Bublina

Člověk by ani neřekl, že Steven Soderbergh, tvůrce úspěšného Hollywoodského trháku, Dannyho parťáci, natočil tento amatérský, téměř experimentální, nezávislý snímek, obsazený samými neherci. Příběh je docela prázdný a plochý, emoce téměř žádné, postavy spíše ke všemu přistupují jakoby netečně a bez zájmu. Neherci jsou však sympatičtí a "hrají" docela obstojně, takže i díky nim se z Bubliny stává příjemný a osobitý snímek, který díky krátké stopáži stojí za zhlédnutí. Jedná se možná o ten nejobyčejnější divácký zážitek, který Vás nemusí ničím zaujmout. Zobrazuje skupinu lidí, jejich práci a všední stereotypy. Ale oproti komerčním, nablýskaným, "hvězdným" filmům je Bublina nenáročnou "odbočkou" do jiných řad. (29.10.2012)

Komorní film - to je první věc, která se mi drala na mysl po zhlédnutí tohoto více než zajímavého snímku. Ano, Bublina je… hodně zvláštní snímek. Cynik by řekl, že se tam zhola nic neděje a vypnul by to uprostřed filmu, ovšem neměl by pravdu. Protože tento snímek nám neukazuje život, ale přežívání. Ano, postavy prakticky nežijí, jsou uvězněni v rutině (z práce jdou domů a ráno opět do práce, přitom potkávají ty samé lidi a dělají ty samé věci) a jen přežívají do doby, než se něco stane. A tady to něco je příchod nové spolupracovnice do firmy… Je až zarážející, kolik toho lze říct jen pouhými náznaky. Co tím myslím? Možné SPOILERY! Zhruba veprostřed filmu dojde k vraždě. Divákovi je po třech minutách jasné, kdo ji spáchal, ale režisér nás nechá na pochybách až do konce filmu. A právě ve chvíli, kdy v "normálních" filmech bývá vražda objasněna v momentě, kdy se odtajní vrah, tak tady snímek končí, protože doufá, že na ten důvod k vraždě přišel divák sám. A na tohle může Bublina dojet. Někteří na to prostě nepřijdou a budou naštvaní, že to nedává smysl… Konec SPOILERŮ Co říct na konec? Pokud chcete vidět komorní film od režiséra takových hitů, jako Dannyho parťáci nebo Erin Brockovich, tak směle do toho. Já sám jsem se nenudil (to vlastně ani nejde díky stopáži), ale taky mi snímek nijak zvlášť neučaroval, takže průměr. (19.07.2010)

Už dlhšie sledujem u nezávislých filmov určitý trend. Inteligentní režiséri točia pre inteligentných klubových divákov filmy o sockách. Teraz ma napadá okrem Bubble trebárs Biutiful alebo Clerks. Čiže o ľuďoch, ktorí pozerajú prevažne mainstream. To platí samozrejme aj opačne u mainstreamových filmoch. Tento paradox by stál možno za nejaký hlbší rozbor v rámci diplomovej práce. Za druhé a čisto k filmu toľko, že Soderbergha asi už nebaví večer pozerať s manželkou neprirodzené cool krimi seriály typu CSI a tak si natočil niečo podobné v svojom štýle. Vražda ako dôsledok tupého pozerania televízie, nudy, apatie, samoty a jedenia fastfoodu? Prečo nie. Stále platí, že Soderbergh je schopný natočiť záživne aj navliekanie nite do ihly. (14.10.2012)

Soderberghovi se podařilo vytvořit téměř dokonalou iluzi reality. Maloměstské reality. Hrdinové pracují v továrně na panenky, obědvají hamburgery z fastfoodu, a dialogy, které při tom vedou, jsou jednoduše nezáživné. Asi jako kdybyste se o polední pauze dívali na skutečné lidi z továrny jak klábosí o svých každodenních problémech. Nikde z toho netrčí ruka vychytralého scénáristy, je to tak přirozené jak jen to jde. Tomu dopomáhá i digitální kamera. Soderbergh nedělá žádné razantní střihy, nijak se neprosazuje jako autor, je v pozadí a jen zaznamenává. Člověk má trochu pocit jako by sledoval záběry z nějaké CCTV než nový film autora Dannyho parťáků. Tento fakt je mi velmi sympatický. Soderbergh natočil film s neherci, na kterém není ani trochu znát, že ho natočil autor komerčních hitů. Jestli je na Bubble něco znát, tak je perfektní schopnost načasování. Z počátku vás atmosféra maximálně ukolíbá, takřka vás naladí na sejně stereotypní notu, jako byste zažívali v továrně na paneky. Ve chvíli, kdy dojde k osudovému zvratu v životech hrdinů (prozraďme, že se jedná o vraždu), na plátně si to uvědomují velmi pomalu. A stejně tak diváci před ním. V tu chvíli vás už ale Soderbergh má. Drží a nepustí. (13.07.2006)

K Bubline som pristupoval s pochybami a vlastne stále nechápem čo viedlo Soderbergha k natočeniu niečoho takéhoto. Totálny minimaliuzmus, ktorý je pri filme s takýmto scenárom velký klad, pretože s väčším rozpočtom a drahšími hercami (či vlastne hercami) by to nevyznelo až tak silno ako teraz. Film je tak chladný ako cela v ktorej bola Marta zatvorená a ten prerod spomínanej Marty od priatelskej kolegyne až po tu bezcitnu vrahynu bol neuveritelný. Síce mi to miestami pripadalo až moc strojene a nude... všetko to vynahradila dusná scéna výsluchu či neskoršia návšteva vo väzení. Soderbergh asi vedel prečo si zvolil takýto štýl točenia a ja mu to vôbec nezazlievam, ba naopak cením si podobné experimentovanie a trochu iný pohlad diváka na film... trochu reálnejšie pôsobiaci... trochu reálny... trochu autentický. (23.02.2010)