Réžia:
Arťom AntonovScenár:
Viktor SmirnovKamera:
Andrej VorobjovHrajú:
Jurij Tarasov, Anastasija Ševeljova, Lidija Bajraševskaja, Kolja Spiridonov, Martin Jackowski, Dmitrij Averin, Vitalij Kovalenko, Michail Solovjov (viac)Obsahy(1)
Zima 1944. Poručík Anochin se zotavuje po těžkém zranění. Sžíraný nenávistí k nepříteli touží po návratu na frontu. Je však se skupinou německých zajatců odvelen do odlehlé vsi Polumgla, kde má zajistit výstavbu translační věže a zároveň i stravu a přístřeší pro svěřené zajatce. Ve vsi narazí na neochotu a nenávist. Časem však ženy, jejichž muži jsou na frontě, nepohrdnou výpomocí v domě či doprovodem na lov medvědů. Teď už sytí, teple oblečení a respektovaní zajatci vztyčují v zasněžené tajze dřevěnou věž. Hrany konfliktu se uhlazují, soužití lidí v oboustranné nouzi nabývá humánních dimenzí. Ve společném úsilí o přežití si sotva uvědomují, jak krutý režim rozhoduje o jejich osudech. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (81)
No a k čemu je hospodářství bez chlapa - asi jen k tomu, co by byl bez ženský! A pokud je zdravej (i v sibiřské zimě), pohlenej a šikovnej, tak proč by to nemohl být třeba Němec. Společným strádáním se uhlazují hrany a pokud se třou dostatečně dlouho a intenzivně, může přeskočit i jiskra – a tedy přeskakují raz dva. A jak to vidí Rusové – odhlédneme-li od závěrečného masakru: zbídačelý a neozbrojený Němec není nebezpečný, na jeho účet je možno se i pobavit (ke své škodě se tak chovali i těm dobře živeným a ozbrojeným – zvláště k tomu největšímu). A Němci? Už dávno se mohli naučit rusky... Ale to se mohli naučit i Češi, aby z vesnice Polumgly nedělali zajatce přírodních živlů... Nicméně na rozdíl od gudaulina (a abych výborné scény doplnil) se mi nejvíce líbila šamanka a lovkyně medvědů. A to, že jsem nakonec propadl sentimentu, se snad dá omluvit věkem. ()
A.A. se snaží po svém vyrovnat s temnými místy sovětskoválečné minulosti (ano, bolševický SSSR nikdy nepodepsal tzv. Ženevskou konvenci - více si každý dohledej dál / jako základní zdroj informací třeba viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Zlo%C4%8Diny_Sov%C4%9Btsk%C3%A9ho_svazu_za_druh%C3%A9_sv%C4%9Btov%C3%A9_v%C3%A1lky - a proto docházelo během válečného dění (bohužel však NEJEN během něj!) k nelidskostem a zvěrstvům, s nimiž se narozdíl od německé strany ta ruská z historického i politického hlediska dodnes ne zcela vypořádala) a číní tak v notné míře poeticky (ach ta ruská duše, že, nu tak) až místy mysteriozně a je to po čistě vizuální stránce filmově krásné, přes všechno to strádání a zmar a smrt lehce parusski insitně romantické, s notnou dávkou vyjadřovacích klišé jak z dob tak o třicet let zpátky, ale já mu to vše rád odpouštím, protože čistě takto filmově tu ruskou duši mám rád a ryze filmařsky je to prostě dobré. Tak da zdravstvujet sojuz něrušimych a... . . . Nemůžu dál, to už by se igitátor zase dostal příliš daleko za smysl stručného ryze filmového komentáře... - - - - - (Poprvé viděno 10.2.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/, hodnocení 671., komentář zde jako čtyřiapadesátý - 11.2.2013) ()
Stále váhám nad hodnocením, protože film se mi moc líbil. Začátek sice není nic moc, ale jakmile se zajatci s nepovedeným poručíkem dostanou do vesnice, děj má spád a grády. Ať jde o vesnickou čarodějnici nebo sblížení vesničanky s Hansem, lov na medvěda, Byla jsem dojatá, když po ránu vycházeli němečtí zajatci z obydlí a spěchali na apelplatz. Všechno to bylo tak poetické, k tomu polární záře. A pak ten strašný konec ... Takže dávám plný počet. Všechno ostatní už tu napsali jiní. ()
( Trochu ) jiný pohled na válku, než na který jsme zvyklí a který nám servíruje valná část zdejší produkce. Snímek se snaží ( a nutno dodat, že se mu to i vcelku daří ) poukázat na nesmyslnost všech válek. Na obou stranách jsou totiž ( alespoň v drtivé většině ) " obyčejní lidé " , kteří by mnohem raději dělali všechno možné ( např. byli doma se svými rodinami ) jen ne se stříleli navzájem. Hlavní devízou celého tohoto snímku je bezesporu kamera a působivě vykreslená atmosféra daleké nehostinné sibiřské tajgy. Za zmínku určitě stojí i působivý hudební doprovod. Naopak na čem mohli ( měli ) tvůrci více zapracovat a to tak, že velmi, je mnohem větší prokreslení jednotlivých charakterů postav. Nemůžu ale rozhodně říci, že i přesto, že se snímek odehrává převážně v " přátelském duchu " ( byť se jedná o (proti) válečný snímek ) by nebyl působivý a aby bylo všem jasné, že válka není žádná sranda, přichází tvůrci ( a vytrhávají tak diváka z určité letargie ) s velmi působivým závěrem. Protože hlavní síla ( dopad na diváka ) kolikrát nespočívá v ukázaném, ale naopak v tom, co si člověk představuje. Fantazie je totiž mrška a vidá za km filmového celuloidu..." KRÁSNĚ KRUTÝ KONEC ". ()
Zajatci Mlhy se pravděpodobně zařadí mezi filmy, na které do týdne zapomenu. Ale na kvlitě jim to nic neubírá. Stejně tak se už totiž zařadil mezi filmy, které mi "něco" daly. Příběh, který jako by vypadl z Remarquea se nesnaží krutosti války zobrazovat nijak sentimentálně, jednoduše ukazuje celou pravdu a je pouze na divákovi jak si ji přebere. A mrazivému pocitu, který ve mě zanechaly se vyrovná málokterá kniha, natož nějaký film. ()
Galéria (12)
Fotka © Nikola Film
Reklama