Cesta do New Yorku

Kto má rád hudbu a rozprávky, ten nemôže byť Cestou do New Yorku sklamaný. Film má všetky atribúty, ktoré rozprávka má mať. Krásnu Lylu, ktorej otec bráni v spoločnom šťastí s Louisom, malého hudobného génia Evana hľadajúceho svojich rodičov, parazitujúceho Maxwella i jednoduchý dojímavý príbeh nezadržateľne spejúci k happy endu. Hudba je výborná, Freddie Highmore presvedčivý, o gýč nejde, pretože film nič nepredstiera, tak prečo odo mňa pomerne nízke hodnotenie? Iba preto, že aj rozprávka musí mať svoju logiku a svoju mieru uveriteľnosti. Ak nemá, potom sú problémy s určením cieľovej skupiny, ktorej je určená. (04.10.2012)

Když se vám zdá, že je svět vzhůru nohama, stačí nasadit sluchátka, nechat se unášet hudbou a všechno zlé je hned snesitelnější. To je pravda, za kterou se můžu postavit. Podobné poselství má i August Rush, půvabný snímek o tom, že slyšet není totéž co poslouchat. Freddie Highmore je zatraceně šikovný kluk, jeho kariéru budu sledovat a doufat, že nedopadne jako většina dětských hvězd. Jonathan Rhys Meyers dokazuje, že mu role rockera sluší nejlépe a konečně taky zpívá. Nechápu, proč mu (nebo spíš mně?:-)) to nebylo dopřáno i v Sametové extázi, kde nazpíval jen polovinu partů ze svého filmového repertoáru. Ano, možná je příběh přitažený za vlasy, ale já na to kašlu, už pro to krásné poselství, výbornou hudbu a sympatické herce. Scény, kdy se jednotlivá hudební čísla ústředního páru prolínají, aby symbolizovaly splynutí duší, patří k těm, které mi spolehlivě přivodí husí kůži. (28.05.2008)

Příběhově by to byl film za tři hvězdičky, je však výborně zahraný. Freddie Highmore v roli kluka hledající své rodiče a věřící, že ho chtěli a jednou se k němu vrátí, Jonathan Rhys Meyers v roli muže, který kdysi nalezl ženu svého života a zas ztratil, Keri Russell v pozici matky, která (SPOILER) věřila 11 let, že její dítě zemřelo při porodu a náhle zjistí, že žije a je odhodlána udělat cokoli, aby ho našla (KONEC SPOILERU), ti všichni jsou uvěřitelní. Zajímavý je Robin Williams v pozici záporáka (přestože i na něm je maličko sympatického). To celé podtrhnout faktem, že se jedná o hudební a hudbou emoce burcující film. Příjemné. Sice maličko nerealistické, ale když budete očekávat pohádku (která při extrémní shodě okolností nemusí být vyloženě nereálná), podíváte se na to docela rádi třeba ještě jednou. (28.01.2012)

Mám filmové příběhy spojené s dobrou hudbou moc rád. I to byl důvod, proč jsem si tenhle film pustil. Jenže počáteční šílenství kolem New Yorku a následné objevení geniality malého Augusta mě utvrdilo, že tohle není dobrý film. Když jsem pozoroval scénu, jak August hraje poprvé na kytaru, chtělo se mi blejt. Tak strašně patetickej film jsem snad ještě nikdy neviděl. Chtěl bych vidět, jak někdo v deseti letech takhle začne hrát na kytaru. A ten způsob, jak to režisérka natočila, mi byl vysloveně protivný a nepříjemný. Jediné dobré na tomto filmu je Robin Williams a to jenom proto, že ta jeho pitoreskní postava měla alespoň něco do sebe. Zbytek chci ale co nejdříve zapomenout. Závěr filmu je jak z dokumentu o svědcích Jehovových, kde konec dobrý, všechno dobré a všichni žijí šťastně a spokojeně až do smrti. (17.04.2017)

Nevím, komu byla tahle přeslazená pohádka určena, mě ale do svých spárů nechytla. 82% (srpen 2008)? Podivné motivy jednotlivých postav, dialogy, co tahají za uši, gesta, která se v dnešním světě už dávno nenosí a sny, které se plní možná v těch pohádkách. Rád se nechávám strhávat kýčovitými momenty v lecjakém cajdáku, ale August Rush je až příliš – navíc, pokud máme po všech (ne)možných dějových peripetiích přijmout fakt, že dvanáctiletý chlapec, který předtím nikdy neviděl noty a nezahrál ani jeden akord, teď vypomáhá na prestižním newyorském Juilliardu a čeká ho vlastní koncert před tisícovkami posluchačů. Nejsem skeptik, ale.. No, když už na to člověk tak nějak přistoupí, rozjíždí se tu osudový příběh Lyly a Louise, dvou nadějných muzikantů, kteří se na jedné newyorské střeše kdysi potkali, a tak trochu nevědomky zplodili hudebního génia, který chce být především "nalezeným". Roky se neviděli, hudba je ale dokáže znovu spojit. Právě famózní hudba tahá snímek do vyšších pater. Takhle skvěle poskládané hudební styly se často nevidí. Je tu jedna nominace na Oscara (skladba Rise It Up – skvostná Jamia Simone Nash & Impact Repertory Theatre), John Legend nebo několik písní od samotného Meyerse. Právě charismatický Jonathan Rhys Meyers vyzařuje takové charisma, že se ho kamera nemůže nabažit, naopak Freddie „Karlík Bucket“ Highmore je mi ze současných dětských objevů nejméně sympatický. Keri Russell je jenom pěkná, Terrence Howard prakticky nedostane větší prostor (i když by si ho zasloužil) a zrzek Robin Williams snad ani selhat neumí!! (17.08.2008)