora mají. Snímek debutujícího syna Hajaa Mijazakiho na jednu stranu má zcela jednoznačné nedostatky, které vyplývají z nepříliš vhodného způsobu adaptace. Děj snímku se opírá především o třetí ze čtyř knih ze série Zeměmoří, ale zatímco předchozí původní snímky i adaptace Studia Ghibli šetrně spojovaly úvod vyprávění s profilací světa a jeho zákonitostí, což fungovalo především díky svázání světa s hlavní postavou, zde až cca do poloviny snímku vlastně není jasné, kdo je hlavní figurou, ale ani se nepodaří pospojovat jednotlivé roztroušené střípky představovaného světa. Další spíše už potencionální překážku představuje fakt, že se jedná o nejponuřejší snímek Studia Ghibli. Předchozí tituly studia pracovaly se světy v základu pozitivními nebo s jasně vystavěným dualismem. "Příběhy ze Zeměmoří" právě kvůli nedostatečné profilaci postav a světa naproti tomu až do poslední třetiny skýtají pouze naprostou bezútěšnost. Na druhou stranu lze film vnímat jako dobově reflektivní počin, kterým studio Ghibli podobně jako v případě "Šepotu srdce" tematizuje určité aktuální téma v jádru japonské společnosti, respektive její mládeže. Zdejší dualita světla a tmy a ústřední motiv strachu ze smrti či pomíjivosti, který zcela sžírá postavy a zbavuje je jejich duše, silně rezonuje s dobovým problémem společenského fenoménu NEET a hikikimori, tedy části mladé generace, která se nezapojuje do společnosti a bezcílně setrvává doma. (01.12.2012)

Mladý princ Arren zabije svého otce, a i když netuší kdo v této chvíli ovládal jeho tělo, je nucen uprchnout z domu. Na své pouti potká čaroděje Krahujce, a společně se na čas usadí u bývalé čarodějovy známé Tenar a její chovankyně Theru. Ale všeobecná pohoda netrvá dlouho - zemi hrozí nebezpečí a temný čaroděj touží po otevření brány mezi životem a smrtí - a mimo jiné po pomstě Krahujcovi. "Rodinka" se musí semknout dohromady, a každý má své pevné místo v boji za záchranu světa ... Nejdříve jak jsem se k tomuto vůbec dostal - na imdb jsem si prohlížel profil Hayaa Miyazakiho, a zjistil jsem, že má syna, který taktéž tvoří, a v podobném ranku jako jeho otec - a to jsem si samozřejmě nemohl ujít. Na Příbězích ze Zeměmoří je znát Miyazakiho škola, ale do filmů Hayaa mají daleko. Sice nemohu říct, že bych se nějak nudil, ale příběh ke konci už byl hodně pomotený (jako by chtěl Goro do posledních dvaceti minut nacpat všechny nápady, které ještě měl). Ale i přesto jde o moc hezkou pohádku, a doufám, že Goro půjde dál ve šlépějích svého otce... (09.04.2009)

Prvý film Gora Miyazakiho nedopadol celkom tak ako páni z Ghibli plánovali. Napriek tomu, že Gedo Senki po grafickej i animačnej stránke posunulo Ghibli-štýl opäť dopredu, je pre mňa film sklamaním. Hoci je príbeh jednoduchý a lineárny, Goro ho nedokáže emočne vyšperkovať tak, ako to vie Miyazaki senior. Celý problém spočíva v narácii, ktorá na úkor lyrických pasáži opomína vysvetliť divákom základné motivácie postáv (s výnimkou čarodejnice) a tiež informácie potrebné pre dotvorenie príbehu – napr. prečo je jedna z postáv drakom, aký význam má „pravé meno“ a podobne. Pokiaľ ide o formálnu stránku réžie, je vidieť, že ľudia z Ghibli chceli mať vo filme čo najviac vytvoreného materiálu, čo v konečnom dôsledku spôsobuje príliš dlhé zábery a logicky vyúsťuje v natiahnutosť stopáže. Ako debut je to veľmi dobré a myslím že Goro sa vypracuje, priveľké očakávania a z nich prameniaci komerčný neúspech sa totiž asi spájajú skôr so slávnym priezviskom než s tým, že by Miyazaki junior nevedel točiť veľké príbehy. 7/10 (17.09.2007)

Vizuálně fajn, ale příběhově je to teda divná spatlanina, které jednak místy chybí tempo, ale hlavně tím, že mixuje Nejvzdálenější pobřeží a částečně Tehanu, tedy až třetí a čtvrtý díl ze ságy Zeměmoří, tak působí spíše jako vytržená epizoda z neexistujícího seriálu. Postavy se navzájem znají, dokonce čas od času zavzpomínají na předchozí dění (atuánské hrobky, Roke), ale tvůrci je nejsou schopni neznalému divákovi pořádně představit a s nimi ani fikční svět, který tam je a svou velikostí si v ničem nezadá s velkými fantasy světy jako je Středozem či Westeros. Jen do něj není divák není vůbec vpuštěn. Jak říká paní Galadriel ve svém komentáři, příběh tak působí naprosto přímočaře a zdánlivě bez hlubšího významu. Jenže ten význam tam někde je. Předloha je poměrně filozofické dílo s propracovanou psychologií postav, plné myšlenek o životě a smrti a různých motivů vycházejících z náboženství, taoismu zejména. O tohle všechno je tahle adaptace osekaná a pořádně ani nevysvětlí základní věci, jako význam draků, co je zač onen Stín, který pronásleduje Arrena či v čem spočívá moc ve znalosti pravého jména. Gedo Senki obstojí jako pohádka, ale jako adaptace je to trochu... meh. (16.09.2020)