Kto je tu riaditeľ?

Nevydržel jsem to doukoukat. Dogma mi přijde jako patrně nejhorší možný způsob jak natočit komedii. V reálu to vypadalo tak, že jsem věděl, že právě proběhl vtip, ale neprobudil ve mě jen náznak smíchu. Celé je to totiž úplně mrtvé a nijaké. Je možné, že svou roli hrály ne úplně dobré titulky. Herecký ansábl je i přes zdější obdiv podle mě strašlivě unylý a neumí vtip podat. Jakkoli mám Triera rád, tak jeho nej-dogma filmy nemůžu. Tento se u mě zařadil po boku Idiotů. I tu mě forma tak znechutila, že jsem se nebyl schopný dostat k obsahu. Asi se k tomu ještě vrátím, ale teď to víc než na jednu hvězdu za nápad a úvodní dobrý vtip s prologem režiséra, kterého vidíme v okením odrazu. (17.05.2010)

„Zasraný Dánové!“ Kdybych bral vážně Trierova úvodní slova o komedii prosté jakékoliv reflexe, usilující pouze pobavit diváka, jsem teď zklamaný. Ale copak lze brát Triera vážně? V souvislosti s Ředitelem Zeměkoule musím stejně jako dříve u Dogville a ještě dříve u Tance v temnotách napsat, že něco podobného jsem ještě neviděl. Podle IMDb byla použita speciální kamerová technika nazvaná Automavision, kdy jsou záběry a pohyby kamery vybírány počítačem. V praxi to vypadá jako hrozný bordel. Plynulá návaznost záběrů? Hovořící postava vždy dobře viditelná? Nějaký kameramanův zájem o to, co se děje v pozadí? Zapomeňte! Tenhle cílený amatérismus v pojetí zkušeného filmaře měl asi být sekundárním (jestli ne primárním) zdrojem humoru, pro mne byl zprvu provokatérskou snahou o svéráznost za každou cenu, postupně jsem si na něj zvyknul a bral jej nanejvýš jako (ne)příjemné zpestření děje. Vlastně spíš jednoduché, nepříliš promyšlené zápletky vystačující nanejvýš pro jednu epizodu sitkomu (třeba Kanclu), přesto ideální coby základ pro trierovsky krutou satiru. Kancelář jako na lžích postavený mikrosvět, kde má upřímnost cenu platiny – výstižné a, minimálně jde-li o přetvářkou neobalenou prezentaci dánsko-islandských vztahů, velice odvážné. Trier si nadále udržuje pověst režiséra, jehož filmy nemůžu vystát, ale stejně mě fascinují. 75% Zajímavé komentáře: Amarcord_1, HAL (09.06.2010)

Stejně jako u lenuse se u mě premiéra filmu konala až po divadelním představení, vlastně hned druhý večer, takže mám i podobné pocity. Rozhodně ale ne zklamání, od typické filmové rozklepané "trieroviny" nemůže čekat člověk žádné teatrální pojetí a divadlo by zase neskouslo ty na první pohled nevýrazné postavy a dialogy. Takže i když se obě díla sobě velmi podobají, určitě stojí za to vidět obojí. I když jestli se chce člověk hlavně zasmát, tak by měl jít asi spíš do divadla. I když nevím, jak by to bylo, kdybych viděla nejdřív film a pak teprve divadelní hru. (20.06.2009)

Ironická absurdní komedie, která přitom syrovosti emocí těch několika málo postav v ní připomíná spíše tragedii a dějem zase skoro až pojednání o povrchnosti prvního dojmu a o mnohdy až extrémní vyhrocenosti vztáhů v uzavřené komunitě. A zároveň také obrovská pocta všem hercům. kteří se snaží plně splynout se svou postavou a vnáší do scénáře ji ovládajícího okamžité improvizace jak na divadelních prknech, tak i před filmovými kamerami. Zajímavým prolnutím divadelního "statického" stylu a filmově "volného" snímání obrazu je v Boss of It All i originální kamera. Ta je vždy za všech okolností absolutně statická, ale až extrémně agresivním střihem na detaily a zpět na celkový obraz při neustálém měnění úhlu záběru vytváří režisér velmi jasný přehled o scéně a působí velmi dynamicky, byť se odehrává jen ve velmi málo různých lokacích (kancelářích). Bohužel, Trier se až příliš zahleděl do ironického a vnějšího pohledu na tuto komedii a záměrně likviduje všechny katarzní situace které by ve filmu mohly nastat a ignorováním diváckých očekávání (a kauzality zločinu a následného adekvátního trestu) tak z vynikajícího filmu dělá jen zábavnou hříčku. Prostě slovy nejsympatičtější postavy filmu: "Zasraní, zasraní Dánové!" 8/10 (07.04.2008)

U von Triera naštěstí nehrozilo, že by natočil „normální“ komedii. Absurdní nápad roztáčí humorné situace v jedné IT firmě. Vypadá to jako laciná televizní inscenace v duchu manifestu Dogma s občasným komentářem režiséra jak z Království. Chvílemi jsem se u toho bavil, jindy to bylo spíš smutné, ale rozhodně je to pozoruhodný filmeček (na který se skládali producenti z osmi zemí). A nejvíc mě nakonec bavil Fridrik Thór Fridriksson v roli islandského obchodnníka (70%). (20.06.2010)