Pasca v džungli

Tak tohle je Herzogův návrat v plné síle. Pan režisér využil jak svůj um, tak i to jakési něco, co ho odlišuje od ostaních rutinních režisérů a činí ho solitérem s vlastním rukopisem. Silných aspektů je zde na jeden snímek dost. Jednak je zde téma o síle a slabosti člověka, které nám úžasně zprostředkovávají všichni herci. Christin Bale mě svým herectvím naprosto zaskočil. Doposud jsem ho znal jen z rolí málomluvných zamračených týpků, ale zde nám předvádí něco zcela jiného. Zde ztvárrnil extrovertního člověka, charismatickou vůdčí osobnost, který ani přes všechny ty plivance osudu neztrácí sílu. Dalším silným tématem je vliv nepřátelské džungle na duševní zdraví člověka. A to divákovi komunikuje, s vydatnou pomocí skvělé minimalistické hudební kulisy, hlavně sám režisér Herzog. Jeho filmová řeč skvěle umožňuje chápat, to jak snadné je v takovém zeleném pekle zešílet. Styl na pomezí šílenství. Něco podobného jsem již viděl v geniální Apoclapse Now, či právě v Herzogově Aguirre. Tento film rozhdoně patří k tomu nejlepšímu, čím nás kdy Werner Herzog obdařil. (01.08.2008)

Silnej film, ale ne zas tak silnej. Hlavní trio looserů mě svými výkony naprosto dostalo (nejvíc z nich asi Stevův vyčerpaný Duane - konečně se jenom nepitvoří a žeru mu všechno i s navijákem), scény depek z tábora i depky z džungle syrové až na půdu, velice dobře se hodíci hudba, kvůli které jsem místy až nedýchala, jenomže mě taky bohužel pár věcí i rušilo. Hlavně ze začátku jsem pořád nechápala, kde ten Dieter bere tu dobrou náladu, jako kdyby byl snad jenom na dovolený (já bych se podělala hned u jezírka, ne až ve vesnici), no a potom samozřejmě přetleskaný happy konec - ten by myslím šel trochu utlumit, aby se nesl v rámci realističnosti celého filmu. Zkrátka, kdyby se radši škrabali tam, kde to svědí. "Dietere, mně je zima na nohy." (28.06.2008)

Herzog je známý tím, že své filmové hrdiny nejednou vystavuje krajním přírodním podmínkám v odlehlých koutech světa a ti pod tíhou extrémní psychické a fyzické zátěže často zažívají stavy blížící se naprostému šílenství. Právě Temný úsvit můžeme do této kategorie bez pochybností zařadit. [==] Styl velmi podobný Herzogovým následujícím dvěma filmům, především co se kamerové práce týče (POV apod.), vykreslení postav a (ne)vyústění vedlejších dějových linií. Stejně jak do vyprávění postavy vstupují (a přitom mohou být pro daný úsek vyprávění důležité), stejným způsobem je vyprávění i opouští, aniž by se dostavil jakýkoliv emoční náboj. Linie tak často zůstávají neuzavřené a divák je může volně interpretovat. [==] Pouť pilota amerického námořnictva Dietera Denglera vede přes první misi, při které je sestřelen, následném uvěznění laoským uskupením spolupracujícím s Vietkongem a nakonec úspěšným útěkem do srdce nevyzpytatelné laoské džungle. Herzog inspirovaný skutečným příběhem Dietera Denglera (prvně zpracovaným v dokumentu Malý Dieter chce létat) konstruuje laoský tábor jako "typické" vězení, kde místo má pouze každodennost, repetetivnost a neustále se opakující úkony strážných. V těchto stereotypech dozorců se uvěznění v čele s Denglerem snaží nalézt jakýkoli náznak "bezpečnostní" mezery. Právě toto hledání a příprava únikového plánu jim pomáhá udržet si zdravý rozum. Po útěku jde už o téměř klasický survival film à la Man vs. Wild. Epilog pak jen uzavírá předešlé a již vyřčené. [==] Jakási transcendence, kterou jsem v průběhu projekce často cítil a jež je naprosto zjevná, dokazuje, že Temný úsvit není jen dalším filmem vyjadřujícím se k otázce vietnamského konfliktu, ale má i silný duchovní přesah. (17.02.2011)

Je veľmi zaujímavé, že ma ako diváka aj na stý krát dokáže zaujať téma, ktoré je o samoúčelných vojnách a o jeho dôsledkoch. Je to asi tým, že i keď človek začína aspoň v náznakoch chápať závažnosť a bezzmyselnosť vojnových konfliktov, jednotlivé ľuďské príbehy sú pre diváka či čitateľa uchopitelnejšie - dokážeme sa s nimi ztotožniť. Naproti tomu s pojmami ako vojnový konflikt či ich devastujúce následky môže človek len šedo tušiť, čo v skutočnosti obnášajú - až na tých ľuďských nešťastníkov, ktorý sa s vojnou naozaj stretli. Dodnes som nevidel ani jeden film, ktorý by bol schopný priblížiť pojem vojnového stavu a jeho následkov bez príbehov jednotlivcov. Divák by sa pravdepodobne cítil už len z reprodukovanej formy depresívne a utlačene, a to si neradi spôsobujeme. Koniec koncov sme deti postmodernej doby, a i reprodukovanú bolesť a utrpenie si chceme užívať - na to, aby sme niesli skutočné bremená tohoto kalibru, už nemáme mentálnu ani fyzickú výbavu. :( (03.05.2020)

Kvalitni film, ovsem s par pripominkama. nejprve bych rad pochvalil ciste a pekne odvypraveny pribeh, ktery sice sleduje klasicke postupy, ale presto se jeho provedeni neda temer nic vytknout. Libi se mi jak si Herzog vystaci s uplnym minimem a snazi se z nej vytezit maximum. Bohuzel porad trpim srovnanim s jeho spickou - Aguirrem, ktery je dosud jeho nejlepsim neprekonanym filmem. ___Libilo se mi take zvukove pojeti snimku, vetsina dialogu vedena septem, coz jen znasobuje pocit blizkeho nebezpeci a obcas i pekne zvukove vychytavky a napady. Stisnena atmosfera se Herzogovi podarila uspesne vytvorit, nicmene nejvetsi chybou bych asi pocital vedlejsi postavy spoluzajatcu, kteri se cely film poradne nevyvijeji... ____Vezeni tak dopadlo jako asi nejslabsi cast pribehu, protoze po chvili se zacnou motivy opakovat a nechaji vas v jakemsi rozpolozeni, ze se tam ti vezni vlastne az tak spatne nemaji, porad jen lezi, sedi, nebo jedi, ci se ojedinele prochazeji kolem:) ____Suma sumarum: Herzog si nevzal zadny nezdolny sousto, vzal si jednoduchy film, ktery je schopen pevne uchopit a az na par okamziku udrzet vysokou latku az do konce. (26.11.2007)