Indočína

Catherine Deneuve v romantickém filmu odehrávajícím se v exotickém prostředí, který získal za rok 1991 Oscara za cizojazyčný film. S oscarovými filmy je to v poslední době jako se střelnicemi na poutích. Ryčná hudba, spousta barev a světel, až oči přecházejí, ale pušky mají křivou mušku a když už se trefíte, tak je ta růže z papíru, nikoliv pravá. Opět se setkáváme se zneužitím nějaké historické, nejlépe válečné události k romantickým a dojímavým scénám. A také dojímacím. Vše je pečlivě stavěno zak, aby se ženy v sále kapesníčků v rukou jen tak nezbavily. Jinak to však celé má půdorys a zápletku jak od Rosamundy Pilcherové nebo podobné spisovatelky z leknutí. Dokonce se dá předvídat, co a kdo jak skončí. Nechybějí ani pateticé fráze a vzletná gesta, i hlavní postava v neustále nové garderóbě, i když maká v lese nebo u stroje. Příběh vypráví o majitelce kaučuových plantáží, které jí spadly do klína společně s dcerou místního prince (ten a jeho žena tragicky zahynuli v letadle¨). Také se na scéně objeví mladý voják, plný vášně a energie, ale i přihlouplého chování, neb neví, co si počít sám se sebou. Časem to neví ani dcera, ale osvobozenecký boj proti nadvládě Francie zní dobře. Jen kdyby herdek nečekala syna... Tohle je prostě příběh z červené knihovny o naprosto nezajímavých lidech horní smetánky, cílený na hospodyňky, které se do Asie v životě nedostanou, a tak se nechají okouzlit exotickou romancí. Pro to, aby šlo skutečně o růži, a ne papírovou nápodobu, by musely fungovat i další složky - psychologie postav, scénář, ale i ty filmařské věci - zde naprosto nevzrušivá kamera bez špetky invence, nasvícení, kompozice scény, aranže, nijak nepřidává nic víc než kterákoliv televizní adaptace Pilcherové ze skotské vrchoviny, výprava je navíc až příliš nacíděná - lidé se zde nepotí, nesmrdí, a hadry mají vždy úhledně čisté a vyžehlené. Na disku jsou zpočátku pouze znělky a varování a pak hned menu. Bonusy žádné. (18.10.2011)

Po letech jsem si zopákla výpravnou Indočínu a pět červených hvězd září neohroženě dál. Členství v mé smetánce filmů, které rozvíří city i mysl, lahodí oku a v originálním znění i uchu je zpečetěné. Nemám co zdrbnout a trochu toho patosu směle přehlédnu. Historická fakta o Frantících balících kufry ve Vietnamu rozšíří obzory a romantická parketa nepřekročí meze nenásilného srdcebolu. Zážitek navíc stupňuje exotická krása scénografií, jakož i půvab osazenstva. Madame Deneuve je sama o sobě zárukou cinefilovy debužírky a Vincent Perez v sněhobílé uniformě stojí za hřích i zatvrzelým jeptiškám. Nádherný film o tom, po čem lidé touží nejvíc – lásce a svobodě. (20.10.2012)

Indočína, 30.léta 20.století. Francouzská kolonistka Eliane vlastní jednu z největších kaučukových plantáží v zemi. Žije se svým otcem a Camille, dcerou královských rodičů, kterou po jejich tragické smrti Eliane adoptovala. Na aukci uměleckých předmětů se Eliane seznámí s mladým francouzským důstojníkem Jean-Baptistem. Ten patří k vojákům, kteří na ostrovech hlídají a trestají pašování opia. Oba jsou stejně hrdí a nepřístupní, proto mezi nimi dojde ke sporu. Později se znovu setkají na Elianině plantáži a Jean jí projeví svou náklonnost. Dostane se mu však odmítnutí, muži v jejím životě procházeli vždy beze stop. Jean se však nevzdá, znovu Eliane navštíví a dojde mezi nimi ke krátkému románku. Elianin otec ze strachu, že dceru ztratí, nabídne Jeanovi peníze za to, že ji opustí. Jean si stanoví cenu. Rozhovor však slyší sluha a Elaine zprávu sdělí. Elaine však Jeana miluje příliš a naléhá na něj, aby s ní zůstal. Ten však trvá na své svobodě. Proto se s ním Elaine více nesetká. V Evropě stoupá vlna protikoloniálního odporu a z Francie je za účast na demonstracích vyhoštěn Tanh, přítel mladé Camille a její budoucí manžel, jak nařizují rodové tradice. Odpor proti porobě se však začíná rozmáhat i v Indonésii. Někdo zapálí Elaininy zásoby kaučuku. Lidé odmítají pracovat na plantážích. Doba je nejistá, proto pošle Elaine svou dceru do bezpečnějšího internátu. Při pouliční přestřelce je však Camille zraněna a ten, kdo ji zachrání a postará se o ni, je Jean-Baptiste. Aniž tuší vzájemné vazby, Camille se do Jeana zamiluje, odmítne provdat se za Tanha a své matce řekne o své velké lásce. Elaine se, po vyslovení Jeanova jména, rozhodne vzít osud do svých rukou. Nechá Jeana přeložit na vzdálené místo a varuje ho před vztahem s Camille. Dojde mezi nimi při tom k ostré výměně názorů a Jean je za trest přeložen až na Dračí ostrov. Je to zapomenuté a odlehlé místo, kde se však čile obchoduje s otroky a kam se sjíždějí uprchlíci z celé země. Svatba Camille s Tanhem se musí co nejvíce urychlit, aby dívka zapomněla na svou nesmyslnou lásku. Večer po zásnubách, se však Camille dohodne s pokrokově smýšlejícím Tanhem a odejde. Rozhodla se hledat Jeana, protože věří v jeho lásku. Projde třeba celou, cholerou a hladem zbídačenou zemí, kde kvete otrokářství a rodí se komunismus. Podstoupí jakékoli útrapy, protože věří, že spolu nakonec najdou místo, kde budou moci šťastně žít. (22.06.2010)

Oscar za najlepší zahraničný film? Fakt? Indočína sa snaží pôsobiť epicky. Poznáte obrovské 25-hodinové (žartujem) filmy á la Posledný cisár, Hráči na vinici Pána alebo Misia? Tak niečo na ten spôsob. Lenže stopáž epickosť nerobí. Zápletka riedka, scenár banálny, postavy neveľmi zaujímavé. Herecké výkony na úrovni sympatického erotického polobéčka. Potešila exotická výprava (hoci som videl už očarujúcejšiu kameru). Produkoval Belmondov brat Alain (!). (08.02.2019)

Dosť netradičná, ale veľkolepá love story na pozadí búrlivých rokov nástupu komunistických stúpencov v bývalej Indočíne – čiže dnešného Vietnamu. C. Deneuveová je presne ten typ navonok chladnej, ale citlivej, ktorá šéfku biznisu s kaučukom zahrala s prehľadom. Zdá sa, že film v prvej polovici zapadá presne do šablóny romantických filmov, ale od odchodu adoptovanej dcéry za „šťastím“, film naberá dobrodružný nádych a mení sa i dvojica zamilovaných. Mám rád, keď ma vo filme niečo prekvapí a tu ním bolo nečakané prestrelenie hlavy zloducha v prístave, kvôli ktorému dvojicu zamilovaných čakajú ťažké roky. Ich syn to tiež nemá jednoduché, ale ich príbeh sa stáva legendou. Výpravnému filmu veľmi pomáha aj kvalitná hudba P. Doyla a je to aj jeden z mála romantických filmov, ktorý vám dá aj malú lekciu z dejepisu. 80% (03.02.2012)