Obsahy(1)
Nová Guinea je najväčší tropický ostrov sveta. Pod nepreniknuteľným zeleným závojom pralesa aj v dobe satelitov sa ukrýva zem tajomstiev, povier, a neobjavených záhad. V labyrinte neprívetivých močiarov žijú ľudia vysoko na stromoch v primitívnych podmienkach tak, ako v dobe kamennej. Títo ľudia ešte nestretli bieleho človeka, dokonca ani neprišli do styku s výdobytkami našej civilizácie. Vstup na ich územie je nebezpečným dobrodružstvom. Sú to miesta, o ktorých sa hovorí potichu a s rešpektom. Tam podľa misionárov žijú kanibali... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (79)
Naprosto fascinující dokument, kterému nemám co vytknout. Přiznám se, že mám pro podobné dokumenty lehkou slabost a velmi je vyhledávám. Podobně dobrých je však jako šafránu. Natočené záběry jsou naprosto raritní a Pavolovi Barabášovi nesmírně závidím jeho odvahu, která mu zajistila zcela jedinečný a nenapodobitelný zážitek. Návrat do doby kamenné za doprovodu extrémně dobře napsaného komentáře. Moc lidem na světě se asi nepodařilo natočit lovce lebek, kterak na ně míří lukem a na penisu mají lebku z místního ptáka. Na mnoha divoších bylo vidět, že spatřili bílého člověka snad vůbec poprvé v životě. Tento dokument ve mně bude rezonovat zřejmě pekelně dlouho. Fantazie! 5 hvězdiček dávám velmi zřídka, ale sem s naprostou jistotou patří. [90 %] ()
Zaujímavý dokument potvrdzujúci neuveriteľnú rozmanitosť spôsobov života ľudí v dosiaľ nedotknutých končinách džungle. Veľmi pútavo nakrútené a na záver zabité informáciou, že nejakí blbí misionári objavujú neznáme kmene z vrtuľníkov nie preto, aby spoznávali ich život, ale aby im zakazovali ich doterajší spôsob života a z DVD im premietali život a zázraky nejakého neznámeho bieleho muža. Väčšina náboženstiev má charakter nákazy a prispieva k postupnej uniformite života na Zemi. A ľudská hlúposť je ich najsilnejším spojencom. ()
Bezesporu super dokument, o tom žádná, ale! Komentář, kdy se říká - civilizace postupuje tak rychle, že musím co nejdřív vidět všechno, tam kde ještě nezasáhla - nejsem pak já ten, co tu civilizaci posouvá dál do neprobádaných a panenských končin? Nejsem já ten, kdo narušuje ten klid lidí, co nikdy nespatřili bílého člověka? Nebo jsem jen ten, kdo chce vidět za každou cenu? Jak se budou domorodci tvářit, až přijdou další lidi, nejsem já ten, kdo narušil jejich klid a jejich život? Dám jim hroznový cukr - další jim dá jiné bonbony, následující jim dá trička a poslední sekeru. Kritizování misionářů ( které nejvíc neuznávám ), ale výsledek je totožný. Chci se někam podívat, ale nebudu kritizovat to, že civilizace postupuje, když já jsem ta civilizace. Všichni účastníci jsou natolik zkušení cestovatelé, že to možná i ví... Dokument 5* komentář 2*. ()
Dokument podněcující diváka ke spoustě starých známých úvah na téma "část lidstva létá do vesmíru, zatímco jiná část žije ještě v regulérní době kamenné". Pozorovat polonahé divochy kácející mohutný ságovník kamennými sekerami stejného typu, jaké známe ze všelijakých pravěkých muzejních expozic, bylo fascinující. A pevně doufám, že tvůrci filmu po svém "vejletu do džungle" nerozdali tamním domorodcům s nejlepšími úmysly své hrnce, nože, mačety, zapalovače a jiné propriety, čímž by radikálně uspíšili konec jejich dosavadního způsobu života. Na druhou stranu ten je ovšem tak jako tak stejně neodvratný, už jen kvůli spoustě fanatických misionářů s mesiášským komplexem. A taky si říkám, jestli je vůbec důvod je kvůli jejich budoucímu zákonitému zcivilizování litovat, když celý jejich život vlastně spočívá v obstarávání si žrádla a občasných bitkách se sousedními kmeny. To už mohl člověk zůstat zvířetem a nemusel se vyvíjet, pokud by tohle byla z karmického hlediska dostačující úroveň sebeuvědomění. Primitivní civilizace mě zajímají a přitahují, pokud už mají aspoň nějaký vyšší stupeň uspořádání a aspoň trochu hlouběji propracovaný světonázor, ontologii, metafyziku, jako třeba severoameričtí Indiáni. Tihle Papuánci mě ale svou bezbřehou primitivitou a tmářstvím popravdě spíš odpuzovali než přitahovali. ()
Při vší skromnosti se nepokládám za úplného sraba, ale před odvahou Barabáše a spol. se můžu tak leda sklonit až pod zem. A rozumět slovům o nenávisti k ostrovu stvořenému v poslední den a v tom posledním dni stvoření setrvávajícím i o neschopnosti se tam nevracet znovu a znovu. Jsou místa a lidé, v jejichž případě vás každý váš pokus o odchod nebo útěk strhne zpátky jako zalasovaného mustanga. ()
Galéria (9)
Fotka © K2 Studio / Continental film
Zaujímavosti (2)
- Hneď ako sa Pavol Barabáš vrátil z expedície, podstúpil operáciu kolena. Po nej sa pustil do spracovania materiálu. (Jadro)
Reklama