Babel

(1001) Dala jsem filmu deset let na rozložení a stala se nevídaná věc, rozumím mu ještě míň a je pro mě ještě prázdnější, než když jsem ho viděla ve svých telecích letech. Kromě toho, že neumím pojmenovat, o čem vlastně vypráví, je mi s plynutím filmového času čím dál víc nepříjemné, jak jsou události snímány a prezentovány. Jedním příkladem za všechny je podbízivá a kýčovitá prezentace veselí na mexické svatbě. A doprovodná hudba mě celkově iritovala svým pozérstvím. Jediná scéna, která mnou opravdu pohnula, byla ta, v níž chlapeček rozmlátil tu Winchesterovku. (24.07.2017)

Na Iňárrituovi oceňuji, jak dokáže citlivě vyprávět těžkosti obyčejného člověka. Jenže už potřetí kočíruje úplně stejný dějový koncept, což zamrzí, protože zhruba v půlce se film přenese do roviny očekávanosti a s ní neodvratně přistoupivší nudy. Umocňuje to i relativně bezkrevný a odtažitý segment s Richardem a Susan a zvláště pak ten Tokijský, který je kontextově absolutně mimo. Naštěstí jsou oba bohatě vynahrazeny příběhem malých marockých střelců (pro mě nejlepší). (04.11.2007)

Je zajímavé, že vesměs lidem do filmu nezapadá japonská linie. Mě spíš trochu neladila návaznost té "hraničně mexické", která tu zastupovala problém většiny mozaikových filmů, konkrétně trochu krkolomné a svévolné příchody problémů. Ale beru to jako Inárritovu potřebu vyjádřit se k problému, který je pro něj trochu osobní, navíc tato část je naprosto perfektně zrežírovaná a zahraná (Adriana Barraza). Jestli je ve filmu něco perfektně vyjádřeno, je to sdělení o potřebě citu mezi lidmi (který sna dokáže překonávat jazykové a kulturní bariéry). A druhá a pro mě možná i zásadnější věc. Na útržcích televizního zpravodajství je nádherně vyjádřena povrchnost toku informací a vůbec primitivnost celé té mediální děvky. Informace se neověřují, nepodrobují rozboru, prostě se zařazují do momentálního ideologického obrazu světa, na němž mají "nezávislá média" svůj lví podíl. Ocením každého, kdo na to dokáže ukázat prstem. (24.02.2007)

Někdy jsem měl pocit, že kdyby se do filmu nezakomponovaly dialogy, hodnotil bych úplně stejně, jelikož tenhle časový příběhový propletenec funguje na ohromně silné emoční bázi, která nepotřebuje slov. Možná proto jsem si nejvíce vychutnával dojemné asijské záběry z pohledu hluchoněmé dívky či pouze hudbou podkreslené scénérie Maroka. (16.02.2007)

Globalizace propojila svět - v tomto filmu hned na třech kontinentech, ale lidé si stále nerozumějí. Slavný mexický režisér Iñárritu zde ztvárnil osamělost mladé hluchoněmé Japonky a její neschopnost sexuálně komunikovat s okolím, odcizený americký manželský pár v Maroku, který sblíží až postřelení manželky, nedůvěru marockých dětí v pravdivost dlouhého dostřelu otcovy pušky a v osudové důsledky používání zbraně, nebo tvrdý přístup už nikomu nevěřících amerických rangerů na hranici s Mexikem. Zajímavý pěkný film, hrající si umně s důsledky náhod a následky (ne)zodpovědných lidských činů. Trailer: http://www.csfd.cz/film/221646-babel/videa/ (03.05.2009)