Zajatci hmly

Naprosto špičkový Ruský film. Není to žádná hloupá americká limonáda, ale krutý film z kruté doby. Celému filmu vévodí vynikající atmosféra ruské zimy a divák má díky tomu chvílemi pocit jako by byl jedním z těch, kteří momentálně netouží po ničem jiném než se alespoň na chvíli ohřát u ohně, či spolknout byť jen jedno jediné sousto slušného jídla. Rozhodně se zde nesází na nějaký přehnaný sentiment a spíše se film snaží poukázat na krutost válečné doby i neskutečný nepořádek v organizaci ruské armády. Film je dokonale natočen a má úchvatný příběh. Příchod německých zajatců do ruské vesnice plné osamělých žen, které brzy poznají že muži z Evropy jsou zcela jiní než drsní rusové. Jak to asi mohlo dopadnout. To se musí vidět. Odlehlá ruská vesnička, ve které se film odehrává je prostě kouzelná, jako samotný (velmi krutý) příběh. (19.07.2015)

Zajatci mlhy jsou docela příjemným vybočením ze současného mainstreamu a určitě se jedná o úspěšný debut režiséra Artema Antonova. Na filmu je nicméně znát tvůrčí nezkušenost, a pokud Zajatce mlhy porovnám se snímkem podobného obsahu a zpracování, jakým je například Kukuška, pak ten druhý jasně vítězí na body. Scénář je poněkud nedotažený, z čehož vyplývá, že postavy jsou příliš ploché a divák se o nich dovídá jen málo. Vynikající je naopak kamera. Ve filmu se objeví několik výborných scén jako je pád do zamrzlé řeky nebo karneval. Nemůžu se nicméně zbavit pocitu, že z dané látky bylo možné vytěžit víc. Celkový dojem se pohybuje mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec se přikláním k 70 %. (12.01.2007)

Civilní, trochu neohrabaný snímek o tom, že na obou stranách války jsou obyčejní lidé. 1) (Post)sovětská kinematografie zobrazuje válku jako velkou dějinnou událost, která zmítá národy. Lidské příběhy bývají v tomto kontextu pouhou ilustrací vojenských operací. Západní filmy se naopak zabývají spíše jednotlivci. Pokud se tvůrci drží tradice, pak se jim obvykle film s větší či menší dávkou přesvědčivosti podaří. Problém vznikne, když se tvůrci ze své filmařské historické zkušenosti pokusí vymanit. Vznikne pak dílo jako Polumgla. 2) Určitě to není špatný film, ale nějak mě neoslovil. Přímočarý ničím nepřekvapující scénář plyne pozvolně k nevyhnutelnému konci. Chování všech zůčastněných je předvídatelné a polopaticky zobrazené. Možné konflikty jsou jen naznačené (např. mezi velitelem a staršinou nebo mezi vojákem a mužem vracejícím se z války) a vůbec není využita jejich potenciální síla. 3) Ovšem známe Rusy. Myslím, že není málo těch, pro které se film pohybuje na hranici skousnutelnosti. A v tomto smyslu svou osvětovou práci udělá. (28.10.2010)

Ani ruské filmy z druhé světové války už nemusejí být černobílé a o to lépe se jim daří vystihnout absurditu války. Další body k dobru dostávají tvůrci za to, že film nezakončili falešným happyendem, ale dotáhli to své realistické vidění války až do pravděpodobného konce. Ale celkově mě to zase tolik nebralo. (26.10.2010)

Rusko - německý válečný film, drama, poněkud neobvyklé. Ruská eskorta vede německé zajatce, kteří se ještě nestihli zúčastnit bojů před pádem do zajetí, stavět do tajgy radiomaják. Cesta je strastiplná a uvítání není vřelé, zvlášť když sám mladý velitel se zotavuje po těžkém zranění. V malé vesnici je dost válečných vdov, jejichž hospodářství se pomalu hroutí, každá ruka je třeba, ale válka je zlá věc.Přesto si k sobě přes veškeré strasti zajatci, ruské velení i vesničani k sobě cestičku jakžtakž najdou. A pak přijde zpráva - radiomaják již není třeba, přijede veleni, které se diví, že jsou všichni živí.....už jste někdy viděli nad tajgou blikat hvězdy,polární záři a jiskřit sníh? Nádherná kamera a zasloužené čtyři hvězdy. (18.04.2013)