Cesta do nemožna

Ach, jaj... mohla to být i milá skromnější (česko-)slovenská variace na Huga a jeho velký objev, kdyby filmu nescházely emoce a kdyby si tvůrci ujasnili, CO a PRO KOHO chtěji točit. Cesta do nemožna občas svým pojetím vyprávění, pestrobarevnými animacemi a vzdělávacím charakterem sice připomíná film pro děti a mládež, jenže nemá jedinou dětskou postavu, neodehrává se ani v prostředí dětskému publiku blízkém a nedokážu si představit, žeby na mě ve věku dítěte kdysi mohla fungovat. Problém je, že mimo originálního vizuálu (který sice ne vždy působí dokonale, ale ony „trhliny“ zas často mají v souvislosti s poctou počátkům kinematografie smysl) nenacházím ani silnější důvod, proč by mě mohl tento film nadchnout jako dospělého. A bohužel ani nenadchl. Témata cestovatelských dobrodružství nebo počátků trikového filmu v popředí s Georgesem Mélièsem jsou určitě hodně atraktivní, osobnost M. R. Štefánika a pozadí vzniku 1. Československé republiky minimálně zajímavé. Jenže dohromady tu bylo na můj vkus namícháno tolik různých témat a motivů, včetně romantické zápletky nebo výrazných fantazijních pasáží (s totálně WTF nápady např. o tom, jak by Slováci mohli kolonizovat Tahiti...), že ve výsledku vznikl prazvláštní guláš, občas zcela svévolně střídající mj. hraný film s animacemi, jaký moc nezachutná. V žádném z toho množství témat a vrstev film nejde pořádně do hloubky a co je ještě horší, většinou postrádá emoce, herecké výkony působí nezáživně a navzdory formě ve stylu hravé žánrovky (jíž zde není dokonce cizí ani groteska!) tu úplně absentuje humor... Strašně rád dal 3. hvězdičku, protože v rámci současného domácího filmu rád ocením něco, co se vymyká běžné tvorbě, ale mimo vizuální nápady a načrtnutí pár historických témat mě Cesta do nemožna moc neupoutala. Vlastně jde o další z řady filmů, v nichž solidní netuctová forma vítězí několik metrů nad velmi slabě propracovaným obsahem, jakých vzniká poslední dekádu hodně a z většiny z nich za sebe nedokážu být nadšen. Vizuálně je film zdařilé, ale jinak jakoby mu chyběla duše. A jestli mám v rámci odkazů na francouzskou kinematografii jásat nad tím, že je na zvonečku napsáno Claude Lelouch, tak jen nevycházím z údivu, co tu Lelouchovo jméno v době před světovou válkou vůbec dělá... [45%] (13.01.2022)

Vizuální velmi stylizovaná koláž se starožitnou magií znázorňující poetiku průkopníka filmu Georgese Mélièse (Cesta do neznáma z 1904) . Vyvolává to poetiku nedokonalých triků z počátku kinematografie, ale film stál 19 milionů korun a většina obrazu je zpracována na počítačích. Celkově je to občas nesoudržné. Na osudy Štefánika vzpomíná vymyšlený pražský filmař Otakar Kubánek. je to zároveň trochu groteska, sci-fi. Štefánikovo šestinásobné zdolání Mount Blancu je pro mě nepochopitelné , jak ho to mohlo bavit. Pobavilo mě, že během svého pobytu na Tahiti zamýšlel ostrov zakoupit a zřídit " nové Slovensko", nebo jak se Meliesovi když se rozzuří zvětší hlava. Konspiračním teoriím o smrti hrdiny se film naštěstí nevěnuje. Historická fakta občas nedodržuje. (04.02.2021)

Podľa mňa to bolo skôr o dejinách filmu, než o Štefánikovi. Taký True Štúr 2, ktorý v osobnej emotívnej rovine funguje, ale ako historickú drámu to nikto nemôže brať vážne. Tvorcovia si to uvedomili a urobili z toho aspoň vtipne milý mišmaš. Bolo to krátke, ale aj tak som sa nudil a dostal som chuť pozrieť si všetky filmy, z ktorých Cesta do nemožna ukradla nejaký záber, len nie dopozerať tento konkrétny kúsok. (01.01.2020)

Mohlo to byť úplne super, ale bohužiaľ tomu vadia 2 veci. Tá úžasná, hravá a zábavná forma bohužiaľ nespĺňa technické štandardy a občas vyložene ťahá za oči. Ale dá sa na to zvyknúť. Mix Zemana, Meliésa a Luhrmanna má čaro. Druhý problém je tradične dej. Vážne ma pri Štefánikovi nezaujímajú nejaký Mont Blanc, astronómia ani exotické výlety. Vo filme to boli črepinky a film začne byť príbehovo strhujúci až pri vzniku republiky. Ale inak na domáce pomery mimoriadne sympatický (až unikátny) projekt, ktorému bez problémov jeho nedostatky odpustím. 6/10 (22.01.2021)

Mňa to bavilo. Ak niekto rozmýšľa či si to pozrie alebo nie, nemusí sa vôbec báť, lebo film ani chvíľu nenudí - má rozprávača, dynamický strih, je vizuálne pestrý, trochu aj romantický a je tak primerane ukecaný. A ani dialógy nenudia a sú zrozumitelné. Veľká časť filmu je tak veselá, že váš úsmev bude neustále v strehu a ani herci vás pri tom nesklamú. Srandovný mi prišiel orem iného aj dlhý záber na Milana a jeho - o hlavu a pol vyššieho najbližšieho priateľa. Takýchto milých a komických momentov je tam veľa. Oceňujem hlavne snahu tvorcov, aby pomocou zábavnej formy pripomenuli divákovi (aj tomu mladšiemu ktorého naša história nebaví) čo pre nás a pre Štefánika znamenalo Rakúsko-Uhorsko a aké dôležité pre nás bolo Československo. Niečo je vystihnuté vtipne až pikantne, napríklad keď má Štefánik žalúdočné vredy, najväčší vred v jeho žalúdku má hlavu Jozefa Franza l. - vtedajšieho rakúsko uhorského cisára. Keď ide o fikciu, vždy sa to dá rozpoznať, lebo postavy vtedy napr.vyzerajú ako karikatúry, alebo k scéne hrá groteskná hudba (bitka v krčme keď Slovák osočuje Čechov zo zabitia Štefánika, ba dokonca Štúra poukazuje na hlúposť niektorých konšpiračných teórií). Niektoré animácie, či scénky mali čosi doseba. Trebárs animácia do rozpadnutia sa zrýchľujúceho kolotoča, prechádzka po Karlovom moste, alebo scéna keď po havárii Milan trpko zisťuje (vďaka nevšímajúcim si okoloidúcim), že už nie je medzi živými. Tá odkazuje na jeden vynikajúci japonský anime film. No animácia je aj nekonzistentná, zrejme sa tu chcel ktosi vyblázniť a siahal po širšom spektre možností, mne to ale naozaj vôbec nevadilo. Milan Rastislav Štefánik bol človek s dobrými úmyslami a veľmi vysokou ctižiadosťou, film ho aj takto zobrazuje. Kiežby sa častejšie objavil niekto, kto disponuje týmito dvoma hodnotami. No...a ešte som nepozeral kto robil hudbu, ale ten človek je frajer. Kto film nevidel do konca, nevie. (08.03.2021)