Bakaláři

Toho léta bylo takové vedro, až syrečky zapáchaly jako...jako...mrtvola. A ejhle, jedna taková "mrtvola" se povalovala u půdy, až se z ní vyklubal bodrý Václav Sloup. Určitě se nejedná o žádný scenáristický zázrak. Rodinka, co na mrtvého zavolá příslušníka s kriminalistickým týmem, není nijak zajímavá. Jistě, je znát, že byla pokrokového smýšlení, neb nepříjemný odér, co se od půdy linul, jí něco připomínal, jinak ničím nevynikala. Hašek, Hadrbolcová a Bech mohli být vzorem ostatním socialistickým okopům. A střelou ze zastávky trefili syreček. Pointa je typicky poplatná době, je možné, že toho roku nebyly k sehnání syrečky. Tudíž se po zjištění, co skrývala taška pana Kadlece za obsah, všichni protirežimně zaradovali. Rodina až do 89 měla přísun pálenky a syrečků, navíc získala kamaráda, který nepráská. Ano, povídka je natočena tak, že je uvěřitelná. Jenže její obsah už není tak velkolepý, abych hodnotil závratně. V podstatě poměrně zatuchlé syrečky. 4/10 (02.08.2017)

Menšík v obležení mladých rodiček a zdravotních sestřiček, přičemž až na jednu z nich (Žehrová), už nejsou herečky, které je ztvárnily, dnes herecky aktivní. Kolik už charakterů jeden z našich největších herců ztvárnil, avšak porodník v jeho podání je rarita. A samozřejmě nechybí jeho obvykle brilantní improvizační schopnosti v replikách. Ty vole, ale ten celkový výsledek! Absolutně nesoudržná socialistická blbost, která budí myšlenku, že za komunistů byl i porod těžký prohřešek. Připustit partnera k porodu bylo nepřípustné, břicha rodiček evidentně vycpaná polštáři, porodník ani nepřiložil přístroj na holý pupek, jen ho pro nic za nic třímal v ruce, do toho úplně hnusný prostředí, sice primitivně studiově kašírované prostory porodnice, ale úplně odporné, budící dojem poloprázdné budovy s místnostmi maximálně leda tak pro mučení. I znásilněná prostitutka by zde neporodila. Příběh o ničem. Polovinu mini stopáže zabírá hudba, dialogů minimum. Herecky zaujal jen a pouze Menšík, maličko se blýsknul i Vlastimil Hašek coby cholerický soused, tehdy mladý Skopal hrál roztržitého manžela rodičky. Nechápu, kde tvůrci často brali přesvědčení, že manželé těhotných žen, musí být roztržití pitomci, co se v okamžiku prvních kontrakcí stávají idioty, co ani neví, jak se jmenují. Realizace otřesná, být Menšíkem režiséra Hudečka na místě pošlu do prdele. Realizace primitivní. Dovršil to stín mikrofonu na zdi. Socialistická šulínovina. Chudák Menšík. To bylo nedůstojné, do čeho šel. Příležitost vidět ho jako docenta v bílém plášti už bohužel nepřišla. 0% (06.10.2015)

Šest dětí v chalupě. Tenhle socialistický chalupník měl plození dětí jako svůj "vedlejšák". Do toho stačil stavět dům, mít velký dům i velkou rodinu pro něj nebyl problém. Maciuchová vypadala po šesti dětech až moc zachovale, Štěpnička se moc nepředřel, spíše vylehával, popíjel pivko, žádná velká lopota. Hruška nadaboval určitě víc filmů než zahrál rolí, zde hrál nejstaršího potomka, který se musel vdávat. Ano, skutečně to tam zaznělo, když coby mladý budoucí otec oznámil svým rodičům tuto radostnou událost. Zřejmě v rozčílení se mu popletly výrazy. Příběh nemá žádnou extrovní zápletku. Markantní na něm byla hlavně ta rozrůstající se rodina. A muselo se to vměstnat jen do čtvrthodinové stopáže. Což samozřejmě působilo naivně. Příjemnou změnou bylo, že se natáčelo v exteriérech. Po všech těch studiových bakalářských povídkách se objevila řeka, kam se chodilo, dům vypadal také reálně. Kašírovaných kulis podstatně ubylo. Radost neměli majitelé televizí s vysokým rozlišením obrazu. Vetchý a rozplizlý obraz skutečně nic vizuálně zajímavého nepřinesl. Ono to nebylo nijak zvláště poutavé ani z příběhového hlediska. Zinnerová se moc scenáristicky nepředvedla, Hudeček režíroval příliš mechanicky, senzitivní dojem nezanechal vůbec žádný. Rozdíl oproti dnešku je nezměrný. Takže pamětníci zamáčknou pyje, dneska je šest dětí scifi. Teenageři se na to dívat nebudou. 40% (09.03.2016)

Byla to od nich kulišárna. Dva vesničtí strejcové se v hospodě domluví na svoje manželky. Fórek spočívá v tom, že si přes noc prohodí lože. Ráno se jejich ženské probudí s údivem, že vedle nich leží jiný mužský. Nápad by potřeboval doladit. Přípravy na něj nad rumem jsou trochu zdlouhavější. Samotná akce proběhne poměrně rychle až chaoticky. To celku moc neprospěje, neboť se mělo jednat o vrchol povídky. Příběh měl štěstí na dobré obsazení. Režisér se scenáristou měli dobrý čich na to, že nejlépe udělají, když Menšíkovi dají podstatnou část prostoru. Od setkání v hospodě Menšík přebírá otěže a sledujeme jej, jak si vede v chalupě svého kamaráda. I když se tady tolik zajímavého neodehraje, bylo určitě zajímavé sledovat Menšíkovo snažení, improvizační vsuvky a celkově jeho cit pro groteskní komiku. Ono taky nic lepšího nešlo udělat s tak nedůsledným scénářem, který by mohl být perfektní, kdyby se ho ujal někdo zdatnější. Herci Menšík a Kostelka vlastně mohou být rádi, že se nemuseli vedle těch babizen ráno probudit. Jejich akce byla utnutá v samotném zárodku. Pointy se divák nedočkal, Menšíkovo one man show zaručeno. 60% (14.10.2015)

Svatba na vesnici, hasiči a márnice. Že to nejde dohromady? Jde, jen to chce znát souvislosti v příběhu. Sexbomba Veškrnová je za nevěstu, Luťanský se postupně ožírá, takže je mu jedno, že jeho drahou polovičku dva kamarádi od hasičů, Menšík a Císler, schovají v márnici v rámci únosu nevěsty. Příběh se sice snaží o pointu, která by naplnila neadekvátní název povídky, přesto je na něm nejlepší silná herecká sestava, která se postará o několik vtipných momentů. Menšík evidentně v dobré náladě improvizoval, zdatně mu sekundoval Císler, nepříliš častý parťák na filmových výletech s ním. Byl mnohem lepší, než třeba Lubin Kostelka, kterého bych asi po jeho boku čekal více. Veškrnová, než si na sebe v budoucnu napatlala botox, byla pohledná baba, což už dneska samozřejmě neplatí, neplatí už ani to, že umí hrát. Jaroslav Kotouč si zábavnou formou vyhrál se scénářem. Nedbal na detaily, nedbal na propracovanost, ale nezaslouží si zadupat socialistickou holínkou předsedy JZD. Režisér Jaroslav Dudek tentokrát neměl při ruce svého tradičního spolutvořitele Jardu Dietla, o třídu, možná o dvě lepšího, nicméně v zásadě, s ohledem na televizní standard, kvalita zůstala zachována. Z téhle povídky sálá dobrá nálada, kterou nepokazí ani nenadálý výskyt hřbitova, na němž je márnice. Herci se činili, režie nepostrádala řemeslnou kvalitu. Trochu bych přidal na tempu, ještě více využil humorné originality dua Menšík-Císler a povídku bych počastoval nějakým vtipným názvem. Pod tím nešikovně zvoleným si divák představil nějakou socialistickou poběhlici, co pracně zapaluje dělnickou rukou vybudované objekty. A ejhle, ono to vlastně bylo úplně jinak. 60% (26.01.2016)

Herec by ani v těch nejvypjatějších a nejtrapnějších chvílích neměl vypadnout z role. A že jich během divadelního představení Šípková Růženka nebude zrovna málo. Řevnivost dvou bratrů se přenese i na prkna amatérské divadelní hry pro děti, které ani nepoznají nekvality tohoto představení. Bratři Emil a Láďa soupeří o bobra neskutečné ochechule Jáji. Tahle povídka je zajímavá jen mladičkým Jiřím Langmajerem, který se zde představuje v jedné ze svých prvniček. To okolo už tolik zajímavé není. Divadelní hra se zhroutí v samých základech. Asi to mělo být vtipné, když se divadelnímu souboru během představení nic nedaří, Jiří Štěpnička je coby zoufalý režisér i herec, komandující všechny kolem, poměrně zábavný, jenže tím to hasne. Langoš o něco později prorazil do rolí sympatických sígrů, což mu šlo mnohem lépe. Se zapomenutým Stanislavem Aubrechtem (obtloustlý vojín Maňas v Takovém praporu) jim to ještě ve dvojici fungovalo, ale byl zde děsné "ucho". Role ve filmech Proč?, Třetí patro a Copak je to za vojáka na něj teprve čekaly. A dívku, o kterou soupeřil, to byl snad vtip. To byla těžce hrozná Slovanka. Markéta Zinnerová si zřejmě myslela, že režisérovi Václavu Hudečkovi dodala vtipnou záležitost. Režisér a ani herci z toho nedokázali nic vtipného vyrazit. To je s podivem, protože Zinnerová psát scénáře uměla, tohle bylo značně prostoduché (představení). 4/10 (09.10.2017)

Sólo pro Dášu a výtah! Rok 1983 byl asi dobrý rok. Vznikla v něm originální a příjemná povídka, která dokonce vyzněla i realisticky. Tedy nic pro klaustrofobiky, zůstat viset ve výtahu není nic příjemného ani dnes, natož v erárním činžáku, ve kterém se poslušně čeká, až se uráčí pan správce vrátit z víkendové návštěvy fotbalového zápasu. Do té doby matka čtyř dětí musí vytrpět "muka", jak si bez ní její dvě malé dcerky poradí s vařením náročného oběda, nejmenší dítko s náročným vytlačením nálože na nočníku a nejrozumnější synátor, křížený s Láďou Hruškem a MacGyverem, s okamžitými zlepšováky, ale také s nástrahami tehdejší "moderní" technologie a následným vyproštěním vystresované pasažérky. Příznivý dojem přesto kazí zbytečnosti, které se měly odbourat. Příběh se odehrál o prázdninách. Z tranzistoru se linou typické socialistické poučky, jak chránit své děti před nebezpečím, které na ně číhá, zůstanou-li bez dozoru. Zoufalá matka uvězněná v kabině výtahu to slyší a hned si to spojí se svými ratolestmi. Nic proti, ve výtahu trčela přímo před svým bytem, cca 1.5 m vzdálenost od dveří k výtahu, byla tedy úplná pičovina strachovat se o téměř dospěle se chovající děti. Jejich chování taky zrovna nebylo moc uvěřitelné. Vzhledově sotva do čtvrté třídy, uvědomělé byly ovšem mimořádně. Nepochopitelné bylo, že nikdo z nájemníků nevolal nějakou vyprošťovací službu, když viděli svoji sousedku v nesnázích. Roli gentlemana v nouzi sehrál Jiří Wimmer v roli poštovního doručovatele, škoda, že se u diváků zapsal jen svými humornými scénkami, protože měl evidentně na víc. A v neposlední řadě vidím za neuhlídaný detail velký otvor, kterým se dalo ze zaseknutého výtahu vylézt. Kdyby se chtělo, štíhlá i pružná Veškrnka by se tou zející dírou protáhla. A kdyby ne, tak jako pokus, by to nebylo marné. Ostřílený Jaroslav Dudek se tentokrát musel obejít bez svého dvorního scenáristy Dietla, k ruce dostal o poznání dynamičtějšího Melíška. Společně dali na malém prostoru, v téměř divadelním aranžmá, vzniknout sympatické bakalářské povídce, které těch mých 60% bude muset stačit. (23.03.2016)

Dvanáctiletý tenista Michal Federer se v éře Borga a Lendla pachtí, aby naplnil ambice svého ambiciozního fotříka, který bere jen první místa. Jen těžko si lze představit, co by bylo s klukem, kdyby se náhodou nekvalifikoval na prestižní turnaj ve Švédsku. Vidět Jana Kodra, jak hraje tenis, je opravdu zážitek hodný sportovní sebevraždy. Tenis samozřejmě tehdy vypadal dost neatraktivně i bizarně, rakety v podobě kusu dřeva, kurt nahradila tělocvična, na umpiru nezletilý rozhodčí. Herecky se snaží pouze Matyáš, kterému jeho náročného otce věříte, ale zbytek je katastrofa. Dudek tentokrát neměl k ruce Dietla, scénář dodal Jaroslav Kotouč, který nepřišel vůbec s ničím zajímavým. Dudek to podal coby imbecilně vedené rodinné "drama", v němž klukovi nelze fandit. Určitě by nebylo od věci trefovat se do něj tenisákem, aby se dostavilo něco zábavného. Tohle je spíše ukázka toho, jak se nemá točit povídka se sportovní tematikou, byť o tenise toho mnoho natočeno nebylo. 1/10 (01.08.2017)

Vrcholem téhle bakalářské povídky je, že si mladí novomanželé dají na stěnu mazanici. V roce 1983 bylo zřejmě nemožné sehnat odpovídající dekorativní doplněk do bytu za dobrou cenu. Kvalitní obrazy byly cenově nedostupné, darovaný obraz s jelenem zaváněl kýčem, mladým nezbývalo nic jiného, než sáhnout po vlastní kreativnosti. A výsledné dílo moc nedopadlo. Myslím tedy obraz, co se pohyboval někde na hraně kubismu, ale nijak vábně nedopadla ani tahle povídka. Scenáristovi ani režisérovi se do ní nepodařilo vměstnat jediný vtip. Za tímto účelem nebyli k dispozici typičtí komičtí herci. Zesnulý a málo známý Martin Kolár moc sympaticky nepůsobil, i když dostal v roli manžela zdaleka největší prostor. Ostatní také nijak neoslnili. Vlasáková-Sobotová, co hrála kamarádku z práce, pořádně nikdy hrát neuměla, přičemž scéna s ní, v níž stojí modelem, měla jako jedna z mála komický potenciál. Ten šel tak nějak do ztracena, alespoň si ale divák užil trochu lehké erotiky na trávníku. Z celé povídky není moc co vyzdvihnout. Sice její námět působí neotřele, tempo je také nastaveno zdárně, ale zvýšená účast nezajímavých momentů, si říká o nízké hodnocení. A ta manželova namalovaná odstrašující mazanice, která budila uspokojení, ta měla skončit v popelnici, nikoliv na stěně interiéru vilky. 40% (19.10.2015)

Mladí manželé Toník s Věrou napjatě očekávají prvního potomka, a stejně tak napjatě očekávají zkoušku z medicíny, která na studentku Věru připadá v mimořádný termín a sice na Štědrý den, který zkouškám moc není nakloněn. O to hůř, že ani zkoušející doc. Čermák moc nepřeje mladým těhotným studentkám a rovnou je od zkoušek vyhazuje. Mladý pár je tak dvojnásob nervozní, když se těší na dítě a současně se netěší na obávaného docenta. Vzápětí se ukáže, že vše je jen fáma a Čermák není takový přísný zkoušející, jak se o něm nechvalně říká. A to je asi tak všechno, co tahle kratičká komedie v nenáročném pojetí nabízí. Režírující František Mudra ji vtěsnal do cca 20. minut a už od začátku je banální zápletka průhledná a nikterak vtipně, případně nijak zajímavě, posazená. Do toho pochopitelně retro styl, který začíná být stále více současnému divákovi vzdálený. Oba herci v hlavních rolích, Jitka Smutná a Vítězslav Jandák, jsou tak věkově neurčití, že klidně mohli hrát čtyřicátníky a uvěřil bych jim je víc, než ty zaprdolené studenty. V té době spousta mladých lidí vypadala starší, než ve skutečnosti byla. A do toho ten nemožný styl oblékání, zařízení bytu a pojetí Vánoc jako sváteční obřad, nad který není. Pro mě vše, co tahle komedie představovala, je už silný přežitek. Apropo, komedie. Pár náznaků zde bylo komediálních, ale byly to fakt jen náznaky. Nepopírám, že především Jandák se dost snažil z toho jalového námětu něco "vydyndat", a i když fakt doloval, tak to uhrál v globálu jen na úsměvnou etudu, nikoliv však plnohodnotnou komedii, která diváka spolehlivě rozesměje. Na to nemá ani omylem. Dejme tomu tedy, že pozitivem byl Jandák, který ve dvojici se Smutnou v dřívějšku fungoval velmi dobře. I docent Jiřího Holého byl poměrně uvěřitelně zahraný, ale to hlavní přítomno nebylo - humor. Pokud vím, bylo to prezentováno jako komedie, a ptám se tedy, kam se poděl. Tvůrci by patrně měli absolvovat zkoušku z toho, jak natočit správnou a skutečně vtipnou komedii. Ne jen jakýsi odvar z ní. Ještě taková perlička na závěr. V dřívější době se zřejmě běžně stávalo, že pohlaví dítěte, co se mělo narodit, nebylo správně určeno. Není tedy žádný div, když se v závěru narodí syn místo dcery. Zkoušku by měli absolvovat i ti, co si takhle dovolili pochybit. Tehdejší zdravotnictví muselo být snad v rozkladu. Tahle televizní mikrokomedie už dávno zplesnivěla a není na ní nic zajímavého. Mé hodnocení: 20% (22.12.2014)

Pro dříve narozené nočníky jsou bakalářské příběhy jistě oázou v záplavě odpoledních kriminálek, ovšem tohle byla opravdu "bota". Scénář byl natolik vystavěn banálně, až vznikl jakýsi blíže neidentifikovatelný blivajz, který neměl žádný příběh a pointu. A s takovými herci, především Pešek byl standardně kvalitní, náhle udělal z Havelky kvalitního sekundanta, se mohlo zapracovat na kvalitě. Dohromady jsem nepochytil, co bylo na tomto příběhu natolik pozoruhodné, že se musel realizovat. Trestuhodně nevyužitá paní Štěpničková. Miroslav Sobota, zkušený režisér, vzdáleně stylem připomínající pana Dudka, by jistě něco byl schopen vykřesat, jenže z exkrementu bič neupleteš. Jak to bylo blbě napsané, tak se i těch dvacet minut značně vleklo. Najednou konec, výměna bot, co tlačí, je u konce. Ano, z celých dvaceti minut jen asi dvě minuty byly o něčem. Bakalářské příběhy semlely kdeco, nevznikly snad jen povídky "Lejno" a "Sopel". Po tomhle veledíle mě ale sžírá obava, že dané povídky vznikly, jenže zřejmě se staly kořistí nedobytných trezorů pro nejhorší umělecké počiny. Bod je za herecké obsazení. 1/10 (06.06.2017)

Je záhadou, proč se na ty zvětralé pozůstalosti z minulé doby vlastně dívám. V hlavních rolích regulérní vagabundi. Ti lidé na sebe vůbec nedbali. Vlasy jak z drátů,to byl k dostání jen Lybar?! Móda, jak když šijí z pytlů, Vladyka, halama, v té bundě bych nešel ani vyvážet odpadky. Žít v té době, je ze mě pornokrál, protože na moje tepláky, které jdou se mnou prakticky od narození, a zmijovku by se stála fronta. Příběh je o ničem. Bohdalka hledá ztracenou peněženku, jsou Vánoce, najde ji v ledničce. I na krátké ploše se to k ničemu extra nedobere. Koupili si barevnou televizi. 4K přímo, dobrou tak na chov čtyř králíků. Pobavil jsem se jen nad hodnotami tehdejší doby, dnes těžce směšnými. 4/10 (14.12.2017)