Bathory

BATHORY místy nezapře, že ho tvořil přes všechny představitelné kontroverze velký filmový tvůrce. O to nepříjemněji překvapí nesmyslný motiv dvou mnichů - vliv JMÉNA RŮŽE z toho čouhá víc než okatě - i vědomé zkreslování historické pravdy včetně krajně nepravděpodobných scén (Alžbětino šermířské umění a síla ve věku, který byl tehdy věkem stařeneckým). Herci místy pro slovní vatu scénáře nemají co hrát. Z druhé strany tu jsou krásná básnivá místa, s nimiž se kamera i Jakubisko vysloveně laskají. Na Otakara Vávru můžeme pži této příležitosti jen vzpomínat. I v případě velikána, kterým Jakubisko nesporně je, nemusí být každý den posvícení. (17.03.2012)

Jakubisko, tak isto ako Alžbeta, chcel byť neustále mladý. Lenže niektorí režiséri s vekom sú múdrejší a rozvážnejší, u Juraja to rozhodne neplatí. Akoby na záverečných titulkoch pod slovom režisér, mala byť namiesto Juraja - Deana ... Deana je domina, ktorú JJ obsadí do svojho filmu, len aby bola už ticho. ... Po prvej polhodine som prestal rátať tie hlúposti, ktoré som videl ( dementné zobrazenie vojny, pražiace slnko uprostred dažďa, idiotský prízvuk v mene Erzséééébet, zabudnuté šable v mŕtvolách, visiaci prvoplánový kostlivec v prvej 5-minútovke, rozžeravené železo za 5 sekúnd, púšťanie holuba uprostred pohrebu, bla bla bla ....). Dvojica mníchov je tu na smiech, nie pre úsmev. Tie primitívne hlúposti ako kvázizlepšovatelia ala Leonardo len potápali film do bahna bezradnosti. Už som len čakal, kedy vymyslia traktor, balistickú strelu, alebo urýchľovač častíc CERN .... Anna Friel, ako pre mňa nová tvár, nesklamala, a podala svoju rolu tak, ako Jakubisko asi chcel. Všetko ostatné bolo prehrávané a nadstavované. Jakubisko by mal točiť už len rozprávky alebo rodinné filmy. Stredoeurópske "veľkofilmy" ho len preradia do ešte nižšej ligy ... (04.04.2010)

Mnozí Jakubiskovi spílají, že se vydal vlastní cestou, a ne ve stopách Nižnánského předlohy. Já mu za to děkuji. Na Čachtickou paní jsem totiž alergický. Černobílý paskvil k pohledání. Na jedné straně příšerně zlí šlechticové, kteří nemají nic lepšího na práci, než za ponurých nocí přemýšlet, jak co nejvíce (u)škodit běžným lidem a pak se o všechny své ďábelské plány neopomenou během záchvatů šíleného smíchu podělit s chudinou, která je samozřejmě rozumná, mravná, vždy čestná a naprosto zásadová bez jakékoli poskvrny. A to celé je zabalené do slohu, který by neprošel snad ani na základní škole. O neuvěřitelné frekvenci šroubovaných klišovitých vět typu "Vůkol se rozprostíral hustý les a byla taková tma, že by se dala krájet." raději ani nemluvě. Děkuji nechci. Jakubiskova "skutečná" verze je mi tedy aspoň sympatická, byť je to vlastně stále ta legenda, jen obrácená naruby. Z Alžběty je div ne světice a veškerý původce zla je Thurza s chotí. Takže o reálnosti nemůže být ani řeč. Bohužel si Juraj zvolil nejhorší možnou stopáž. Na to vše, co chce sdělit, je moc krátká. A na to ,co by býval měl sdělit, zase příliš dlouhá. Rozháranost "od všeho něco a ve výsledku od ničeho nic" není to pravé ořechové. Mělo se prostě vystřihnout vše co není přímo ve sféře konfliktu mezi Báthoryovou a Thurzou. A to ostatní si nechat do té několikahodinové televizní verze. Z kladů lze určitě vypíchnout interiérovou kameru, hudbu, kostýmy a představitele hlavních rolí (především Annu Friel a Karla Rodena). Ovšem to vše ostatní už taková výhra není. A je to škoda, protože hlavní lince bych bez váhání vysoce kladné hodnocení i rád udělil, zatímco tomu ostatnímu (v čele s úděsnými postsynchrony a hnusnou exteriérovou kamerou) stěží dvě hvězdy. A za mnišské duo, nota bene zhola zbytečné, kombinující Jméno růže s vynalézavostí ústřední dvojice ze Stoppardovy hry Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi, bych dal nejraději čistý odpad. Takže lepší průměr, v kterém je ukryta diamantová jehla, jejíž třpyt vždy jednou za čas koutkem oka postřehnete, ale hned se vám zase ztratí uprostřed zahnívajícího sena. (25.07.2008)

Na plátně může být navždy zachycena krása. BATHORY je historická freska, která stihne za více jak dvouhodinovou metráž vystřídat tři žánry (romanci o nenapalněné lásce, euro-horror a politické drama), důsledně a přitom nekřečovitě očistit jméno titulní hraběnky a zároveň na pozadí historických událostí vypovědět o současném světě._____ Je nesmyslné jí vyčítat přemíru postav či nepřeberné množství odboček, protože se na ni nevztahují klasické dramaturgické nároky a film neobsahuje dramatický oblouk. Vše se ve vyprávění podřizuje důmyslné a důsledné šachové partii mezi Bathoryovou a Thurzem, přičemž díky vyvedenému castingu i ostatní figurky na šachovnici jsou dostatečně výrazné a zapamatovatelné. Film ale stojí na famózním výkonu Frielové, která sice nemá potřebné charisma, ale inteligentní a silnou ženu ji uvěříme bez problému, a na subitlním Karlu Rodenovi. Oceňuji, že co se zprvu jeví jako okázalé boření mýtů prostřednictvím vypravěče mnicha Petra (Bolek Polívka), se v závěrečné "politické" části ukáže být podrazem na diváka v nespolehlivém vyprávění, jež chce mnich přepsat - a tím pádem i historii - a uvést na "pravou" míru._____ Přestože BATHORY stojí "někde mezi" (mezi historickým filmem hollywoodského střihu, v němž ale nejsou zvládnuty nepodstatné bitevní scény a ani nepadnoucí postsynchrony, a mezi jakubiskovskými trademarky, jež zde - v podobě nenaplněné lásky, snových vizí, silné ženské hrdinky, komických vsuvek a jídla, sexu a filozofování - působí jako manýra), je nakonec i díky dovednosti vyprávět obrazem víc než uspokojující a rozhodně nikoliv televizní. V typicky jakubiskovském magickém realismu, v němž je obtížné rozeznat sen od skutečnosti či intrik jiných osob, shledávám něco freudovského a prolínající se motiv (ne)zachytitelnosti krásy na plátně za psychoterapii tvůrce, která může vnímavého diváka přivést až do orgiastických stavů, když je hrdinka - a s ní i plátno - sežehnuto. Šach mat. (12.07.2008)

Na prvý pohľad rozšafný kostýmový epos, ktorý je svižne zostrihaný, lahodí oku a nešetrí krvou a nahotou. Tá epika je však bezzubá a len zúfalo přežúva príliš veľké sústo, ktoré si Juraj na staré kolená odhryzol. Výpravné scény sú smiešne, dobová atmosféra nulová, kamera väčšinou televízna, emócie z čachtickej pôdy nevydolujete ani bágrom. Frielka a Roden sa snažia, ale ostatní herci sú v lepšom prípade do počtu, v horšom vyslovene otravujú. Dôsledkom toho všetkého je, že divák ani na okamih neprijme filmovú realitu. Sledovanie Bathory sa tak mení na 2 hodiny pozorovania televízne nasnímaných hercov v smiešnych parochniach (Vašutove vrkoče vládnu) a pestrofarebných, vypratých kostýmoch, ako pobehujú po skanzenoch ľudovej architektúry a interiéroch pamätihodností, z ktorých niekto na chvíľku odstránil tie kovové stojany s červenými povrazmi a ceduľkami „Zákaz vstupu“. A niekde v rohu tesne mimo záber netrpezlivo postáva zámocký strážnik, štrkoce kľúčmi a čaká, kedy tí filmári konečne vypadnú a on sa bude môcť vrátiť na vrátnicu dopozerať futbal. (11.07.2008)