Máj

Kýčovitá nabubřelá nuda. F.A. Brabec neumí na delší než několikavteřinové ploše zaujmout, jednotlivé obrazy jsou svou "uměleckou" přepáleností a snahou o vyjádření emocí většinou pouze k smíchu, a scénář je v porovnání s Máchovou básní jedna velká katastrofa. Z Viléma se stal nesympatický mamlas, z jeho otce jen slizký otrapa a Jarmila by si mohla z fleku stoupnout na E55. Všechno musí zachraňovat imho nadmíru sjetý a přehrávající Kryštof Hádek, jako vždy pohotový Jan Tříska a k vizuálu přesně pasující hudba od mých oblíbených Supportů. Ani ti však tenhle uchcaný a chladný paskvil rádoby lyrických obrazů nezachrání. Máji chybí pořádný příběh, tah na branku a hlavně postavy, na kterých by vám záleželo. K idiotům totiž nic než opovržení cítit nelze. A Brabcovi aktéři nic jiného nevzbuzují. 3/10 (19.06.2008)

Pro celou rodinu? Po druhém zhlédnutí jsem jednu hvězdu ubral, dvě přeci jen ponechám. Propastný rozdíl je mezi Herci (Tříska, Divíšková, Přeučil ad.) a loupežníky v čele se Stropnickým, co vystupují (protože o hraní nemůže být řeč) jako kočovní komedianti. Beru, že se Brabec Májem jen inspiroval, ale přiznám se, že jsem si nikdy nepředstavoval, otcovraždu tak, jak je ve filmu. Otce nepoznal, a tak jsem byl v přesvědčení, že je nejspíš načapal potmě. No prosím, a Vilém ho nepoznal, jelikož otec měl hlavu pod Jarmilinou sukní. Kromě těch pár hereckých výkonů se mi líbila hudba i kamera, kde mně ovšem poněkud vadily barevné filtry do poloviny obrazu. Krajina dobrá, avšak postavy jsou v některých záběrech od hlavy po pás hnědočervené a zbytek dolů ne. Pohledná němá Jarmila je zde svůdná děvka, zatímco Vilémovi ještě téměř teče mléko po bradě. Jestli Brabec neměl raději rovnou natočit Romea a Julii. A snad jen závěrem - Vilém byl nejprve sťat, pak jeho tělo vpletli do kola. To je důležité, znamená to milosrdnou smrt. Lámání za živa bylo tvrdším trestem. (07.05.2020)

Znásilnění Karla Hynka Máchy, pelešnice Jarmila a režisér, který se má asi hodně rád.. to je filmový Máj. Řada záběrů, které by jinde a jindy samy o sobě stály za samostatnou výstavu fotografií, jsou s nijakým dějem jen banálním leporelem, na kterém chtěl F.A.Brabec zřejmě ukázat, jaké má koule. Jenže nemá. Snaha jít do přímého střetu s literární klasikou, mnohými považovanou za nezfilmovatelnou, nebyla tím pravým ořechovým. Jasně, režisér si může mastit ego a dosyta využít zkušenosti své původní profese kameramana (zřejmě jeden z jeho dalších snů), nicméně líbivými obrázky nemůže zastřít plytký děj (Máj nabízí děje zhruba tak na jednu povídku z předešlé Kytice) nebo rozporuplné herecké výkony. Matěj Stropnický i Sandra Lehnertová zřejmě nebudou filmovými objevy posledních let – jsou na plátně jen pro svůj vzhled, hlavně u šmejdění po šlechtěném dekoltu Jarmily si dal Brabec záležet. Jenže kameramanské choutky nesmí postrádat své opodstatnění. To, co mělo u Kytice nějaký nápad, režisér v Máji jen redukuje zbytečnými obrazy. Napudrovaná cetka nicméně znovu ukazuje Brabcovo neumětelství a nevýrazné vypravěčství na pozici režiséra (jako ve zbytečnostech typu Krysař a Bolero) a divák se může jen děsit z toho, co předvede příště a V 3D peřinách. (07.06.2010)

Neviděl bych to jako takovou tragédii. Film je to na český poměry (a tím myslím v posledních letech) docela slušnej a funguje kupodivu taky dobře - krátká stopáž, žádná nuda a je to docela fajn, hraje pěkná hudba, obsazení je taky vynikající. Sice to s knížkou má pramálo společnýho a nedoporučuju dát tomuhle třeba u maturity přednost před knížkou. Ale jako takovej nezávaznej porno poetickej(?) odvaz, proč ne. (15.04.2012)

Slušné řemeslo, které - ve srovnání s literární předlohou - sice nic nepovzneslo, ale také nepokazilo. Brabcovi se podařilo stoprocentní řemeslné - místy i umělecké - převedení máchovské snovosti do filmové řeči. Řeči více kopírující než inspirující a dále posouvající. Neherci Stropnický (jako publicista je rozhodně výrazně lepší) a Lehnertová naplnili ideál krásy máchovských hrdinů. To, že mluví minimálně, případně vůbec ne, je věci v daném případě rozhodně na prospěch. Zůstává otázkou, zda by scénáři při ztvárňování tohoto lyrickoepického eposu prospělo více epičnosti - i špičkoví herci jako Divíšková, Kukura nebo Přeučil nemají v podstatě co hrát, pokud nevezmeme na milost Brabcův vývod o upřednostnění mimiky před slovním projevem. Loupežnická tlupa je poměrně věrným výrazem převládajícího konzumistického stylu soudobé mladé generace; k tomu hudba skupiny jako Support Lesbiens nesporně patří. Srovnáme-li výsledný obraz s tzv. moderním režijním divadelním pojetím shakespearovských her, nevychází Brabec z tohoto srovnání nijak beznadějně. Podobně - a ještě výrazněji - jako v případě skutečného uměleckého krachu, kterým je relativně nedávno do distribuce uvedené zfilmování Smetanovy LIBUŠE (neklame-li mne paměť). Uznávám, že MÁJ lze pojednat i lépe. Ale kde, jak a kým? (04.12.2012)