Apocalypto

Překvapivě jsem se na film těšil, ohodnotil 3* a nejsem zklamaný. Mel Gibson to natočil opravdu dobře a i přesto, že hlavní hrdina vypadá jako Ronaldinho a Májové si (bohužel?) s hlavami nepřátel nekopali, mě film dokázal šokovat jednoznačným pohledem na svět. Začátek je sice vcelku nudný, ale později se film plně rozjede a nezastaví až do samého konce...a tak to má být. Režisér si musel dát opravdu velkou práci natočit něco tak neobvyklého, herce, obecně, byste ve filmu téměř nepotkali a domluvy občas byly na bodě mrazu a i přesto, že mu samotní potomci Májů pomáhali se scénářem se našli zlí jazykové, kteří film odepsali za přehnanost doby a chování Májů celkově jako národu velice vyspělého a inteligentního. Škoda jen toho, že premiéru samotného filmu Mel Gibson z původní přesul na jinou, v den premiéry se mu totiž stala ona osudná aféra, která prakticky změnila jeho život jak v Hollywoodu tak i soukromí. A kdyby jste nevěděli co to Apocalypto znamená: z řeckého překladu Nový Počátek (The New Beginning) (09.02.2007)

Ne, že by se na to nekoukalo pěkně, celý "mýtický" návrat do džungle a do májské kultury působí od prvního pohledu zajímavě, ani na Gibsonovu režii bych přímo neplival, naopak třeba jeho digitální kamera zde sedí, ovšem prostředky, kterých používá k dosažení emocí i celkové pointy jsou lacinné a pocházejí z druhé ruky. Apocalypto je Umučení Krista bez Krista, opět bezmocně sledujeme utrpení a tyranii nevinných, opět je s námi manipulováno díky drobným "přikrášlením", díky všemožným klišé a dokonce i nerespektováním historických událostí. Gibson dělá z diváků stádo hloupých oveček a spoléhá na to, že všechno urve jedno mocné zadostiučinění hlavní postavy. Nefunguje to, protože tomu nelze věřit (a tedy i prožívat) a teď už nemyslím z hlediska historie, nýbrž i z hlediska vyprávění příběhu jako takového. Apocalypto je béčkový wannabe serious film. 5/10 (11.08.2010)

Krom toho, že strejda Mel by si měl sbalit svoje fidlátka a jít se svými pošahanými vizemi otravovat někoho jiného (třeba emzáky na Mars), přináší jeho Apocalypto několik dalších poselství - mayové stavěli vysoké chrámy proto, aby si seshora dolů mohli kutálet useknuté hlavy a považovat to za vrcholnou zábavu (asi jako u nás vesnický fotbal za nedělního dopoledne), zraněný člověk je rychlejší než jaguár, do modré se neodívají jenom šmoulové a hlavně - piercing a tetování už je dávno pasé, milé děti... (05.10.2007)

Film, jaký jsem nikdy předtím (a asi již nikdy neuvidím) neviděl. O starověkých civilizacích se toho moc nenatočí a když už ano, tak tvůrci i filmová studia musí počítat s výslednými červenými čísly (až na výjimky). Mel Gibson však rejpalům opět dokázal, že zajímavá témata v historii hledat dokáže, a dokáže je také působivě převést na filmové plátno. U Statečného srdce to vyšlo na výbornou, u Umučení Krista na chvalitebnou a u Apocalypta na jedna mínus. Sice jde o klasický mix honičkového filmu a cesty za pomstou (hned několikanásobnou), to však vůbec nevadí, neboť tady jde především o formu, která v Gibsonově naturalistickém podání vypadá skvěle. Digitální kamera vše sráží na úroveň televizních přírodopisných dokumentů, to je však také jediná výtka, kterou zmíním. Já se bavil, navíc jsem dostal víc než jsem čekal. (09.07.2010)

Mel Gibson definitivně opustil mainstream a po odvážném našlápnutí svým náboženským opusem si sebejistě kráčí vlastní cestou filmových cest, nerespektujíce kritiku, diváka ani dolarové výdaje/příjmy. Jenže zatímco posledních pár hodin Ježíše Krista se umělo dotknout (byť jakýmkoliv způsobem) každého diváka bez rozdílu jakéhokoliv náboženského či společenského cítění, se sklonkem mayské civilizace je to trochu těžší. Prostinký příběh o cestě do pekla a zpět je postaven na pouhopouhém divákově vjemu audiovizuálních orgií, bez hlubší zpětné citové vazby. Pro to, aby šlo naplno vnímat hodinové (!) sprintování pralesem, musel by se Gibson v počáteční expozici více věnovat vztahům mezi postavami a ne jenom bezmyšlenkovitě vtipkovat o nepotenci jednoho z hrdinů. Taktéž forma s přibývajícími minutami ztratí dech. Sázka na digitální kameru nevyšla (na klasickém materiálu by se celek vyjímal mnohem lépe a filmověji) a Hornerova hudba je ke konci lehce monotónní. Přesto se nedá hovořit o nudě ani v nejmenším a jenom s povděkem kvitovat Gibsonovu snahu o to, aby se v Hollywoodu vyprávělo i trochu jinak. (06.03.2007)