Sunshine

„Osem astronautov sa vezie na bombe. Vitajte na palube Icarus 2.“ Fascinujúce, toto môžem vidieť trikrát do roka. Výnimočný psychologický sci-fi horor, ktorý posúva hranice žánrov tak, ako svojho času 2001: VESMÍRNA ODYSEA, VOTRELEC a OSVIETENIE. Boyle je zázračný režisér, akumuluje magickú, ťažko opísateľnú „vzdušne ľudskú“ atmosféru (vrátane skvelého, očisťujúceho konca) do prostredia, v akom by ste ju nečakali. S pomocou vyrovnaného hereckého obsadenia (ktorému dominuje krehký, uhrančivý Ír Cillian Murphy) sa mu darí budovať tiesnivú atmosféru, v ktorej nechýba inteligencia (v zlomovej chvíli jedna postava navrhne, aby hlasovali, ale druhou je zahriaknutá, že toto nie je demokracia a tak chladnokrvne určia jedinú najlogickejšiu možnosť a nikto rozhodne hlasovať v takej vážnej situácii nebude) a v ktorej je dôležité, čo kto komu povie a ako sa pri tom tvári. A keď sa krátko pred strašným (v dobrom) finále famózny Cillian Murphy od palubného počítača dozvie, koľko členov je na palube... fúha... Hitchcock by schudol. P.S. Na SUNSHINE som išiel do kina, prekonajúc šialenú letnú búrku, kedy blesky udierali pár desiatok metrov odo mňa. Možno som vtedy trocha ošedivel, keď som sa ale nakoniec prebojoval, do nitky mokrý, do nášho kina, nazbieralo sa tak málo divákov, že sa nepremietalo. Odvtedy som sa paradoxne stal na tomto filme závislým a musím ho vidieť aspoň raz ročne. (25.12.2007)

Hodně silný a vizuálně úchvatný komorní sci-fi film přemítající nad nicotou člověka v tváří v tvář Vesmíru. Ta polarita nicotný člověk - ohromující Slunce je základním pilířem snímku Dannyho Boylea, který stojí rozkročen mezi dvěma filmovými světy - metafyzickou symfonií Kubrickovy 2001: Vesmírné odysey a osobitým sci-fi hororem Horizont událostí. A Danny Boyle jako by se nemohl rozhodnout, ke kterému z nich se přiklonit. V první části filmu to funguje famózně - komorní psychologická studie malého osazenstva vesmírné lodi, konfrontace s jejím posláním a doslova tváří v tvář s cílem jejich cesty - slunečním vulkánem, který disponuje pro člověka jen těžko představitelnou silou. Ty vizuálně oslňující obrazy lodního psychologa a kapitána v sluneční pozorovatelně jsou skutečně úchvatné a jsou velkým kladem Boylova snímku. Tady film funguje bezvadně. Pak přijde ovšem dějový zvrat a do té doby pozitivní konotace naší centrální hvězdy se začnou štěpit - Slunce je náhle nejenom pozitivně vnímaný životodárný kolos, ale i nebezpečný běsnící vulkán - tahle dualita je dalším významovým přínosem. Velká škoda je, že tady ale přemítání a hlubší obsah Sunshine končí... Těžko říci, proč nejsou dál rozvíjeny úvahy o malichernosti lidské existence a nicotnosti člověka jako tvora, proč se tvůrci rozhodli tak, jak se rozhodli. Nakročením k Horizontu událostí vykročili i k rozmělnění dojmu a kompaktnosti díla. Neotřele ztvárněné očekávané finále tak po událostech z konce filmu ztratilo na síle a rozmělnilo se v, podle mne, nesouvisejícím kontextu. Sunshine je každopádně velmi dobrý a silný snímek, v kontextu sci-fi filmů se řadí k tomu nejlepšímu, zvláště svou silnou vizuální složkou, nářky nad údajným nízkým rozpočtem pozbývají na významu, Danny Boyle názorně potvrdil fakt, že množství finančních prostředků film nevytváří... (11.01.2008)

Co na tom, že dle odborného tisku je ´Sunshine´ sci-fi s největším počtem vědeckých a technických nesmyslů za poslední roky. Nesmírně sugestivní režie Dannyho Boylea přebije každý dějový lapsus. Ať jde o scénu nastavování slunečního filtru, opravu ochranných panelů, či působivý přelet siluety Merkuru na pozadí rozžhaveného slunečního kotouče, Boyleovi se ve mě podařilo probudit to, co jem naposledy zažil u Zemeckisova ´Kontaktu´ - okouzlení a fascinace vesmírem. A překvapivě ani ten zabijácký "zombík" v závěru, jehož existenci ve filmu tady většina tak kritizuje, mi vůbec nevadil. Naopak se svojí "rolí" samozvaného boha filmu dodal dráždivý mysteriózní rozměr. Nutno vidět pokud možno v kině, tohle je audiovizuální žranice určená pro velké plátno. (05.09.2007)

Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko... Nebýt jednoho zbytečného scénáristického excesu ke konci, tak je Sunshine velmi dobrým a především inteligentním katastrofickým sci-fi snímkem. Takto zůstavá "pouze" v kolonce velmi dobrého snímku. Onen exces zamrzí o to více, že film na cca deset minut zcela změní svůj žánr, ale je to zbytečné až nedůstojné a tak dobrý scénář si zasloužil vymyslet něco lepšího. Vizuálně si Boyle hodně vyhrál a člověk se až diví kolik odstínů žluté existuje... Soundtrack je poněkud netradiční, ale ambientní souzvuky od Underworldu celkovou atmosféru až nezvykle dobře dotvářejí. Sunshine mohl lehce sklouznout do návalu patosu, heroických proslovů a spousty klišé... Jenže nesklouzl a díky soustředění na skvěle zahrané postavy zůstal na hraně inteligentního popcornu říznutého přesahovým snímkem ve stylu Vesmírné odysey. A to je moc dobře. ♫ Hodnocení OST : 4/5 (20.04.2007)

Co je vlastně Boylův Sunshine? Vizuální vesmírná esej? Realistické drama z kosmu? Katastrofický film? Survival horor? Pohříchu odevšeho trochu. První část filmu dovedně vykresluje atmosféru vesmírné lodi, která se řítí vstříc úkolu fatální důležitosti, vztahy mezi posádkou, houstnoucí atmosféru, morální dilemata i napínavé epizody ze života astronauta. V některých aspektech jakoby Boyle usiloval o hi-tech verzi Vesmírné odysei 2001 při zachování svých klasických režijních atributů. Křečovitého střihu. Expresivního herectví v detailu. Výrazné zvukové stopy. Kupovidu tahle dějem nijak nesvázaná část funguje moc pěkně, výtvarná stránka je perfektní, atmosféra pohlcující a některé sekvence (oprava poškozených panelů) mají dobře vygradované napětí. Kombinace syrového dramatu, spektakulárního vizuálna a trochy myšlenek vytváří podmanivý celek, který se bohužel zhruba v polovině stopáže ocitne před kardinální otázkou... co dál? Ke Slunci daleko, vrstvení problémů na dějovou linku nevydá... a tak se Sunshine přelamuje do velice laciného pseudo-hororově-akčního vyvražďováku, v němž hraje prim otravné přehrávání, zmatené střihání (které absolutně ztrácí řád z počátku filmu) a ementálová logika. Tedy místo aby Sunshine na atraktivitě získal, povážlivě ji ztrácí a stává se nesnesitelně přeplácanou koláží nesourodých obrazů a samoúčelných scén. Závěr, který by za jiných okolností vyzněl, prošumí jaksi do ztracena. Alespoň já jsem si z kinosálu odnesl na jazyku pachuť technicky skvělého, ale dějově naprosto zmršeného sci-fi, které je v první části inteligentní, v části druhé povážlivě nablblé. Je jako ten hvězdný prach. Dotknete se a tvar se rozletí na malé částečky. Škoda, tři body za skvělou atmosféru úvodu, výtvarné řešení a moc pěknou zvukovou stopu. Ano, srovnání s Horizontem události je věru na místě. Včetně způsobu, jakým se film dokáže přeměnit ze záživného v přihlouplý, bohužel. (12.04.2007)