Kto je tu riaditeľ?

Ze samotného námětu o vytvoření a zastupování fiktivního ředitele mohla za jiné kostelace tvůrců vzniknout svěží a vtipná komedie. To by se ale námětu nesměl chopit takhle sebestředný režisér, který výsledek promění v pseudouměleckou výkladní skříň plnou nezáživných herců, neumětelsky křečovitého podání či jakýchsi rádoby-intelektuálních úvah nad možnostmi filmového média a komedie. Už dlouho jsem nic tak otravného neviděl. Jestliže největší invence Ředitele spočívá v naprosto nesmyslných a trapně výstředních záběrech kamery, je něco hodně špatně. Jestliže mě z celé komedie rozesmálo pouze to, jak po víc než půlhodině nezajímavých keců o informačních technologiích a firemní administrativě začne jeden pár ve stejné kanceláři ve stoje souložit, je to trapas ještě větší... Chtělo by se mi říct vono je to tak blbý, až je to vtipný, ale s výjimkou té jedné choulostivé scény jsem to nedokázal vnímat ani tímto způsobem. Jestliže má takhle vypadat reprezentativní snímek jednoho z nejuznávanějších současných evropských režisérů, tak se s dovolením zase na dlouhou dobu filmově vrátím o pár dekád zpátky. 10% (13.11.2020)

S tímhle filmem to bylo jako na houpačce. Pro intouše Larse von Triera mám celkem slabost a jsem k jeho experimentům až nezdravě vstřícný, o čemž svědčí např. mé pětihvězdičkové hodnocení Manderlay a Dogville (které jsou ve skutečnosti divadlem, jenom na oko se tvářícím jako film). Tentokrát mi s ním ale došla trpělivost. Základní nápad je nosný a mohla vzniknout opravdu chytrá a provokativní satirická komedie, která si mohla brát na paškál ledascos od způsobu řízení firmy, manipulace s lidmi, zbabělosti v komunikaci atd., jenže to si by režisér nesměl začít hrát s vysokou kulturou a divadelní teorií. Kdo je tady ředitel je nakonec typický příklad filmu, kde se režisér a scénárista v jedné osobě baví víc než jeho divák. Kdyby nešlo právě o kultovního festivalového režiséra, asi by mu tuhle legrácku s naprosto neuspokojivým vyústěním diváci spočítali mnohem chladnější odezvou. Takhle mám pocit, že leckteré vysoké hodnocení je ovlivněno reakcí poddaných na císařovy nové šaty. Kdo je tady ředitel? je v konečném důsledku spíš vtípkem na účet diváků než příběhem natočeným pro jejich pobavení a zamyšlení. Konec konců i ten rámec, dp kterého je děj zasazen, stojí na vodě. Celá ta manipulace se zaměstnanci by se v reálném světě nesmírně rychle skončila pouhým nahlédnutím do obchodního rejstříku... Chtělo to mnohem víc zapracovat na scénáři a nebýt tak sebestředný. 2* jsou za sympatické tápání hlavního hrdiny v roli manažera firmy, o které, stejně jako o jejích zaměstnancích, nic neví, a tak sklízí tu ránu pěstí, tu nevědomky odsouhlasí nabídku k sňatku s podřízenou. Celkový dojem: 40 %. (10.07.2010)

Dánsky Office. Lars von Trier sa predstavil svojim fanúšikom v celkom netradičnej polohe. V komédií. Ako rozprávač sa k nám prihovorí počas filmu celkovo tri krát - na začiatku, v strede a na konci a prezentuje seba a celý príbeh s patričnou dávkou nadsázky. Čo je mimochodom skvelý nápad a funguje mu to dokonale. Či už ako predstavenie akým smerom sa bude film uberať, alebo akou formou budú v ňom prezentované humorné situácie a vtipy. Uťahovanie si z divadla a divadelného herectva doplnená o bezútešné, neatraktívne prostredie jednej firmy s postavičkami, ktoré sú výrazné, divné a prezentujú seba samých veľmi špecifickým spôsobom sú v jeho réžií nezabudnuteľné. Vďaka nim a tiež faktu, že Trier vedel vždy vo svojom filme navodiť situáciu aj pospájať nespojiteľné prvky aby pôsobili prirodzene, obsahuje film niekoľko naozaj podarených scén, vtipov a pasáži, ktoré vedú k úsmevu, uchechtnutiu, alebo hlučnému smiechu. Scéna v kine, alebo posledná scéna v zasadačke, alebo dokazovanie si homosexuality v kancelárií sú tak dobre spravené a zahrané, že bolo na ne radosť pozerať. Je to rozhodne dôkazom všestrannosti tohto režiséra, ktorému nerobí problém spraviť inú, ale vtipnú komédiu. (11.10.2011)

Tak tohle je fakt kravina. Jednak to cely vypada fakt silene lacine az amatersky a kdo to strihal musel bejt fakt neschopnej idiot. Herecky obsazeni je banda topornejch a nesympatickejch individui, ktery by v normalni firme nikdy nikdo nezamestnal. Navic se vetsinu casu nic moc nedeje a nekdo furt keca nejaky sracky. Film ma jedno jediny stesti, je vtipnej. Ne vzdycky, ale tech 90 minut docela slusne utece a sem tam padne fakt nejaka solidni hlaska. (22.08.2009)

Stejně jako u lenuse se u mě premiéra filmu konala až po divadelním představení, vlastně hned druhý večer, takže mám i podobné pocity. Rozhodně ale ne zklamání, od typické filmové rozklepané "trieroviny" nemůže čekat člověk žádné teatrální pojetí a divadlo by zase neskouslo ty na první pohled nevýrazné postavy a dialogy. Takže i když se obě díla sobě velmi podobají, určitě stojí za to vidět obojí. I když jestli se chce člověk hlavně zasmát, tak by měl jít asi spíš do divadla. I když nevím, jak by to bylo, kdybych viděla nejdřív film a pak teprve divadelní hru. (20.06.2009)