Rocky Balboa

Čo mohlo dopadnúť ako Slyova prehra s jasným K.O. na všetkých úrovniach, nakoniec skončilo minimálne remízou, ba dokonca pre mňa aj výhrou na body (záleži, ako dôverne si tykáte s obsahom pojmu "nostalgia"). Najnovší Rocky vás neosloví ničím, čo by jeho predchodcovia už viackrát nezdôraznili - dokonca aj spomínaná rozdielnosť svetov, názorov a prístupov tu vždy bola, či už charakterizujúca alebo poplatná dobe. Túto dualitu podtrhávajú spracovaním aj povinné dve videoklipové sekvencie - tréning a preklenutie jednotlivých kôl v záverečnom dueli -> na jednej strane ústredná Contiho melódia dokáže stále spoľahlivo napumpovať adrenalín i do oldschool tréningu ako i samotného aktéra, na strane druhej strihačská exhibícia v spojení s obľúbenou kolorizáciou obrazu v záverečnom zápase viac upozorňuje sama na seba ako vťahuje do zápasu (oproti perfektne vygradovanému záverečnému kolu). Vo výsledku, ktorý je na prvý pohľad na nerozoznanie od prvého dielu, sa však kruh krásne uzavrel. Jednička bola o potrebe mať svoj sen, resp. cieľ, za ktorým sa oplatí ísť. Šestka ukazuje, čo robiť po naplnení svojho sna, resp. čo z neho zostáva. Ukazuje, že cieľ nie je statickým bodom v diaľke, ale už samotná cesta k nemu je jeho naplňovaním. A keď ho dosiahneš, cesta nekončí, ale pokračuje ďalej, len je už navyše lemovaná poznaním. Rocky 6 je tu rovnako pre divákov ako aj pre samotného Slya, ktorý do nasledujúceho výroku "But it ain't about how hard you hit... it's about how hard you can get hit, and keep moving forward... how much you can take, and keep moving forward" vložil pravdepodobne väčší kus svojho srdca než ním vytvorená fiktívna filmová postava. A tak to má byť. (22.12.2006)

"SEŠ BLÁZNIVEJ DĚDEK." - "TAKY TĚ TO ČEKÁ." Nejdřív jsem z toho byl trochu na rozpacích. Sly tvrdil, že se chtěl po slabší pětce důstojně rozloučit se sérií, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že pětku jen zopakoval. Opět návrat ke kořenům, opět vyrovnávání se s tím, že už nemůže boxovat, opět odcizení se synovi, opět nevýrazný protihráč... plus důchodcovská melancholie hustá jako klíh. Ale je to ideální epilog série, ve kterém Sly suverénně dojí emoce jako kdysi. (06.03.2007)

Velmi příjemný film právě díky tomu, že se Stallone nebál přiznat stáří hlavního hrdiny, stejně jako to, že nikdo není dokonalý a v normálním světě všechno nespěje jen k vítězství. Dodatek: 29. března 2008 Abych si film radostně pouštěla ve volných chvílích doma i po roce od chvíle, kdy jsem ho viděla poprvé, se mi zas tak často nestává... No, Rocky to dokázal. To stáří Stallonovi moc sekne, boxerskej zápas je krásnej a ta zkurvená nostalgie, kterou cítím, i když jsem vyrostla v době, kdy už všech pět původních dílů neodmazatelně patřilo filmové historii... "It ain't about how hard you hit, it's about how hard you can get hit and keep moving foward." Jo, Slyi, jen tak dál! (06.03.2007)

Myšlenka celého filmu je sice poněkud přitažená za vlasy, ale není bez zajímavosti. Málokdo se asi vyhne jistým obavám. Ovšem již od začátku je jasné, že jde o obavu neopodstatněnou. Všechno to sentimentální bloudění Filadelfií, rozjímání, bilancování a předávání životních pravd totiž působí upřímně. Je to velmi osobní snímek, do kterého Sly vložil "srdíčko" a právě tím je nejvíce sympatický. Popravdě je to tak moc evidentní až málokdo v postavě Rockyho nebude vidět přímo jeho samotného. Co filmu výrazně ubližuje je samotný boxerský zápas. Jednak je tu tak nějak navíc, je natočen divně, postrádá šťávu a celkově nezaujme. Což vzhledem k tomu, že zabírá celou závěrečnou třetinu stopáže nepotěší. Nejhorší jsou však závěrečné titulky. To je skutečně nepopsatelné zlo. Přesto je setkání s Rockym Balboou na počátku podzimu života nenudící, staromilsky příjemné a překvapivě ani trochu směšné. Být Stallonem nechám však již pro příště Rockyho rukavice v klidu odpočívat. Mají na to po všech těch letech ve službě zasloužený nárok. (12.01.2008)

Stejně jako postava ve filmu, ani Sly se nikdy nevzdal a přes kroucení hlavou řady oponentů ke vzniku dalšího pokračování natočil důstojné a upřímné rozloučení s legendárním outsiderem. Přímočaře a nostalgicky vypráví osudy stárnoucího Rockyho, který každé ráno za tónů sympatického soundtracku sype ptáčkům, krmí želvy a rozjímá u hrobu své milované Adriany. Vzpomíná, užívá si zaslouženého klidu, jeho nepřítelem nejsou upocení atleti v ringu, ale vlastní pocity a vzpomínky na doby minulé. Úvodní hodina příznivce série příjemně uspokojí; řada moudrých slov, které Rocky pronáší, pohladí. Stallone se ve „svých rolích“ chová naprosto suverénně a jednoznačně si pochybovačné diváky získává. Nikdo mu nevěřil, tady je odpověď. Nechybí mu nadhled (vzhledem k věku), hravost. Závěrečná půlhodina pak bohužel brnká na strunu modernějšímu (střihově bohatšímu) pojetí. Tréninková pasáž je vzhledem k předešlým dílům neuvěřitelně odbyta a během závěrečného zápasu se jen těžko slučují vizuálně ostré scény s předešlým poklidným, melancholickým dějem. Jedenašedesátiletý Sylvester Stallone to přesto dokázal a to se vztyčenou hlavou!! Nostalgie prostě dělá své!! (14.02.2007)