Čierna kniha

Verhoeven je späť v plnej paráde!... Najdrahší a zároveň najúspešnejší holandský film konečne dorazil a naplnil moje veľké očakávania. Silný a spletitý príbeh je plný zvratov, nečakaných situácií a plný rôznych postáv o ktorých nikto netuší, ktorá sa ako zachová, kto je klaďas a kto záporák. Odhaliť hlavného zloducha nie je také jednoduché a práve toho využil Verhoeven naplno. Prakticky po celé dva a pol hodiny si film udržuje napätie a ani nachvíľu nenudí. Nemci sú odporní ako už dávno nie, s výnimkou sympatického Muntzeho a možno aj to pomohlo filmu a predovšetkým hlavnej predstaviteľke, ktorej držíme palce, dúfame, že z toho vyviazne a pomstí smrť svojej rodiny. No, nie na každého dôjde, tak ako v skutočnom svete. Hlavná predstaviteľka Carice Van Houteová je kapitola sama o sebe. V každej scéne je úplne dokonalá, či už spieva, plače,zvádza... nech robí čokoľvek, je stvorená pre túto úlohu. Zažiarila tak, že bolo iba otázkou času kedy si ju všimne Holywood. No, B.Singer si ju všimol a okamžite ju obsadil do podobne ladeného filmu o neúspešnom atentáte na Hitlera-Valkyria(neviem sa dočkať).Verhoeven výborne obsadil hercov na všetkých postoch,jeho réžia je prehľadná a ani svojej povesti kontroverzného tvorcu neostal nič dlžný.Hoci mne osobne až taký kontroverzný nikdy nepripadal,tých pár erotických scén a krvi nájdeme skoro v každom jeho filme. Čo dodať? Jeden z najlepších filmov roku 2006. Film bez slabého miesta.100%. Odporúčam! (07.02.2009)

Absolútna pecka exportných parametrov, navonok vyzerajúca ako ordinárny - preplácaný blockbuster, vo vnútri prefíkaná a rozkoš privádzajúca filmárčina. Verhoeven je extra trieda, dať dohromady takmer 2,5 hod. nádielku - zjednocujúcu zžieravú vážnosť s estrádnou zhýralosťou i stoickú nonšalantnosť so strhujúcou dynamickosťou, ktorá ani kapku nenudí a predovšetkým nepôsobí kŕčovitým dojmom, to sakra smrdí nejakým podfukom. Nie, nie je to podvrh. To iba Paul nadzmyslovo režíruje a ilustruje, že nie každá retrospektíva svinstiev 2. sv vojny musí byť "prechlastaná pragmatistickou pálenkou", tj. byť stále dookola uniformne prísnou = poučnou, resp. pálivou očistou/ujmou. Prečo by aj mala, keď sa dá sem-tam spojiť príjemné s užitočným, čož v podaní P.V. znamená ponechanie si závažnosti cez emocionálnu nepodliezavosť a pridanie dôvtipnej ironizácie cez hyperbolizáciu niektorých charakterov. V napínavom a zamotanom dianí, kde ani jedna divácka hypotéza neni úplne istá sa naskytuje hneď zopár famóznych protikladov z perspektívy postáv. Filantropický, vysoko postavený nácek Ludwig Müntze (Sebastian Koch) nerešpektujúci rozkazy ríšskeho vládcu, potichu túžiaci po prevrate, láske, odpútaní - kráľovské klišé a popredný člen židovského odboja Hans Akkermans (Thom Hoffman) spočiatku obetavý geroj, neskôr zhnité jablko - zložka gestapáckeho prospechárstva snáď nemohla byť zahrnutá priliehavejšie. Ďalej tu máme pôvabnú Rachel Stein/Ellis de Vries (Carice van Houten) - akokeby alternujúcu Gretu Garbo - čo by nútene skazenú krásku/bývalú speváčku, ktorá sa dobrovoľne vydáva za odplatou, za oslobodením - priťažlivo pudové a noblesné herectvo a hnusného zákeráka Günthera Frankena (Waldemar Kobus), ktorý je tu vlastne tým najväčším stelesnením nezastaviteľného zla - jeho úkladná povaha plná vychcanosti krížená s "čtvrníčkovským" švitorením ma zráža do kolien. Jak vyhľadávané paradoxy. A keď už som pri tom komparovaní tak mi nedá nespomenúť ešte jeden postreh. "Black Book" má okrem priznaných režisérskych zvyklostí ako explicitnosť/referenčnosť/žánrová mnohotvárnosť, aj nemálo zhodných črtov s "Hanebnými parchantmi" a to ma nesmierne obšťastňuje. Obdobné rysy v podobe židovského komanda, sadistických a pritom karikatúrnych pohlavárov SS (Franken vs. Landa), značnej fascinácie B-čkovou produkciou. Mimo to sa jedná o jeden z najlepších počinov P.V. a to bez akéhokoľvek preháňania - výprava s echt her. výkonmi, našlapaná fabula v prepychovej audio-vizuálnej róbe a vynaliezavá ruka Paula Verhoevena. Entertainment, vplyv, inakosť. Koniec vychvalovacej deskripcie, začiatok hlasitého aplauzu. (10.12.2011)

Film s krásnou atmosférou padesátých let, dokonce jsem měla dojem, že se dívám na nějaký starší počin. Každopádně příběh samotný mi připadal mnohdy dost sentimentální a našly se bohužel úplně hloupé momenty (jeden z odboje nechce zastřelit nácka, ale nakonec to udělá, protože "Ty jsi klel!Ty jsi klel!")-u toho mi bylo trapně za samotného scénáristu. Hlavní hrdinka Rachel mi byla celkem sympatická, celé to vyústění, kdy se zamilovala do německého kapitána se mi líbilo. Bohužel se však nedá říct, že by to diváka chytlo za srdce (jako např. Pianista), natočeno je to poněkud chladně a s odstupem. Možná jsem se až příliš zakoukala do hollywoodských filmů, protože tohle je úplně něco jiného a úplně mi to nesedlo, navíc hudba v pozadí, která byla jako vystřižená z béčkových filmů, mě rozčilovala. Takže sice to nebylo vůbec nudné, ale občas přemrštěné, příliš naivní a úplně bez emocí.Horší 4*. (30.05.2012)

Skvělá atmosféra, řemeslně působivé, ale jinak těžce odosobněné a chladné. Tradiční Verhoevenovské věci samozřejmě nesmí chybět (násilí, explicitní erotično), což ale ještě nutně nedělá film kvalitní jako celek. Snaha vrátit se do Holandska, být originální a natočit snímek v evropském stylu, který zdánlivě rozvazuje tvůrčí ruce a dovoluje na oko experimentovat, tak úplně nevyšel. (15.09.2015)

Pokud je pro tolik fanoušků PV dokladem jeho mistrovství Černá kniha, tak pro mě je to zrovna film, který se mi z nechuti ani nechtělo dokoukat, jak trapně na efekt a melodramaticky jsou ty scény budované - jako by PV nějak nezaznamenal posledních 60-70 let vývoje vyprávění filmových příběhů a jel pořád podle té počáteční naivity a jednoduché opájivosti samotnou filmovostí, hraností, strojeností, a tak scénář pracuje podle měřítek a očekávání, za nichž se promítal třeba KingKong a bylo jen nutné dostrkat postavy tam, kde bude připravený divák moci udělat ách a ou a pištět hrůzou a bude si tu frašku užívat, protože to tak chce... *** Je možné, že právě tohle se snadno promine ve scénáristicky hrubších akčních bijácích, kde jemnou reflexi přebíjí pudy a vášně hnané příbojem krve a/nebo spermatu, ale v jemnějších psychodramatech, kde působivost děje stojí na předivu motivací a na přísně logickém vývoji postav a souběhu událostí, to prostě leze ven jako sláma z bot. Je jedno, jak složitě scénář vypadá, když se ho pokusíte převyprávět. Pořád je to melodramatický konstrukt předem vypočítaný na efekt, stavící se nad přirozený běh příběhu, který by člověka strhnul svým komplexním neodvratným spěním, a v obratech, zvratech a pointách místo toho vystupuje předem vykonstruovaná hra režiséra-boha příběhu, který odolává námitkám. A zatímco přirozený příběh by ohledával i jiné možnosti, on a herci pod jeho taktovkou to valí vytčeným směrem, aby se všichni v kině mohli ve správné chvíle dojímat. Jenže scénám, ve kterých si hrdina (obrazně míněno) naběhne na osudovou kulku za dojemné hudby a s dlaněmi přištitěnými na srdce, z nějž začne na bílou blůzku probublávat krvavý pramínek, a s leskem v očích padá zpomaleně k zemi, už je snad nějaké to půlstoletí odzvoněno. *** Verhoeven možná používá moderní efekty, ale nikdy se nevymanil ze starého filmového myšlení a není sám nijak moc chytrý. A to je nuda a navíc zrovna tady jde o ironii o to krutější, že scénář má vycházet ze "skutečných událostí". *** PS: Vůbec se nedivím, že Tarantino přesně kvůli takovým vykrádačům skutečnosti a velmistrům dojáků musel natočit Hanebný pancharty a zatančit tak na mrtvolách těch nacistických hajzlů i režisérských šmelinářů s nimi, čímž mohl zároveň i složit neskutečně šlechetný tribut obětem - těm historickým i těm z řad filmových diváků třeba takového Paula Verhoevena;) (28.11.2016)