Čierna kniha

Při sledování jsem z lulky pobafal a takto k sobě spoileroval. Loupežníci na každou skupinku Izraelitů, popravenou těžkým kulometem, obětovali novou loď i kapitána, to je pěkné. Jaký to znoj, válečný nizozemský četník, když do pěti vteřin po jeho zapískání (neboť se stal svědkem upadlého zelí) přiskotačilo šest taxíků narvaných gestapáky tak, až nebylo kam rezervu dát. A vůbec, jak mohli říšní lidé kdy dobýt byť píď cizí země, když se disciplinovanost jejich ozbrojených složek projevovala trajdáním soldatesky bez rozkazu, ohlášení nebo podpory, aby si mir nichts, dir nichts zkoušela na vlastní pěst likvidovat partyzánské hnutí? Skutečně se obřezanec poznal podle tmavého porostu, ať již na hlavě, nebo nemravných místech? Pak měl Dolfík štígro, že se mu za celá ta léta nikdo nekoukl pod čepici, že? Logika ponejprv jen haprovala, ovšem při ,,osvobozovací scéně" konečně radostně zapružila v kolenou a žuchla z hrušně na hlavu. Následující nešťastná poprava... hm. Již jen taková fialka na hrobečku Frhovnovo soudnosti. Fotogenická ňadra, za jednu. Holendři moc hulej, je jen otázka, zda film je důsledkem onoho či naopak, chtějí na tuto ostudu hihňavě zapomenout. (08.10.2015)

Celkově velmi zajímavá tvorba Paula Verhoevena má teď kromě excentrické Hvězdné pěchoty další klenot. Černá kniha je (na Verhoevenovy poměry) civilním válečným dramatem, ve které je místo jak pro poutavé lidské osudy, tak pro dramatické přestřelky. Je nesmírně zajimavé, nakolik je příběh emocionálně odtažitý - Verhoeven se nesnaží ždímat z diváů city ani ve chvílích, kdy byste řekli že to ani jinak nejde. Odstup od postav a absolutní nadhled nad nimi ovšem v žádném případě nevyvolává nezájem a navíc je v důsledcích vlastně potřebný, neb tak více vyniká jedno z hlavních témat - konfrontace zažitých představ o morálce a etice s krutou realitou. Verhoeven oživuje jinak typicky evropský film o vlastní trademarky - násilí, erotiku, či pohrávání si se zažitými schématy a jejich převracení (za mřížemi jsou týráni nacisté, německý kapitán je sympatický lidumil ). Silný zážitek navíc podporuje skvělé vizuální zpracování (typickou druhoválečnou vybledlost nahradily syté barvy) a křehce sympatická Carice van Houten v roli Rachel. 100% (24.09.2007)

Paula mám rád, ale tohle je jeho první film, který neváhám označit za strhující. Výborně vybalancovaný mix akčního válečného dobrodužství a lidského melodramatu, kterému dominuje nádherně křehká i osudová Carice van Houten... Verhoeven tmelí všechny roviny příběhu dovedným a vybroušeným stylem režie, který možná postrádá jeho sklon k extravaganci, ale přesto se v něm najdou některé typické rysy holandského výstředníka – explicitnost, sžíravost, masochismus... Bál jsem se především ukrutné stopáže, nicméně film si výborným začleněním akčních sekvencí drží tempo a nezklame ani na rovině lidských osudů, jejichž zvraty jsou možná čitelné, ale já jsem si je přesto vychutnal i s navijákem. Kupodivu nijak křečovitě nepůsobí ani humánní nácek Sebastiana Kocha, ani morální apel závěru. Pro mne Černá kniha představuje velmi pohledný kámen, hozený do poklidné tůně válečných dramat. Paul pořád umí. (06.06.2007)

Verhoeven točit nezapomněl a jen díky jeho pevnému vedení se tahle dlouhatánská válečná agitka dá překousnout bez sebemenšího zádrhelu. Bohužel scénář už tak ladně nepůsobí a jeho místná hra na náhodu mě ke konci značně iritovala stejně jako duševní (ne)vývoj postav, které sice přecházejí ze světlé strany na temnou nečekaně, ale bez patřičných vnitřních motivací. (14.05.2007)

No, původně jsem byl díky pár ne až tak příznivým komentářům zde k Černé knize krapet skeptický a nebyl si jistý, jak moc bude režisér šít do klasicky vážného tématu jako je II. světová válka (mírné očekávání Tarantinových Hanebných panchartů akorát po Verhoevensku). Ale to právě vůbec! Jestli tady něco trochu skřípalo, tak maximálně pár lechtivých scén (pro někoho "čuňačinek" ;-) ), ale rozhodně to nebyly žádné orgie a do příběhu v pohodě zapadly. No a jinak musím pět jen samou chválu, protože tenhle vcelku realisticky vyznívající válečný thriller jsem hltal minutu po minutě a ani na chvíli mě nezklamal. Krom obvyklých hledisek jako herců, hudby atd., mě mile překvapila taky jazyková stránka filmu (tzn. nizozemština, němčina, angličtina a hebrejština) která dodala filmu ještě větší autenticitu (což mi třeba trochu chybělo ve Valkýře). Když se blížil závěr, říkal jsem si, že to není ukončeno vůbec špatně, ale to jen do chvíle, kdy se ve vesnici objevili vojáci, já si uvědomil historické události Izraele toho roku (a následujících let) a úplně mě zamrazilo; hned po tom, co mi došlo, co tím chtěl režisér vlastně říct (resp. na co narážel), mi naskočilo jediné možné hodnocení, a to 5* (škoda jen, že se každý potencionální divák Černé knihy nezajímá o historii a nezasvěceného tím pádem konec nechá nejspíš chladným). Ale asi si na toho pana Verhoevena budu muset víc posvítit, protože natočit po Základním instinktu a Hvězdné pěchotě (víc jsem toho od něj zatím neviděl) tohle, to už si říká o větší kapku pozornosti. (29.05.2010)