Příběhy ze Zeměmoří

Goro se výrazně potatil po svém úspěšném otci, protože mi to místy hodně připomínalo některé snímky od Miyazakiho staršího. Opět jde o film plný fantazie, ve kterém vystupují roztodivné postavy (hlavně Cob, který mi připomínal čarodějnici ze Zámku v oblacích). Ve středu stojí opět zamilovaný pár (tady by se dalo technicky říct dva), který se snaží ustát všechny nástrahy kouzelného světa. Zkrátka sice ne tak dobré jako jiné snímky od Miyazakiho staršího, ale i tak jde o nadprůměr. (24.09.2012)

Přijde mi, že se táta Miyazaki věnoval až příliš výrobě svých filmů a zanedbal výchovu snyka. Ten se tak stihl podívat i na kreslené filmy od Disneye, a teď si moc nedovede vytvořit vlastní styl, protože lítá mezi těmito dvěma světy. Hayaovo pozitivní lidské prostředí nahradil větším množstvím zlých postav, několika nešvary moderní společnosti, a ač má stejné prostředky na animaci, schází tam ten kouzelnej nádech. Převzal některé dobré charaktery a moc svého nepřinesl, ale šikanovat ho za jeho geny nemůžu. Fantasy je to pěkné a jen utvrzuje můj názor, že Hayao je bůh :) (19.08.2009)

Goro akoby pocas tohto filmu hladal sam seba.Svoju formu, styl, obsah, myslienku.....to vsetko zo zaciatku viazne. Postradal som tu japonsku fantaziu, bizardnost, muziku, film sa podobal viac ako na anime ktoremukolvek zapadnemu fantasy (to, ze knizna predloha je zo zapadu v pripade anime nic neznamena). Avsak zaver, to uz je ine kaficko. Ten je taaak prenadherny, ze mi dal takmer zabudnut, ze sa mi na filme nieco nepacilo. Gorova fantazia rozkvitla do krasnych rozmerov, myslienka nadobudla ostre kontury a do toho hrala nadherna, japonsky spievana piesen. Toto si necham pacit. Groro, drzim palce, a tesim sa na tvoj dalsi film. (8/10) (17.09.2007)

Přijde mi, pokud beru studio Ghibli jako celek, že Howlem jen nabírali dech na to, co bych já nazval veledílem. Jsem pořád pod vlivy prvních dojmů, ale myslím, že jsem našel nový, pro mě nejlepší snímek z jejich produkce. Nejsem znalec předlohy, a netuším, jestli je to tak lepší nebo horší, ale celý svět mi učaroval. To je koneckonců jeden z atributů, který mě dostal nejvíc: zcela nádherně vykreslený svět. To, co se v Mononoke a Spirited Away povětšinou omezuje na několik prázdných statických maleb na pozadí a několik různorodých interiérů, zde exploduje v cosi, co by v hrané podobě vyžadovalo opravdu neobvyklé kulisy - které by ovšem bez zainvestovaných miliónů dolarů nikdy nepůsobily tak, jako zde. Přijde mi skoro, jako by Ursula svět napsala tak, aby se dal zfilmovat jako animovaný. Uznávám, že Zeměmoří na mě působilo o to víc, že jsem odjakživa fanoušek fantasy, takže moje tvrzení o tom, že příběh byl dokonalý, je podbarvené neobjektivností. Ale co nadělám. Z hlediska myšlenky mu myslím také nejde nic vytknout, a z hlediska atmosféry je určitě dílo mnohem temnější, než jsme u Ghibli zvyklí; a to mám taky radši. Od začátku do konce, 2 hodiny, jsem jen hltal svět, nasával příběh a obdivoval film. (08.07.2007)

Gedo senki se mi nehodnotí snadno. Po nepříliš příznivých ohlasech odevšad jsem byl připraven na nejhorší, ale věřil jsem, že to tak zlé vůbec není. A ano, špatný film to rozhodně není. Bohužel ani natolik skvělý, aby vás na necelé dvě hodiny dokázal plně přišpendlit k židli – tak, jak to dovede Mijazaki senior. Je mi celkem líto Goróa, že od něj coby od syna nejznámějšího japonského anime režiséra očekávali všichni stejné zázraky a potom jej takto zasypali negativními kritikami. Problém bych přitom neviděl až tolik v Goróovi, jako spíše v předloze (nevím, nečetl jsem) nebo ve scénáři (to je pravděpodobnější). Připadalo mi, že první polovinu se v podstatě vůbec nic nestalo, a když už, tak to nijak neovlivnilo hlavní děj a dalo by se skoro říct, že kdybych se na film začal dívat od poloviny, v podstatě bych přišel jen o minimum informací důležitých pro vývoj děje. Občas mě taky dost nepříjemně překvapovaly takové ty hloupé výkřiky do tmy typu "Jsi zraněný?", když vidíme, že hrdinovi valí krev jak pominutá. Ale dobře, nad tím se dá v pohodě mávnout rukou. Co mě ale kromě nudné první poloviny ještě zklamalo, byla zoufalá prostota příběhu. Mnohém více než japonské anime mi to svým častým klišé připomínalo nějaký animák ze západu. Opět netuším, zda za to může už samotná průměrnost předlohy právě ze západu, ze které se už asi nic lepšího vytřískat nepodařilo, nebo za tu nerozpracovanost opět může scénář. Proč se jeden z hrdinů může přeměnit na draka, proč vlastně Arren zabil svého otce, jakou moc to dotyčnému dává, když ví něčí pravé jméno? Nevím, proč by to tam nemohlo být objasněno. Stopáž to mělo dostatečně velkou a na úkor některé zbytečné či jenom zbytečně natáhnuté scény by to šlo v pohodě do filmu vtěstnat a nikomu by to nevadilo. Vším okolo scénáře ale vlastně už končí veškerá negativa a nyní můžu konečně přejít na chválu. V prvé řadě musím rozhodně velice pochválit hudbu, protože tak skvělý hudební podklad jsem u anime – co u anime, už sakra dlouhou dobu u jakéhokoliv snímku! – už hodně dlouho neslyšel a určitě se výrazně podepsala na mém (nad)hodnocení. Ať už instrumentální, tak zpívané (závěrečnou skladbu si teď pouštím snad už po desáté) songy jsou zkrátka perfektní a co se tedy hudební složky týče, nemám sebemenší výtku. Dalším zásahem je krásná kresba, která je sice u Ghibli samozřejmostí, ale stejně mě každým novým snímkem dokáží vždycky příjemně překvapit svým pokrokem v animaci, na níž se skvěle kouká. S tím jde ruku v ruce i výtečná akce, jíž je sice poskrovnu, ale když už je, tak stojí za to. Hlavní hrdinové – ať už kladní, tak záporní – jsou navíc sympaťáci (zvláště Arren) a je jen škoda, že třeba právě jeho charakter nemohl být ještě trochu více rozpitván. No a nakonec to má pár opravdu povedených scén, za které jsem se nakonec rozhodl přece jen nadhodnotit a dát 4*. Vím, že objektivně by si to asi snímek nezasloužil, ale zvláště po závěru mám zkrátka z filmu dobrý pocit a tak pro jednou budu hodnej a nadhodnotím. (06.02.2012)