Deň víťazstva

Velké zklamání, vychvalovaný film, který se utápí v balastu popisnosti a plytkých deklamací hlavních hrdinů typu "válka je špatná". Režisér i kamera si místy neví rady a děj se vleče a vleče, herci nemají co hrát, chodí odnikud nikam a odříkavají. Závěrečná bojová scéna je sice velmi zdařilá a profesionálně zvládnutá, ale nic to nemění na tom, že film měl být o půlhodinu kratší a charaktery postav propracovanější. Téma je sice nosné, ale dalo se zpracovat mnohem lépe. S francouzkým filmem to jede hodně z kopce. (28.03.2007)

Ďalší z rady ničím výnimočných vojnových filmov, tentokrát viacej zameraný na afrických spojencov, ktorí pomáhali oslobodzovať Európu. Nakrútenie filmu o vojnovej jednotke Alžírcov oslobodzujúcich Francúzsko nepovažovujem za nijak zlé, horšie je to už so samotným podaním, nevýraznej a nedotiahnutej réžii, rovnako tak aj chabým hereckým výkonom. Pritom sa dá povedať, že začiatok filmu je vcelku vydarený; naverbovanie vojakov a vzápätí pomerne silná scéna dobývania strategického kopca ovládaného Nemcami, ktorá sa takmer vyrovná naturalistickému vylodeniu v Normandii s tu toľkokrát spomínaného ,,Zachráňte vojaka Ryana". Potom však nasleduje celý rad nudných a podľa mňa zbytočne zdĺhavých pasáží, viac-menej založených iba na uznaní zásluh pre afrických spojencov. Záver sa potom taktiež nesie v duchu Ryana, rovnako tak aj príchod na cintorín padlých po šesťdesiatich rokoch. Nomináciu na Oscara akosi nechápem (vari sa nenašli lepšie filmy?), rovnako tak aj 9 nominácii na Cézara. Ak by bol o 30 minút kratší, mohol byť aj viacej znesiteľnejším. (16.02.2008)

Asi se s vetsinou uzivatelu shodnu, ze nejlepsi na celem filmu je namet. Arab ve sluzbach francouzske armady byl na tom podobne jako cernoch v americke armade nebo stredoasiat v armade sovetske. Film ma celkove dost pomale tempo a herci hrajici civilni obyvatele hraji do jednoho strasne umele. Na to, ze vojaci prosli temer celou Francii, tak si ve filmu ani moc nezastrileli. Nektere sceny byly taky minimalne zbytecne ( hadka kvuli fotce s vrchnim serzantem, zaver na hrbitove, dojeni mleka... ). Ne, ze by byl film spatny, na dnesni dobu ( kdy uz si ani nepamatuji nejaky kvalitni valecny film-vcetne Ryana ) mozna i lehce nadprumerny, s hodnocenim 66% se da souhlasit. (13.08.2008)

Jde skutečně o slušný alžírsko/francouzský film, ale na rozdíl od těch „TOP“ válečných filmů, se tu moc akčních pasáží nedočkáme. Na válečný film jich tu bylo žalostně málo a tak se divák musí spokojit převážně s dramatickou vložkou a mezilidskými vztahy. Převážně pak utlačování muslimů, kteří neměli stejné práva a výhody, jako francouzští vojáci. No vzhledem k tomu co se teď ve světě děje, je to jen dobře. Tehdy se s nimi nikdo nesral a dnes by jim nejraději lezli do prdele. Naštěstí (nebo spíš bohužel) už tehdy věděli, co je tahle sebranka zač. Hlavní hrdinové předvedli sice sympatické výkony, ale nějak závratně jsem jim nefandil. Navíc mi až moc některé pasáže a zvláště závěr filmu připomínal „Vojína Ryana“. 60% (18.01.2015)

Bez hlubších znalostí historických reálií se Den vítězství dost těžko hodnotí. Film je totiž hodnotitelný v několika rovinách. Vezmu-li to popořadě, začnu filmařinou. Film je zbytečně dlouhý, což je částečně vykoupeno někdy zajímavými dlouhými záběry budujícími atmosféru. Kamera nebyla nijak skvělá, ale nerušila. V porovnání s některými hollywoodskými trháky (a je pravda, že o takové srovnání si tento film opravdu říká) je docela slabý, je však třeba říct, že má několikanásobně nižší rozpočet - je ovšem třeba říct i to, že nedostatek vlastních nápadů a kopírování s penězi souvisí méně než velkolepá výprava. Berme to jako takový Tobruk po francouzsku. Divák by si ale měl uvědomit, že válčení a umírání ve velkém tu nebylo cílem - dělalo především kulisu hlavnímu sdělení filmu, jímž bylo vyzdvihnutí role obyvatel francouzských kolonií v Africe, již sehráli v osvobozování své „vlasti“ a vděku, jehož se jim za to dostalo. To je ta lepší a pro našince objevnější část. Placení verbíři dělali dobře svou práci a novopečení vojáci z kolonií často ani nevěděli co a proč si vlastně zvolili za svou budoucnost - hlavně poté, co vyprchalo počáteční nadšení. Že se bílí Francouzi dívali na své arabské kolegy svrchu, to je jasné a kdo se nad tím dnes pozastavuje, měl by se začít vzdělávat, dokud není pozdě. Komu není známa podstata kolonialismu, nechť si jde pustit Krtečka a nezaclání. Kolonialismus též naprosto fatálně ovlivnil Evropu nejen v době svého rozkvětu, neméně fatálně ji ovlivňuje i nyní, dávno po svém zavržení (pro Francii to platí dvojnásob). Až potud by se dalo mluvit o lehkém nadprůměru, co mi ale opravdu na filmu vadilo, dokonce jsem před polovinou vážně uvažoval, že to vypnu, byla jednostrannost, s jakou Bouchareb divákovi servíruje bezvýhradnou oddanost Arabů Francii, jejich dobráckost, upřímnost, laskavost, odvahu atd. Za to se jim ovšem dostává jen opovržení a ústrků. Symptomaticky jediný, kdo je přijímá vřele, jsou lepé Francouzky, vítající je s takříkajíc roztaženými náručemi. Já rozhodně nechci snižovat utrpení, jimiž si afričtí „Francouzi“ prošli, ani nespravedlnosti, kterých určitě nezažili málo. Ale tohle typické multikulturalistické klišé hraničící s vyděračstvím prostě nesnáším. Navíc tam ještě Samy Naceri, jinak podle mého naprosto skvěle padnoucí do své role, vykládá v kostele u krucifixu o „jejich (rozuměj Francouzů) Bohu, který velice trpěl“. Na koho tahle tklivá poznámka mířila? Na evropské nevzdělance, kteří netuší, že mohamedáni Ježíše znají jako jednoho z proroků Boha, jinak zvaného Alláh? Bóže, na tohle já nemám. Po velkém vnitřním zápasu dávám 3 -- ne, 2 a už to nechci nikdy vidět. (09.07.2010)