Milan Rastislav Štefánik

Neznámy, ťažkopádne pôsobiaci životopisný snímok, ktorý patetizuje a prehnane hrdinuizuje slovenského dejateľa. Dialógy sú hlavne vďaka veľkému patetizmu ťažko počúvateľné a herecké výkony vrátane hlavnej postavy teatrálne podané. Mne neznámy Rogoz sa však na rolu Štefánika vcelku hodí a na to, že nie je Slovák, ale česky hovoriaci Chorvát, mu slovenčina išla. Čo sa však o ostatných slovensky hovoriacich českých hercoch už povedať nedá. Bagar v typicky zápornej roli ma tiež nejako nepresvedčil. (02.09.2017)

No, buďme predovšetkým radi, že vôbec máme v našej národnej filmovej pokladnici film s názvom Milan Rastislav Štefánik. Čo je koniec koncov to najpozitívnejšie, čo mi sledovanie Svitákovho stereotypného filmu prinieslo. Vznetlivé a neprirodzené šróbovité dialógy, prenášané jednorozmernými postavami, ktoré pociťujú iba národnú hrdosť a zanietenie pre vec a občas bojujú proti zbabelcom vo vlastných radách, tí sa však tiež samozrejme spamätajú. A kritiku neospravedlní ani rok vzniku, máme tu napríklad taký Na západnej fronte kľud, kde všetko fungovalo dokonale. Ospravedlňuje ju ale práve spomínaná existencia filmu s týmto názvom. (01.11.2018)

Tak jsem se rozhodl být dnes (aspoň filmově) "státotvorný" a pobavilo mě, jak lze natočit životopisný snímek o Štefánikovi, aniž by tvůrci sáhli k zobrazení (v roce 1935 již nemocného a abdikujícího) Masaryka a Beneše (který jej v prezidentském úřadu střídal). Z.Rogoz coby titulní postava je většinu času pateticky unaven, což vyjadřuje stereotypně hlavou v dlaních, na štěk roku aspiruje J.Marvan v roli srbského majora (na plátně stráví cca 20 vteřin, přičemž zády ke kameře pronese jednu větu). Předpokládám, že dnešní divák neznalý základních historických souvislostí bude z filmu zmaten. (28.10.2011)

100 let republiky jsem si dnes, tj. s mírným zpožděním, připomenul filmem o jedné z velkým postav, které se zasloužili o její vznik. Nevím, zda tento dobou svého vzniku určitě silně poznamenaný snímek, dokáže ještě dnes oslovit někoho jiného než filmové fajnšmekry. Skoro bych řekl, že by si životní osudy tohoto politika, tak jako se to stalo v případě Masaryka a svým způsobem i Beneše, zasloužily nové filmové či alespoň televizní zpracování. Tomuto snímku sice nelze vytknout to, že v zásadě zmapovává nejdůležitější okamžiky Štefanikova působení za 1.světové válce (až na jeho pobyt v USA), chyběl mi ale jakýkoliv psychologický vhled do této osobnosti a chybělo mi třeba i ztvárnění jeho mnohdy napjatých vztahů s Edvardem Benešem. To samozřejmě v době vzniku tohoto snímku (v době kdy se Beneš právě stal novým československým prezidentem) patrně ani moc nešlo. Přesto si nejsem jistý, že bylo nutné, aby se Beneš tak i Masaryk se ve filmu neobjevili vůbec (resp. jen v podobě Masarykovy telegrafové zprávy či Benešova podpisu na dopise Štefanikovi). Naopak bych si odpustil silně "rozjuchanou" filmovou hudbu a možná i délku ilustrativních (nejen) bojových scén, které mají v zásadě charakter němého filmu. (31.10.2018)

Nájde sa tu pár zaujímavých výjavov, ale celok je strašne nesúdržný...  Skutočné scény sú len tie zo Srbska a Sibíre, pričom obe tieto anabázy sa odohrávali za treskúcej zimy, tu však vládne leto pohoda klídek tabáček.. Všetko ostatné medzi tým je afektované staré herectvo alebo úsek deja odbytý pár nesúvisiacimi zábermi - a nie je to umenie skratky. Porovnaj len so súčasne realizovaným Fričovým JÁNOŠÍKOM, to je ozajstná a zvládnutá prehliadka vtedajších avantgardných postupov.  Zaujala ma predstava, že film vznikol len 15 rokov po Šteánikovej smrti - znamená to, že aj on sám rozprával takýmto afektovaným jazykom ? Hanba je, že je to dodnes jediný hraný celovečerák o MRŠ. (31.03.2024)